T. G. Masaryk v kresbe A. Lanik-Gabanek
OTEC A SYN
Na prvni (ale ani na desaty) pohled se nezdaji mit mnoho spolecneho.
Otec, syn slovenskeho panskeho kociho a proste Moravanky, byl
- zvlast v pozdnim veku - zjevem i chovanim snad nejaristokratictejsi
postavou svetoveho politickeho deni: vysoky, stihly, nekriklave
elegantni. Syn - v dospelem veku - spis zaobleny, ze siroka postaveny,
zjevem daleko vic venkovan nez jeho prezidentsky otec.
Otec - vyznamny intelekt, stavitel armad i vyznavac Jezisova miru,
hledac a obrance pravdy, asketicky vychutnavac prostych daru zivota,
moudry vladar vladnouci zezlem ruze.
Syn - milacek kralovskych dvoru (jez ucil stavnatejsim ceskym
slovum), mistr citoveho jazyka, jimz za druhe svetove valky z
Londyna zivil nadeji milionu v rodne zemi, ze pravda jeho otce
zvitezi.
Otec, skoro nezranitelny zivotem, svadel putky o pravdu jako profesor
- ve sporu o pravosti rukopisu, jimiz se jejich zastanci snazili
dokazat, ze ceska kultura ve 13. stoleti byla na vyssi urovni
nez nemecka se vystavil nenavisti ceskych sovinistu svym odmitnutim
jejich pravosti: "Pro mne otazka rukopisu byla predevsim
a hlavne otazkou mravni. Jestlize byly podvrzeny, musime to priznat
pred celym svetem. V roce 1889 Zid Hilsner byl obvinen z ritualni
vrazdy. Masaryk, ackoliv nebyl pravnikem, dokazal, ze Hilsner
vrazdu nemohl spachat a byl za to vystaven nenavisti ulice i vlastnich
studentu. Tehdy se malem stal Americanem... V roce 1909 skupina
Srbu byly obvinena ze spiknuti spachat velezradu. Zaloba byla
zalozena na dokumentech predlozenych videnskym historikem Dr.
Heinrichem Friedjungem. Masaryk v reci pred videnskym parlamentem
dokazal, ze Friedjungovy dokumenty byly padelky. Srbove Friedjunga
zalovali pro urazku na cti. Jeden ze soudcu Masaryka castoval
poklonami: padouch, utecenec ze stoky, tezky zlocinec, lidska
spodina. Pravda nakonec zvitezila...
Januv zivot byl zamotanejsi. Jeho manzelstvi - otec i syn se ozenili
s Americankami - nevyslo. Po debate v britskem parlamente se dotazal
Chamberlaina i ministra zahranici Halifaxe, zda Ceskoslovensko
bude pozvano do Mnichova. Po jejich zaporne odpovedi pronesl mozna
nejvznesenejsi slova v historii diplomacie: "Jestlize jste
obetovali muj narod, abyste zachranili mir, budu prvni, kdo vam
zatleska. Ale jestlize ne, panove, Buh pomoz vasim dusim."
O deset roku pozdeji prisla na jeho narod dalsi morova rana. Vlady
v jeho zemi se zmocnila ruda odruda nacismu a fasismu. Jan Masaryk
stal pred nejslozitejsi krizovatkou sveho zivota: rezignovat s
nekomunistickymi ministry, odejit po druhe do exilu, zustat ve
vlade... Snad z loajality k Benesovi, snad v nadeji, ze muze zmirnit
udel alespon nekolika lidi, snad z pocitu, ze musi nest osud sveho
naroda, se rozhodl zustat ve vlade ("S touhle vladou si
rad zavladnu."). Dva tydny po puci bylo jeho mrtve telo nalezeno
na dlazbe pred Cerninskym palacem. Vetsina tech, kteri jeho smrt
zkoumali, usoudila, ze slo o vrazdu. Ti, kteri uvazovali o moznosti
sebevrazdy, poukazovali na bibli na jeho stole, otevrenou na strance
s citatem: ten, kdo svuj zivot ztrati, ho nalezne. Mozna, ze nikdy
nezjistime s urcitosti, zda Jan Masaryk byl zavrazden. A snad
to ani neni nad miru dulezite: nebyl-li zavrazden, byl sebezavrazden...
Letos se kruhy jejich zivotnich dat podivne protaly: sedesate
vyroci smrti Jana Masaryka prislo jen tri dny po 158. narozeninach
jeho otce.
Josef Cermak