Na okraj
Dve tvare unora 2008
Zda se mi, ze jsou dva uniky z pocitu kosmicke uzkosti, kterou
snad kazdy clovek (na rozdil - pokud vim - od nasich ctyrnohych,
okridlenych a plazivych spoluobcanu) alespon jednou za zivot pociti.
Nakonec se vsecko zuzi v jedinou trojotazku: odkud, kam a proc?
A v okamziku, kdy se zeptame tuto otazku, obnazime koreny sve
existence, zbavime udalosti a instituce jejich pozlatka a sve
ikony jejich kralovskeho satu. A stojice sami pred sebou nazi,
vidime planetu zem jako smitku prachu, obsazenou nekolika miliardami
zvlastnich tvoru, jimz byla dana moc spolutvorit svuj osud, pretvaret
sve prostredi a vzdorovat udesne nekonecnosti vesmiru a jeste
udesnejsi predstave vecnosti. A dusi nam sevre uzkost.
Lide od nepameti zalidnovali nebesa bytostmi, vybavenymi schopnostmi
mimo lidske chapani a jim sverili sve osudy. Vira v Boha je nepochybne
nejschudnejsi zpusob uniku z kruhu uzkosti. Ale ne vsem je dan
dar viry v Boha. Jsou ovsem nahrazky: odevzdame se do rukou "titanu",
do nedavna panovniku "z vule bozi", Hitleru, Stalinu,
Gottwaldu; vzdame se sveho ja a dame sve dusi splynout s hnutim,
hlasajicim vecny mir, zachranu zemekoule, odstraneni Zidu, kapitalistu,
hrisnych zen; budeme hledat unik v plesani a v hostinach a v narkotiku
a viru spolecenskeho zivota...
Mesic unor 2008 nam nabidl (vedle bohosluzeb pro verici), uspesne
programy pro vyznavace svetske formy uniku (ples osmicek v Royal
York Hotelu; vrcholna spolecenska udalost roku, orchestrovana
velvyslancem Pavlem Vosalikem: setkani dvou ministerskych predsedu
- ceskeho a kanadskeho - v kostele Sv. Vaclava v Torontu).
Druhy zpusob uniku je tissi a pokornejsi. Jen ve zpevu, jen ve
zpevu... Hudba, umeni, literatura, ponoreni se do neprozkoumanych
hlubin nasich dusi, nabizeji pokojny pristav pro poutniky znavene
pochybnostmi o smyslu sveho putovani. K sedesatemu vyroci komunistickeho
puce nejvymluvneji promluvily Janackova opera Z mrtveho domu
(na namet Dostojevskeho novely ze sibirskeho vezeni), koncert
chlapeckeho sboru z Hradce Kralove Boni Pueri a predevsim
vypraveni Edy Ottove o jejich deseti letech v komunistickych vezenich,
doplnene provedenim Dvorakovy Humoresky Karolinou a Antoninem
Kubalkovymi.
Vsichni, kazdy trochu jinak, jsme na chvilku umlceli hlas uzkosti
a snad i udelali neco dobreho.
Josef Cermak