Zemrel architekt Ing. Vaclav
Kuchar
19. dubna 2008 zemrel jeden z nasich nejuspesnejsich krajanu,
architekt a stavitel Ing. Vaclav William Kuchar. Jestlize byl
v komunite pomerne malo znam, bylo to hlavne proto, ze mel strasne
malo casu: jeho osudem bylo navrhovat a stavet. Navrhl a postavil
vice nez 10000 obytnych jednotek. Stavel domy, byty, nakupni strediska,
domy duchodcu, hotely, policejni stanice. Mezi jeho nejznamejsi
projekty v Toronte patri Masarykovy domy na Masaryktownu
a Harmony A a B u St. Lawrence Market. Ale Toronto nebylo
jedinou oblasti jeho pusobeni. Pamatuji se, ze jsem jednou obdivoval
domy duchodcu v Penetangu. K svemu prijemnemu prekvapeni jsem
zjistil, ze stavitelem byl cesky architekt Ing. Vaclav Kuchar.
A v oblasti Georgian Bay si postavil pomnik svym poslednim velkym
projektem, domy na Tiffin by the Bay v Midlandu. U kazdeho
projektu delal vsecko od financovani az do slavnostniho otevreni.
Jeho praci se dostalo uznani nejen v Kanade, ale mezinarodne.
Nemyslim, ze zazil mnoho zklamani v profesionalnim zivote. O jednom
se mi zminil: Po padu komunismu se rozhodl, ze svymi zkusenostmi
prispeje k rozvoji sve rodne zeme. Pak jsem ho delsi dobu nevidel.
Pri pristim setkani se se mnou podelil o sve zklamani: v atmosfere,
jaka tehdy prevladala v Ceskoslovensku, obchodne i politicky,
ale hlavne mravne, pro nej v jeho rodne zemi nebylo misto. Ale
ponevadz byl, kym byl - clovekem velkeho elanu, energie a optimismu
- brzy nasel svoji rovnovahu.
Jestlize architektura a stavitelstvi byly jeho zivotnim udelem,
Vaclav Kuchar vynikal i jinymi talenty. Malokdo z nas napriklad
vedel, ze v mladi miloval divadlo (jako jedenactilety chlapec
hral dvorana v Lucerne (skoda, ze jsme to nevedeli, Lucernu jsme
v Torontu hrali nekolikrat, mohl si svoji roli zopakovat). Ani
jsme nevedeli, ze v mladi zavodne tancoval - dokonce byl akademickym
mistrem Ceskoslovenska! Co o nem v Kanade leckdo vedel, bylo,
ze miloval golf...
Narodil se 20.cervna v Praze, kde take studoval na Karlove univerzite
(v Kanade na Queen's univerzite v Kingstonu). Do Kanady prisel
v roce 1968, v roce 1975 zalozil svoji firmu Kuchar Architects
and Trilet Group. Zemrel po dlouhem zapasu s rakovinou. Bylo
mu 69 roku. Zanechal hlubokou stopu.
Jeho manzelce Eve, mamince (je ji 96 let a na tu myslime nejvic),
dceri Klare a vnoucatum Sabrine, Alexe a Lukovi, synovi Michalovi
s manzelkou Susan a synem Tristanem, sestre Dase a jejimu manzelu
Karlovi Hladikovym a neteri Jane s rodinou vyslovujeme uprimnou
soustrast.
***
Velvyslanec Pavel Vosalik odchazi
z Kanady
Velvyslanec Pavel Vosalik, nepochybne jedna z nejvyraznejsich
postav ceske diplomacie (mimo jine zastaval urad zastupce ministra
zahranici), konci sve kanadske pusobeni (pristi zastavka snad
Vatikan). Vime, ze ze vsech staci na nej nejsilneji zapusobila
Jizni Afrika a Kapske mesto, ale doufame, ze si nekdy vzpomene
i na Kanadu (a ottawske tulipanove jaro). My rozhodne na nej nezapomeneme.
Udelal bohatyrsky kus prace pri zruseni kanadskych viz. Bude-li
v Ottawe postaven pamatnik obetem komunismu, bude to do znacne
miry i jeho zasluha. Ale jeho nejvetsi husarsky kousek bylo zaranzovani
setkani ministerskeho predsedy zeme, ktera ho do Kanady poslala
a zeme, v ktere svuj stat zastupuje. A k tomu setkani doslo na
ceske - vlastne ceskoslovenske - pude (casto v duchu slysim vyrok
snad nejoblibenejsiho kneze v krajanske Kanade, Otce Libora Svorcika,
pred oltarem v kostele sv. Vaclava v Toronte: Narodil jsem se
Cechoslovak a Cechoslovakem umru; v oblibe by mu mohl konkurovat
jen Otec Janda, ktery zase s ridkou poctivosti obdivoval Rakousko-Uhersko).
