Navrat na hlavni stranu

Hezky duvod k jasani, kdyz mame chut do psani
Druhe digitalni povidani!
Kolem Vanoc se Mervyn pri nasi regulerni besede v kavarne Books&Bean optal, kdo rekl: "Kazdy vojak nosi v torne marsalskou hul?" a vyznamne se sklebi, kdykoliv mne chce nachytat v trapne nevedomosti.
"Napoleon," vyhrknul jsem zbytecne horlive, a Mervyn pokracoval: "Tato chytra veta o lidske ctizadosti je v moderni dobe neuzitecna, protoze neni dost valek ani mista pro vice marsalku nez uz mame." Ale, dodal s durazem, "chci tuto chytrou vetu parafrazovat do nasi digitalni doby: Kazdy clovek nosi v hlave knihu, ktera by mela byt napsana."
To je dobra veta, rekl jsem, a hned jsem vypravel Mervynovi historku, jak jsem pred deseti lety pojal umysl napsat a vydat knihu: tehdy jsem byl zcela pohrouzen do marketingu pocitacove pripravy softwaru na zmenu tisicileti - Y2K; provedl jsem serii osvicenych a docela uspesnych prednasek pro ruzne sudburske organizace. Timto konanim nadmiru povzbuzen jsem se tehdy rozhodl napsat o vyznamu Y2K a zmene prvni cislice tisicileti a dopad na historicka data v pocitacich, a ze o tom napisu poucnou knizku.
Tehdy jsem vyhledal mistniho nakladatele, ktery se zajmem vydavatele vyposlechl muj pozornostihodny zamer, prohlidnul si 60 stranek textu a rekl:
"To je vyborna myslenka," a rekl mi, ze za 10 000 dolaru pro mne zaridi editovani a vytisteni tisicovky Y2K knizek, ktere muzu rozdat anebo rozprodat jak se mi bude hodit.
Kdyz jsem tento navrh prednesl v nasi firme, tak se mi vysmali a umysl vydat knihu zanikl.
Popravde se o Y2K mluvilo jenom pred rokem 2000 a potom uz vubec...
Mervyna moje historka, jak jsem chtel vydat knihu, pobavila a rekl, ze mi ukaze vynikajici software zvany BLURB, ktery umozni kazdemu, kdo si troufa, vydat knihu
Jak slibil, za par dni po teto rozmluve prisel Mervyn k nam do firmy - popral vsem Stastne Vanoce a zaroven natahnul software Blurb (www.blurb.com <http://www.blurb.com>) Eve do pocitace.
Proc Eve a ne mne bylo okamzite jasne - Eva ma knizku o klasickem Rimu v hlave, coz Mervyna nadchlo a se mnou se na tema psani knihy prestal bavit. Medle po Novem Roce, kdyz nasi mladi nakrmeni a obdarovani odjeli do vlastnich jeskyni, Eva zacala studovat software Blurb, psat svou Rimskou story a vkladat fotografie do textu.
S nemalym zajmem jsem jeji psani Rimske story sledoval: nejdriv minila napsat dvacetistrankovou zpravu o nasi petitydenni navsteve Rima v 2007. Za par dnu mela napsanych 40 stran textu. Kdyz se koncem unora prekulila pres 60 stranek, rozhodla dost! A zadala svuj text k vytisknuti sesti knizek z firmy Blurb.
Co jsem zatim o autorce Eve neobjasnil je to, ze Eva studovala klasickou historii, s durazem na Rimske Imperium, celych tech 35 let, co spolu zijeme. Kdyz nasi dva synove koncili stredni skolu s vytecnymi vysledky a domahali se post-pubertalni svobody a samostatnosti. coby vlastnici ridicskeho prukazu (nikoliv automobilu), Eva moudre prenesla cas vyvazany z pece o syny na peci o sebe a zapocala vysokoskolske studium klasicke historie na Laurentian Universite. Timto zpusobem transformovala tu pernou periodu v zivote zeny, matky a pecovatelky, kdy potomci se trhaji od domova a vyprazdnuji zenam smysl zivota, Eva si vyplnila cas horlivym a metodickym studiem latiny, rectiny a klasicke historie.
Eva zavedla tradici slavit vyznamna jubilea v Rime: nasi stribrnou svatbu (1999), svoje padesatiny, ci moje sedesatiny. Osobni zkusenost s Rimem byla ctyrnasobne fascinujici.
