Jednim z navstevniku plesu byl fotograf Juri Dojc
Ples, Z mrtveho domu
a Boni Pueri behem unora v Torontu
Zimni zasnezena krajina. Natasa Rostovova se tesi na
svuj prvni ples, je zamilovana do knizete Andreje a Napoleon dobyva
Moskvu. Tak nejak mi to zustalo v pameti z americkeho filmu, ktery
jsem videl pocatkem sedesatych let ve vrchlabskem kine. Na neuveritelne
propletani romantiky, filozofie a politiky se totiz nezapomina.
Unor je doba plesu a zajimalo by mne, jak to bylo v roce 1948.
Jaka tehdy byla plesova sezona.
Bernard Safarik nedavno prisel s dokumentem o Tanecnich. K
memu uzasu jsem zjistil, ze dnes stoji dlouhe fronty mladych lidi,
aby se mohli zapsat do techto kursu, aby se naucili spolecenskemu
chovani. Pri tomto premysleni jsem vlastne zjistil, ze bylo obdobi,
kdy jsem chodil docela rad na maturitni plesy. Nevim, jestli jsem
listky od nekoho dostal zadarmo anebo za nejake symbolicke vstupne.
Nebyla to zalezitost pro hornich deset tisic jako v slavnem romanu
Lva Nikolajevice Tolsteho, ale bylo to misto, kde jsme mohli slyset
zivou hudbu, at jiz z repertoaru Paula Anky nebo Beatles, docela
jsme se na to tesili. Navic muj tridni ucitel z devitiletky mel
orchestr, ktery se jmenoval po nem Orchestr Jindry Vobory.
Vystupovali v zelenych kabatech s monogramem JV na hrudi.
Jednou hrali na plese nasi skoly a mohli byt slavni. Byl jsem
na to patricne hrdy. Jenze po nich prisel Olympic a kdyz
jsem se zeptal druhy den nejakeho Plihala z tretiho rocniku, jak
se mu libili: "Jo ty zelenokabatnici, ty zanikli v zari Olympicu!"
Zahorkl jsem a kdyz se konal Beatovy pohar v divadle Slunicko
a Olympic soutezil s Rogers Bandem, kde hral na
varhany Rudolf Rokl, tak jsem dal svuj hlas skupine vedene Petrem
Kaplanem. Zkratka plesy byly vzdy barometrem politicke situace.
Kdyz jsem zacal pracovat pocatkem osmdesatych let v Novem domove,
pozval me Jiri Corn na obed a tam me sveril sve velke tajemstvi
- chtel by usporadat u prilezitosti 65. vyroci vzniku republiky,
35. vyroci unora a 15 vyroci srpna velky vecer v hotelu Royal
York a tam pozvat vsechny politiky a vyznamne krajany. Podarilo
se, predstavovani trvalo dlouhe hodiny, ale diky tomu jsem spatril
poprve svoji pozdejsi zenu. Od te doby jsem pouze pozoroval, jak
kdysi nejvyssi budova mizi mezi rostoucimi mrakodrapy a Ceskoslovensko
preslo od centralniho planovaneho hospodarstvi k trzni ekonomice
a pak se rozpadlo na dve samostatne republiky.
Najednou prisel nekdo s napadem, podobne jako Jiri Corn pred ctvrt
stoletim, udelat ples a protoze nejsme "zadni drbani",
opet v The Fairmount Royal York Hotel. I tentokrat jsme
si pripomneli osmickova vyroci. Jenze tentokrat byli pritomni
i velvyslanci Pavel Vosalik a Stanislav Opiela. Torontsti konzulove
pan Michael Martincek a Richard Krpac.
Slovensky honorarni konzul Michael
Martincek
Pozadali jsme proto diplomaty, aby tento vecer zhodnotili. Slovensky
honorarni konzul Michael Martincek oznacil tento vecer za jeden
z nejhezcich, ktere zde v Kanade zazil. Osmicka mu pripomina 40
let od okamziku, kdy odesel ze Slovenska. Z osmickovych vyroci
je pro neho nejsilnejsi prave rok 1968 a v tomto roce ocekava
hodne pozitivnich zmen. Neni vsak ani prognostik ani historik,
aby tyto veci hodnotil.
Slovensky velvyslanec Stanislav Opiela
Stanislav Opiela pochvalil skvelou hudbu a vynikajici jidlo. O
zameru udelat v Toronte ples ho informoval jiz koncem roku 2006
Jerry Formanek. Osmickova vyroci bere jako spolecnou historii
Cechu a Slovaku. I on se radeji diva dopredu nez do minulosti.
Tim, ze je prilis mnoho subjektivnich vykladu historie vznika
mnoho problemu. Jako diplomat by byl rad, kdyby doslo v tomto
roce k posileni vztahu mezi Slovenskem a Kanadou a doslo k primym
jednanim na nejvyssi urovni.
