Valerie ozivla po 38 letech
Je to az generacni problem. V sedesatych letech prijeli do Prahy
Swingle Singers a s neuveritelnymi vokaly prednesly mlademu
nadsenemu publiku zdzezovaneho Bacha a Mozarta. Tehdy jsem byl
nadsen a shanel jsem jejich desky, zatimco muj starsi bratr byl
rozhorcen, ze nekdo chce vylepsovat tyhle hudebni velikany.
Ve stredu 10. dubna 2008 bylo torontske kino Royal svedkem
podobneho experimentu. Hudebnici z Filadelfie, v cele s harfistkou
Mary Lattimore a perkusionistou Jesse Sparhawkem si vzal jako
zaklad Jiresuv film Valerie a tyden divu. K tomuto filmovemu
skvostu udelali zcela novou hudbu a nutno rici, ze to pripominalo
v nejlepsim slova smyslu experimenty Michaela Oldfielda, ktery
pomoci playbacku dokazal sam zahrat neuveritelne promyslene kompozice.
Zaroven jsem si vybavil jiny film ze sedesatych let, Vytah
na popraviste, kde hudbu vytvoril behem promitani Miles Davis.
Hudba k filmu vysla pak jako samostatne elpicko. Cely experiment
nas vraci svym zpusobem i do doby nemeho filmu, kdy v kine byl
klavir a ziva hudba patrila k filmu.
Pochopitelne se objevily i namitky: Proc delat hudbu k filmu,
ktery jiz dobrou hudbu ma. Spise mne vadila skutecnost, ze ve
filmu poeticky Nezvaluv jazyk, byl nahrazen titulky. Valerie se
obraci ke svemu zachranci s vykrikem "Orliku!" V titulkach
to byl osloveni: "Eagel!" V samotnem filmu zlo symbolizovane
upiry pusobilo spise komicky a mnohem silnejsi by bylo, kdyby
nebylo tak polopatisticke.
Kazdopadne slo o jeden z poslednich zachvevu ceskoslovenske nove
vlny ze sedesatych let a to, ze film po osmatriceti letech inspiruje
ke skvele hudbe je nejen zajimavym experimentem, ale svedci to
o zivosti filmu. Otazkou neni, je-li tato metamorfoza pripustna,
ale proc se nedeje casteji.
Tentokrat se film pretvoril v novou formu. Nebranme se tomuto
prevtelovani, vzdyt v posledku se muze objevit neco zcela jineho
nez to, co bylo na zacatku. Kdysi mi jeden malir vysvetlil, ze
namalovany obraz je zcela jiny nez to, co bylo na zacatku a kdyz
si cely experiment domyslime, pak neni to neuveritelne, ze temer
zapomenuty film z doby pocinajici deprese inspiruje nekoho po
mnoha letech, aby opet tvoril?
Pripomenme si jen, ze dalsim Jiresovym filmem byli normalizacni
Lide z metra z roku 1974 a na ne reagoval zpevak Vlasta
Tresnak ve sve balade Z Prahy az na konec sveta. Je to
o cloveku, ktery nema nic ze zivota nez praci v metru a cestu
domu nekam na Slovensko. Pisen se konci slovy: "Tak tohle
jsou ti lide z metra, pane Jires!"
Valerie naproti tomu hyri napady, jde o souboj dobra a
zla, neuveritelna kamera, film dodrzuje rytmus, ktery hudebnici
vyuzili a skutecnost, ze film komunikuje napric generacemi a kontinenty
je dukazem, ze ma i po tolika letech v dobe kratkych zkratkovitych
klipu, co rici. Paul Simon se v Uvizlych rozhovorech pta:
"Is theatre really dead?" V posledni dobe se v Toronte
zrusila rada kin. Mozna, ze jsme si kladli otazku: "Is cinema
really dead?" Experiment, ktery zastitil i cesky konsulat
v Torontu, kdy ve vsedni den pozde vecer byl sal Royal Theatre
zaplnen do posledniho mistecka, hovori o opaku.
Ales Brezina
***---