Sledoval jsem Evino tvurci usili bedlive: az do chvile zadani vytisku sesti knizek, bylo to experimentovani s psanim knizky zdarma.
Tento fakt, ze clovek pisici muze psat, aniz by za to platil, mi pripada positivni a okouzlujici; zvlaste v pripade uzivani softwaru, ktery nejdriv zaplatime a teprve pak zjistujeme, ze to neni to prave a software se v mnoha pripadech neuziva i kdyz byl zaplacen. Ale nejen v softwaru, ale kurzy cizich jazyku se nejdrive plati, a pak se teprve zjisti, ze uceni jazyka je vlastne drina. Anebo kurzy vyuky hry na hudebni nastroj - posli nam penize, a pak si delej co chces, veskrze nic. Je znamo, ze mnoho koupenych knih neni nikdy precteno - neb lakavych knih je mnoho, ale dobrych knih je malo.
Takovych prikladu, kdy cosi napred zaplatime nez zjistime, ze se to nehodi, je mnoho.
Eva zadala vytisteni sve knizky v pondeli a v patek prisla postou krabice z tiskarny Blurb.
Otevreli jsme krabici spolu, videl jsem na Eve, ze je napjata, jak se jeji dilo vyvedlo.
Co budu povidat - 60 stranek vytistenych na nadhernem papiru, svazane do knizky s pevnym hrbetem, fotografie v nadhernych barvach, text graficky usporadany a uhledne vytisteny byl pro autorku, Evu i pozorovatele kosmickym zazitkem.
Zatelefonoval jsem Mervynovi, ze knihu o Rimu mame doma a Mervyn se prihnal za pul hodiny; byl okouzlen. Drzel knizku v ruce, listoval a mudroval nad milovou cestou mezi umyslem napsat knihu a ohmatavat vytistenou knizku; Eva svitila jako zarivka a jeden vytisk Mervynovi venovala - vzdyt on to byl, kdo ji Blurb ukazal.
V nasledujicich dnech se u nas objevilo tucet nasich znamych zvedavych na vysledek. Pozoroval jsem radost autorky, ale vice mne zaujaly svitici oci, ve kterych se dala cist jednoducha veta: TOHLE DOKAZU TAKY! (ted kdyz vidim vysledek.)
Prisel Petr Bernier, ktery se leta obira napadem sepsat historii sve prukopnicke rodiny a za tyden mi volal, ze uz ma tricet stranek a knizku rozda na vyrocnim sjezdu rodiny Bernieru.
Jamie okamzite urychlil knizni zpracovani sluzebni cesty do Spanelska a Portugalska.
Mark dokoncuje s pomoci Blurb sve milovane tema o otevreni severni plavebni cesty.
Eva ukazala svou knizku clenum sveho klubu Aikido (eh, rika se tomu dojo), a sest aikidistu timto casem pise svou knihu.
Kazda knizka napsana a vydana prostrednictvim firmy Blurb se presune do Blurb obchodu, kde je k dispozici zajemcum k zakoupeni. Tato cast podniku Blurb dava autorovi moznost, aby jeho dilko bylo dostupne verejnosti (http://www.blurb.com/bookstore/detail/188377?alt=ROME%2C+as+listed+under+History) a je nemale poteseni autora, byt zverejnen.
Sedeli jsem s Mervynem u kafe v kavarne Books&Beans a vypravel jsem mu o tech sviticich ocich budoucich autoru a dal jsem mu plnou satisfakci, ze jeho parafraze Napoleona, ze KAZDY CLOVEK NOSI V HLAVE KNIHU, se dle meho pozorovani 100% potvrdila. Mervym se poteseny usmival a rekl, ze to neni jedna kniha v hlave, ale TUCET knih!
Pak jsme velebili digitalni revoluci, ktera umoznuje napady pred deseti lety temer neproveditelne (bez znacne financni investice) a Mervyn se rozpovidal o modernich depresich a syndromech - coz je jeho oblibene tema, o lidech, co nevedi, jak dobre se maji.
Doma jsem uvidel Evu tukat do pocitace; podival jsem se na monitor pres rameno, coz nema rada, a vidim, ze pise treti kapitolu sve druhe knizky Vesele historky z nudne historie.
Zavolam Mervynovi a povim mu, ze mel s tim TUCTEM knih v hlave pravdu; bude mit radost - jako ma kazdy, kdyz se trefi do cerneho.
Ross Firla- Sudbury

Navrat na hlavni stranu