Po zkusenostech s listopadovou akci The Prague Night of Glamour
na podporu mladych hokejistu vyzvedl konzul Richard Krpac
nekolikamesicni praci dobrovolniku, kteri se o usporadani Velkeho
osmickoveho plesu postarali. Prave zde v Torontu si jeste
vice uvedomil, co osmickova vyroci znamenaji. Jsou za tim osudy
lidi, kteri byli vyhnani nacistickym rezimem pred druhou svetovou
valkou. V roce 1938 odesel Tomas Bata, Joe Schlesinger a P. C.
Newman. O deset let pozdeji emigrovali z Ceskoslovenska Josef
Cermak, George Heller, George Brady a dalsi. Osmasedesaty rok
zmenil osud neuveritelneho mnozstvi lidi, kteri zde ziji. Malokdo
si pri tom uvedomuje, ze vetsina z nich zacinala v cizim prostredi
a od zacatku. Dejepis a zemepis mel rad uz ve skole. Z historie
ma nejradeji antiku, ze stredoveku jsou to zamorske objevy. Nedavno
cetl knizku o roce 1421, kdy obrovske cinske lodstvo objevilo
Ameriku jeste pred Kolumbem, ale "z druhe strany". Z
bohate nasi historie lze temer najit v kazdem stoleti neco zajimaveho,
ale zde preferuje obdobi vzniku Ceskoslovenska, proto je nutne
pripominat i rok 1918.
Cesky velvyslanec Pavel Vosalik
Velvyslanec Pavel Vosalik zduraznil, ze uz jen skutecnost, ze
se ples konal je neco fantastickeho. Nedavno velvyslanectvi poradalo
v muzeu valky koncert venovany bojovnikum proti totalite. Osmickova
vyroci podle nej nejsou pouze nase vyroci, ktera bychom vlastnili.
To jsou varovani. Vyroci jsou spise zavazkem. Roky 1938, 1948
a 1968 byly tragediemi demokracii, nikoliv pouze Ceskoslovenska.
V roce 1938 Evropa v nadeji, ze ustoupi zlu se mu nevyhnula a
nepoucila se. V roce 1948 se to opakovalo. Ceskoslovensko, ktere
mohlo byt demokraticke, bylo ponechano vlivu Sovetskeho svazu.
V roce 1968 nadeje, ze Ceskoslovensko by se mohlo vymanit z tohoto
vlivu, byla udusena tim, ze demokraticky svet pokrcil rameny,
aby nedrazdil SSSR. Zaprotestoval si v mezinarodnich organizacich
a nechal to byt. Je nutne znovu a znovu pripominat, ze zlu se
musi odporovat. Totez se deje i dnes, pokud jsou nekde poslapavana
lidska prava, my nemuzeme opet jen pokrcit rameny. My nemame pravo
tyto lidi opustit pod zaminkou, ze mame jine zajmy.
Skutecnosti je, ze lidska prava v roce 2008 jsou poslapavana prave
v Cine. Zeptal jsem se ho, co tedy rika poradani olympiady v teto
zemi. "Olympiada prece byla postavena na idealu humanismu
a demokracie. Tehdy se tomu nerikalo lidska prava. My obetujeme
tuto myslenku byznysu. Domnivam se, ze to plati i o teto udalosti.
Muze nam byt stokrat rikano, ze se politika a sport nemaji michat.
Ano, az do okamziku, kdy sport nezacne byt alibi pro politiku.
Nevim, jaka byla kriteria pro volbu Pekingu jako olympijskeho
mesta, ale musime se ptat, jestli idealy, na nichz bylo postaveno
olympijske hnuti, nejsou v rozporu s poradanim olympijskych her.
To je otazka pro ty, kteri zvedli ruku pro poradani OH prave v
Pekingu."
Jaymz Bee ze stanice Jazz 91
Kdosi poznamenal, ze se ples kona na oslavu zvoleni Vaclava Klause
za prezidenta, ktery byl ten den zvolen na druhe obdobi. Dostal
se mi do rukou projev senatora Martina Mejstrika pri druhe volbe.
V uvodu rika: "Vecere pro dve "nezavisle" senatorky
na Prazskem Hrade, uplatek pro senatora Novotneho, vybrana slova
a vyhrozovani ministra vnitra Langera predsedovi SZ Bursikovi
(kdopak pujde brucet?), vydirani socialne-demokratickeho poslance
Snitileho, kulky v obalkach, vyhruzne SMS zpravy a e-mailove dopisy,
tri zkolabovani zakonodarci, schuzka slavneho Zemanova poradce
Sloufa s kanclerem Vaclava Klause Weiglem, partajni ochranka pro
nositelku jednoho (toho spravneho) hlasu, kajicny primator hlavniho
mesta Prahy Bem, ktery uz nikdy nebude chtit poradat olympiadu,
namestkove ministerstev odebirajici - a jinym zase pridelujici
nam zde, primo v sale, dotace na investicni zamery obci
- dle toho, zda podporime, ci nepodporime toho spravneho kandidata
- tajne sluzby snazici se zalibit tu te, tu zas one strane, pan
predseda Sobotka vyhrozujici trestnim stihanimTo je obrazek o
nas samych. To je obrazek o politicke kulture v CR 18 let po revoluci"
Nemyslim si, ze je co oslavovat. Ponechavam stranou, jestli byl
zvolen Jan Svejnar nebo Vaclav Klaus. Shodou okolnosti pred casem
jeden poslanec, a nyni je to ministr za ODS, tvrdil, ze demokracie
je nebo neni a ze my mame v CR demokracii. Namitl jsem mu, ze
to neni cernobile, protoze zijeme v sede zone a ze za demokracii
se musi stale bojovat. Poukazal jsem na prezidentske volby ve
Spojenych statech pred osmi roky nebo na amalgamaci Toronta, ktera
se stala proti vuli vetsiny obyvatel mesta. I za demokracii v
Ceske republice a na Slovensku se musi stale bojovat. Posledni
prezidentske volby nejsou rozhodne necim, na co muzeme byt hrdi,
i kdyz zvoleni Vaclava Klause je znakem stability zeme. Stabilita
neni meritkem demokracie.
