Hezky duvod k jasani, kdyz
mame chut do psani
Druhe digitalni povidani!
Kolem Vanoc se Mervyn pri nasi regulerni besede v kavarne Books&Bean
optal, kdo rekl: "Kazdy vojak nosi v torne marsalskou hul?"
a vyznamne se sklebi, kdykoliv mne chce nachytat v trapne nevedomosti.
"Napoleon," vyhrknul jsem zbytecne horlive, a Mervyn
pokracoval: "Tato chytra veta o lidske ctizadosti je v moderni
dobe neuzitecna, protoze neni dost valek ani mista pro vice marsalku
nez uz mame." Ale, dodal s durazem, "chci tuto chytrou
vetu parafrazovat do nasi digitalni doby: Kazdy clovek nosi v
hlave knihu, ktera by mela byt napsana."
To je dobra veta, rekl jsem, a hned jsem vypravel Mervynovi historku,
jak jsem pred deseti lety pojal umysl napsat a vydat knihu: tehdy
jsem byl zcela pohrouzen do marketingu pocitacove pripravy softwaru
na zmenu tisicileti - Y2K; provedl jsem serii osvicenych a docela
uspesnych prednasek pro ruzne sudburske organizace. Timto konanim
nadmiru povzbuzen jsem se tehdy rozhodl napsat o vyznamu Y2K a
zmene prvni cislice tisicileti a dopad na historicka data v pocitacich,
a ze o tom napisu poucnou knizku.
Tehdy jsem vyhledal mistniho nakladatele, ktery se zajmem vydavatele
vyposlechl muj pozornostihodny zamer, prohlidnul si 60 stranek
textu a rekl:
"To je vyborna myslenka," a rekl mi, ze za 10 000 dolaru
pro mne zaridi editovani a vytisteni tisicovky Y2K knizek, ktere
muzu rozdat anebo rozprodat jak se mi bude hodit.
Kdyz jsem tento navrh prednesl v nasi firme, tak se mi vysmali
a umysl vydat knihu zanikl.
Popravde se o Y2K mluvilo jenom pred rokem 2000 a potom uz vubec...
Mervyna moje historka, jak jsem chtel vydat knihu, pobavila a
rekl, ze mi ukaze vynikajici software zvany BLURB, ktery
umozni kazdemu, kdo si troufa, vydat knihu
Jak slibil, za par dni po teto rozmluve prisel Mervyn k nam do
firmy - popral vsem Stastne Vanoce a zaroven natahnul software
Blurb (www.blurb.com <http://www.blurb.com>) Eve do pocitace.
Proc Eve a ne mne bylo okamzite jasne - Eva ma knizku o klasickem
Rimu v hlave, coz Mervyna nadchlo a se mnou se na tema psani knihy
prestal bavit. Medle po Novem Roce, kdyz nasi mladi nakrmeni a
obdarovani odjeli do vlastnich jeskyni, Eva zacala studovat software
Blurb, psat svou Rimskou story a vkladat fotografie
do textu.
S nemalym zajmem jsem jeji psani Rimske story sledoval:
nejdriv minila napsat dvacetistrankovou zpravu o nasi petitydenni
navsteve Rima v 2007. Za par dnu mela napsanych 40 stran textu.
Kdyz se koncem unora prekulila pres 60 stranek, rozhodla dost!
A zadala svuj text k vytisknuti sesti knizek z firmy Blurb.
Co jsem zatim o autorce Eve neobjasnil je to, ze Eva studovala
klasickou historii, s durazem na Rimske Imperium, celych tech
35 let, co spolu zijeme. Kdyz nasi dva synove koncili stredni
skolu s vytecnymi vysledky a domahali se post-pubertalni svobody
a samostatnosti. coby vlastnici ridicskeho prukazu (nikoliv automobilu),
Eva moudre prenesla cas vyvazany z pece o syny na peci o sebe
a zapocala vysokoskolske studium klasicke historie na Laurentian
Universite. Timto zpusobem transformovala tu pernou periodu
v zivote zeny, matky a pecovatelky, kdy potomci se trhaji od domova
a vyprazdnuji zenam smysl zivota, Eva si vyplnila cas horlivym
a metodickym studiem latiny, rectiny a klasicke historie.
Eva zavedla tradici slavit vyznamna jubilea v Rime: nasi stribrnou
svatbu (1999), svoje padesatiny, ci moje sedesatiny. Osobni zkusenost
s Rimem byla ctyrnasobne fascinujici.
