Josef Lnenicka: Stopar
V pameti mi utkvela udalost, jaka : nestava casto. Moji rodice
zili v Praze 4. To pro mne znamenalo, chtel-li jsem je z vychodnich
Cech navstivit, dvou az trihodinovou jizdu pres cele hlavni mesto.
Zalezelo na tom, jak clovek pritlacil pedal tem rotorovym konim
a jaky byl na silnici provoz. Maminka oslavovala narozeniny a
ja ji chtel navstivit. V sobotu byl rano provoz klidnejsi a tak
sem nepospichal. Nakonec jsem cestu odlozil az na odpoledne. K
rodicum jsem prijel kolem ctyr odpoledne. Po privitani me maminka
poslala k nedaleke telefonni budce zavolat sestre a bratrovi,
ze jsem jiz u rodicu a aby prijeli take. V polovine osmdesatych
let bylo v Cechach primo zazrak ziskani telefonni linky, zadosti
se vyrizovaly osm az deset let. Vymluv bylo mnoho jednou nebyly
pristroje, pak nedostatek kabelu nebo ustredna a nakonec chybeli
lide na praci.
Telefonni budka se nachazela asi osm set metru od domku rodicu,
ale ja ji minul a dojel az na namesti. Odtud jsem se se sourozenci
domluvil, at k rodicum co nejdrive prijedou. Pri zpatecni ceste
z namesti, kdyz jsem odbocil z hlavni ulice, jsem mel pred sebou
osobni auto cervene barvy znacky Renault 12. Sedeli v nem dva
muzi. Auto jelo pomalu. Jak se tak na nej divam, vidim, ze auto
zastavuje, dvere se otviraji a spolujezdec z auta vypadl primo
na ulici na zem. Ridic zastavil a ja pochopitelne taky.
Vybehl jsem z auta k muzi, ktery vypadl ven, sklanim se k nemu,
ale muz nejevi znamky zivota. Popojeli jsme s obema auty, abychom
neprekazeli provozu a davame se do rozhovoru. Kdo je ten clovek,
co vypadl z auta a kam jedou? Ridic mi objasnuje, ze ten muz stopoval
auta primo pod Vysehradskou skalou, on mu zastavil a vzal ho.
Pry potrebuje zavest do Chalupic. Cestou pry toho moc nenamluvil.
Nic o tom cloveku nevi.
Muz neprojevoval znamky zivota. Asi tricet metru od toho mista
byla telefonni budka, odkud jsem mel volat sourozencum. Dobehnu
k telefonu a nechce se mi verit, co vidim: Pristroj tam je, ale
po sluchatku ani stopa. Jen kus snury na konci uriznute. Vracim
se zpet, auta jezdi kolem nas, nikdo nezastavi. Kazdy specha za
svym cilem. Az jeden pan, ktery sel okolo se zastavil, pohledl
na leziciho muze a rekl, ze ma doma telefon a privola lekare a
policii. Sanitka se objevila asi za dvacet minut. Lekarka muze
prohledla a prohlasila, ze zemrel ve chvili, kdy padal z auta.
Potom jsme prohledli muze a zjistili jsme, ze u sebe nema doklady
totoznosti a v jedne kapse mel 20 korun. Ridic prave vypravel
lekarce, kde vzal toho muze, kdyz se objevilo policejni auto.
Nakonec jsem i ja musel vystupovat jako svedek cele udalosti.
Muze nalozili s pomoci bezpecnosti do sanitniho vozu. Pitva musi
urcit pricinu umrti. Musi se take zjistit jeho totoznost. K rodicum
jsem se vratil se znacnym zpozdenim. Uz jim bylo zahadne, kde
tak dlouho otalim.