Zacal jsem obrazkem z Vojny a miru, kterou mi pripomnel torontsky
osmickovy ples. Otazka lidskych prav mne vsak pripomina jineho
ruskeho autora F. M. Dostojevskeho a Janackovu operu Z mrtveho
domu, kterou jsme mohli videt v minulych dnech zde v Torontu.
Autori spravne operu zaktualizovali. Bachari pouzivaji televizni
obrazovky. Jedna se o dnesek. Amnesty International kritizovala
porusovani lidskych prav, jak v Chile, tak v Ceskoslovensku a
my musime merit stejnou mirou, at se jedna o Irak, Kosovo, Cinu,
Kubu nebo Guantanamo.
Predseda plesoveho vyboru dr. Bertlik
Osmickova vyroci nam vsak mohou take pripominat, ze i v dobach
nejhorsich, at jiz po Bile hore nebo v dobach okupace, v padesatych
letech ci za normalizace zde byli lide, kteri se nenechali determinovat
dobou a vytvareli hodnoty, ktere nebyly pouze lokalni, ale presahly
sve geograficke a historicke omezeni. Jednou z nich je opera Hanse
Krasy Brundibar, kterou mel predvest detsky sbor Boni
Pueri v Ottawe. V Toronte jsme videli jiny program, ktery
se v prvni casti skladal z evropske vazne hudby, v druhe z pisni
z americkych muzikalu, z Japonska, Indonesie, Brazilie a Izraele.
Nechybela Hymna svobode od kanadskeho skladatele Oscara
Petersona ani ceske Prastene pisnicky a slovenske Tancuj,
tancuj Pokud se divame dopredu, jak zduraznil slovensky velvyslance
Stanislav Opiela, i zde je nadeje, o ktere svedci mladi zpevaci
Boni Pueri.
Zivot jde dal a to jsme teprve na zacatku roku 2008.
Ales Brezina
Sportovni redaktor Toronto Sun G. Gross s vydavatelem listu
Orchestr Kevina Clarka
a Boni Pueri
"The Great Ball of Eights" Gala "Velky
Bal osmicek"
Podekovani
Jak asi vetsina ctenaru vi, v patek 15. unora se uskutecnil nas
velky Bal osmicek v torontskem historickem hotelu Fairmont Royal
York.
Pro nas, planovaci skupinu, to byl uspech neuveritelny. Navsteva
predcila veskere nase ocekavani. Program se vyvijel dle planu.
Slavnostni trubaci uvedli vecer s velkou ceremonii. Hoste byli
uvitani ve trech jazycich, slovensky, cesky a anglicky a konferencier
Jaymz Bee se s velkym nadsenim ujal vedeni vecera. Jidlo bylo
vytecne a za doprovodu "Muziky na rohu" Jiriho Grossmana
jsme si naramne pochutnali. Kevin Clark s jeho Big Band rozproudil
naladu do takove miry, ze se tanecni parket uplne zaplnil a jak
bylo videt, vsichni se velice dobre bavili.Co nas opravdu prekvapilo,
byl velky pocet mladych i dokonce "teenagers"!
Pochopitelne, ze se toho v ten vecer delo mnohem vice, ale o tom
nechci dnes psat. Dnes chci jmenem nas vsech, co jsme se podileli
na pripravach gala podekovat vam vsem, co jste prisli a zucastnili
se Balu osmicek. Bez vas by to rozhodne takovy uspech nebyl!
Dekujeme vam za vasi duveru a za vasi podporu v tomto, pro nas
tak novem, podnikani. Dekujeme krajanskemu tisku a krajanskym
televiznim programum za velkou pomoc pri propagovani Balu osmicek.
Velky dik patri vsem nasim sponzorum a darcum, kteri nas tak stedre
a ochotne podporili. Bylo vas tolik! Dekujeme vam vsem hlavne
jmenem vsech deti, ktere v budoucnosti budou potrebovat peci a
osetreni v Hospital for Sick Children zde v Toronte.
Erica Vieznerova