A ani to neni vsechno: velvyslanci Vosalikovi se do toho podarilo
vetkat i predani uznani Josefu Skvoreckemu ministerskym predsedou
Stephenem Harprem. Osobne musim panu velvyslanci Vosalikovi podekovat
za laskavost, kterou projevoval vuci mne. Ackoliv jsem si nikdy
nebyl jist, zda si mne neplete s nekym jinym. Nebo, ze mne proste
taha za nohu (doufam, ze se to tak rika, ono uz je to vsecko tak
davno a v hlave se to obcas trochu mota). Ale ja si ho budu pamatovat
hlavne pro dva okamziky. Jeden, kdy jsem z jeho slov citil, jak
jasne oddeluje pompu a pozlatko sveta, ve kterem se pohybuje
a zemitou skutecnost zivota, ktere nikdo neunikneme. Ten druhy,
to mluvil o sve venkovske mamince, jak cely zivot tvrde pracovala.
A ja si vzpomnel na svoji...
Diky za mnohe, pane velvyslance. Prejeme Vam stastnou cestu. A
kdo vi, mozna Vas pobyt ve Vatikanu nejakym zazracnym zpusobem
pokrestansti rodinne vztahy politickych vudcu v nasi rodne zemi.
***
Vaclav Havel - Vzneseny klaun?
Tento titulek neni myslen hanlive - spis neco jako nazev Kozikova
romanu, Nejvetsi z Pierotu. Osobnost, ktera na mne vystupovala
z filmoveho platna, nepochybne patri k nejzajimavejsim hercum
na svetove politicke a kulturni scene posledni tretiny minuleho
stoleti (a ani to nemusi, jak film naznacuje, byt neodmitatelnou
poklonou). Pro vetsinu lidi byl Havel tohoto filmu odlisny od
Havla, ktereho si myslili, ze znali. Mnozi si proste nebyli jisti,
co film chtel rici, ani proc vlastne byl udelan. Snad nejlepsi
komentar bylo pet slov, ktere utrousil jeden z vychazejicich krajanu:
Podival se politice pod sukne. Mnozi byli rozpaciti, jini nadseni.
Potlesk divaku na konci byl mnohem vlaznejsi a kratsi, nez potlesk
po skonceni filmu Valerie o tyden driv.
Muj nazor na Havla po shlednuti filmu zustal skoro stejne rozpacity
jako po prvnim neprimem a jedinem setkani 19. unora 1990. V dobe
komunisticke vlady Yorska univerzita v Torontu udelila nekolik
cestnych doktoratu. Jednim z poctenych byl Vaclav Havel. Doktorat
mu byl predan po padu komunismu v Convocation Hall na pude
University of Toronto pri slavnostnim aktu, kteremu jsem na prani
profesora Gordona Skillinga predsedal. Prezident pronesl rec,
ve ktere urgoval, aby Cesi oddelili ve sve mysli vedomi ceske
statnosti od statnosti ceskoslovenske, aby bylo posileno narodni
podvedomi obou narodu. Projev se mi jevil jako podpora - jakkoliv
neumyslna - separatistickych snah urcite casti slovenske komunity
a vyjadril jsem sve odmitave stanovisko jednak hned na miste okamzitou
rezignaci (ach, netrpelivost stredniho veku) z krajanskeho zivota
(pozdeji odvolanou) a kritikou Havlova projevu v krajanskem tisku.
O neco pozdeji jsem proti jeho tezi odpousteni zadal ve jmenu
spravedlnosti postaveni pred soud alespon tech nejhorsich komunistickych
provinilcu. Moje kritika (pokud o ni ovsem vedel) mu nebranila,
aby mi pri pristi navsteve Kanady v Ottawe neudelil presidentskou
medaili (neucastnil jsem se, ponevadz jsem mel divadelni zkousku).
A ted tedy tento film. Znovu dokazal brilantnost Havlova mozku,
ale brilantnost spis dramatika, nez myslitele a statnika. Deprimujicim
dojmem pusobila neorganizovanost vladnuti (pochopitelna v prvnich
rocich po padu komunismu), a jazykova kultura - nemyslim, ze kanadsti
ci americti divaci by byli nadseni, kdyby jejich politicti vudci
uzivali vyrazu, ktere jsou zrejme bezne v slovniku Vaclava Havla.
Trochu mne zklamal zpusob, jakym film prezentoval soucasneho prezidenta
Vaclava Klause a jeste vic necekana malichernost Havlova zesmesnovani
sveho nastupce. Ze vsech politiku ve filmu nejstatecneji vypadal
byvaly ministersky predseda Zeman...
Film velmi pusobive zachytil smrt a pohreb Olgy a tim presel udobi
jejiho zivota, ktere pro ni nemohlo byt lehke. Stejne tak, zatim
co se nekolikrat zminuje - jednou nebo dvakrat o tom mluvi i Havel
- o vezneni v komunistickych zalarich, pomiji, ze ve srovnani
s jinymi, rezim se nedotkl jeho Hradecku ani rodinneho bytu...
A tak se dosud peru s osobnosti zvanou Vaclav Havel: clovek nezvykleho
kouzla a sebeduvery, muz s hlubokym - citovym spis nez duchovnim
- ponorem, revolucionar mestackeho ladeni, statnik, pro nejz statniceni
byla velka prca a soucasne zdokonalovatel hesla o vitezne pravde.
Dramatik, statnik, ale snad ze vseho nejvic vzneseny klaun...
Josef Cermak