Sledoval jsem Evino tvurci usili bedlive: az do chvile zadani
vytisku sesti knizek, bylo to experimentovani s psanim knizky
zdarma.
Tento fakt, ze clovek pisici muze psat, aniz by za to platil,
mi pripada positivni a okouzlujici; zvlaste v pripade uzivani
softwaru, ktery nejdriv zaplatime a teprve pak zjistujeme, ze
to neni to prave a software se v mnoha pripadech neuziva i kdyz
byl zaplacen. Ale nejen v softwaru, ale kurzy cizich jazyku se
nejdrive plati, a pak se teprve zjisti, ze uceni jazyka je vlastne
drina. Anebo kurzy vyuky hry na hudebni nastroj - posli nam penize,
a pak si delej co chces, veskrze nic. Je znamo, ze mnoho koupenych
knih neni nikdy precteno - neb lakavych knih je mnoho, ale dobrych
knih je malo.
Takovych prikladu, kdy cosi napred zaplatime nez zjistime, ze
se to nehodi, je mnoho.
Eva zadala vytisteni sve knizky v pondeli a v patek prisla postou
krabice z tiskarny Blurb.
Otevreli jsme krabici spolu, videl jsem na Eve, ze je napjata,
jak se jeji dilo vyvedlo.
Co budu povidat - 60 stranek vytistenych na nadhernem papiru,
svazane do knizky s pevnym hrbetem, fotografie v nadhernych barvach,
text graficky usporadany a uhledne vytisteny byl pro autorku,
Evu i pozorovatele kosmickym zazitkem.
Zatelefonoval jsem Mervynovi, ze knihu o Rimu mame doma a Mervyn
se prihnal za pul hodiny; byl okouzlen. Drzel knizku v ruce, listoval
a mudroval nad milovou cestou mezi umyslem napsat knihu a ohmatavat
vytistenou knizku; Eva svitila jako zarivka a jeden vytisk Mervynovi
venovala - vzdyt on to byl, kdo ji Blurb ukazal.
V nasledujicich dnech se u nas objevilo tucet nasich znamych zvedavych
na vysledek. Pozoroval jsem radost autorky, ale vice mne zaujaly
svitici oci, ve kterych se dala cist jednoducha veta: TOHLE DOKAZU
TAKY! (ted kdyz vidim vysledek.)
Prisel Petr Bernier, ktery se leta obira napadem sepsat historii
sve prukopnicke rodiny a za tyden mi volal, ze uz ma tricet stranek
a knizku rozda na vyrocnim sjezdu rodiny Bernieru.
Jamie okamzite urychlil knizni zpracovani sluzebni cesty do Spanelska
a Portugalska.
Mark dokoncuje s pomoci Blurb sve milovane tema o otevreni
severni plavebni cesty.
Eva ukazala svou knizku clenum sveho klubu Aikido (eh,
rika se tomu dojo), a sest aikidistu timto casem pise svou knihu.
Kazda knizka napsana a vydana prostrednictvim firmy Blurb
se presune do Blurb obchodu, kde je k dispozici zajemcum
k zakoupeni. Tato cast podniku Blurb dava autorovi moznost,
aby jeho dilko bylo dostupne verejnosti (http://www.blurb.com/bookstore/detail/188377?alt=ROME%2C+as+listed+under+History)
a je nemale poteseni autora, byt zverejnen.
Sedeli jsem s Mervynem u kafe v kavarne Books&Beans
a vypravel jsem mu o tech sviticich ocich budoucich autoru a dal
jsem mu plnou satisfakci, ze jeho parafraze Napoleona, ze KAZDY
CLOVEK NOSI V HLAVE KNIHU, se dle meho pozorovani 100% potvrdila.
Mervym se poteseny usmival a rekl, ze to neni jedna kniha v hlave,
ale TUCET knih!
Pak jsme velebili digitalni revoluci, ktera umoznuje napady pred
deseti lety temer neproveditelne (bez znacne financni investice)
a Mervyn se rozpovidal o modernich depresich a syndromech - coz
je jeho oblibene tema, o lidech, co nevedi, jak dobre se maji.
Doma jsem uvidel Evu tukat do pocitace; podival jsem se na monitor
pres rameno, coz nema rada, a vidim, ze pise treti kapitolu sve
druhe knizky Vesele historky z nudne historie.
Zavolam Mervynovi a povim mu, ze mel s tim TUCTEM knih v hlave
pravdu; bude mit radost - jako ma kazdy, kdyz se trefi do cerneho.
Ross Firla- Sudbury