Petr Chudozilov: Paralely
Nahodou mi padla do rukou maturitni prace Katrin Peterhans, zakyne
jednoho basilejskeho gymnazia. Katrin, jeste ji neni dvacet, mela
pri volbe tematu volnou ruku, coz se ukazalo byt velkou obtizi.
Co si vybrat? Rozdily v mentalite zaka z venkova a mesta? Zvyky
cestujicich ve vlaku? Nakonec se rozhodla prozkoumat fenomen
Bata, jehoz firemni znacku vidi denne z okna sveho pokoje
v mestecku Möhlin. Prostourala archivy, studovala stare noviny,
interwievovala obyvatele Möhlin skoro kazdy zde kdysi pracoval
pro Batu. Ve skolni praci, jejiz uctyhodna uroven temer odpovida
bakalarske disertaci, Katrin uvodem zminila zmenenou situaci v
Evrope po prvni svetove valce: hospodarska krize, nezamestnanost,
posuny ve strukture prumyslu. Tomas Bata, inspirovan navstevami
Ameriky, tehdy rychle pochopil, ze nestaci boty vyrabet, ale ze
je musi taky prodavat a opravovat, ze nesmi uviznout v pomerech
tehdejsiho Ceskoslovenska, nybrz musi expandovat do zemi, kde
jsou vhodne podminky, napriklad do Svycarska. Tovarna v Möhlin
byla otevrena v roce 1932, pouhy rok po podepsani smlouvy mezi
firmou a mestem. Hned zpocatku 160 zamestnancu denne produkovalo
1200 paru bot. Tomas Bata se toho nedockal, zahynul 12. cervence
1932 v letadle, jez se zritilo cestou na slavnostni zahajeni v
Möhlin.
Möhlin, disponujici skvelou dopravni polohou a vhodnou strukturou
obyvatelstva, prijal ceskou firmu s otevrenou naruci, behem vystavby
a prvniho provozniho roku ji rad prominul dane. Mistni obuvnicky
prumysl to ovsem videl jinak: zacaly difamacni medialni kampane,
bojkot, nazor "kdo kupuje u Bati je zradce vlasti",
spravni obstrukce, soudy pod zaminkou, ze zatimco Bata napriklad
inzeruje boty z lakovane kuze, ve skutecnosti tohoto materialu
pouziva jen zcasti. Batovi povolili vyrabet pouze gumovou obuv,
coz byla nakonec vyhoda: zacal s tim v Evrope jako vubec prvni.
Take delnictvo nebylo prilis spokojeno s tvrdymi podminkami, panujicimi
ve firme: osobni odpovednost za kvalitu, kolektivne potrestany
spatny vykon, disciplina, perfekcionismus, povinne sporeni, zavislost
na zamestnavateli i mimo tovarnu, odmitavy postoj k odborum. Svycari
velmi podobne, jako nekteri dnesni Cesi, zamestnani u "zapadnich"
firem - meli pocit, ze za normalni plat museji podavat mimoradny
vykon, firemni skolstvi, nemocnici, moderni bydleni a sportovni
prilezitosti rychle povazovali za samozrejmost. Paralely s dneskem
by se nasly i jinde - Svycari, s nimiz se pocitalo na vedouci
postaveni, museli jezdit na skoleni na Moravu, Cesi zaucovali
Svycary praci na modernich strojich, brzy se zacalo rikat, jsou
zbytecne nafoukani, tihleti radoby sefove!
Uspesna historie Bati v Möhlin skoncila v dubnu 1990, zpusobil
to stoupajici konkurencni tlak z Dalneho vychodu a prilis vysoke
produkcni naklady ve Svycarsku. Historie se opakuje, ale jinde,
Möhlin ztratil duleziteho platce dani a lide praci - uz davno
to ovsem nebyli Svycari, ale hlavne pendleri z prilehleho francouzskeho
Elsasu. V tovarnim a obytnem arealu se dnes pasou kravy, v halach
jsou zatim, nez se definitivne rozhodne co dal, nejruznejsi kluby,
keramicke dilny, prilezitostne vystavy a dokonce synagoga. Jen
stale fungujici prodejna bot pripomina zaslou Batovu slavu. Take
ja jsem si po precteni Katrininy maturitni prace zajel do Möhlin,
vzdaleneho nejakych dvacet kilometru od Basileje. Obdivoval jsem
modernost architektury tricatych let a liboval si, jak peknou
stopu zde zanechaly ony povestne zlate ceske rucicky. Cely
areal je dokonce pod ochranou statni pamatkove pece. Jenomze ceska
byla spis hlavicka, rucicky byly zpocatku svycarske, pozdeji
elsaske, vsichni spolecne obouvali nohy po celem svete.
Chci jeste vyseknout hlubokou poklonu Katrin Peterhans a take
jejim ucitelum: vychova k samostatnemu mysleni a praci je zlatou
investici do budoucnosti. Pri me vlastni maturite v roce 1960
jsem zadny slavny vykon nepodal, stacilo odstekat nabiflovane.
4.3.2006
Psano pro CRO 6 - Otisteno s vedomim
autora.
***