Kdo cte knihu, zmensi tihu
Vcera jsme docetli knihu, dnes jsem ji pujcil Zdenkovi. Cely prosinec,
medle od Mikulase, Zdenek loudil vypujcku; od Silvestra pyskoval,
ze cteme tech 500 stranek slimacim tempem. Pochopitelne mne jeho
loudeni tesilo - ctenar ma rad ctenare! - a jeho netrpelivost
jsem pepril emailovanim vybranych myslenek ze skvostne Korespondence
Voskovce a Wericha.
Vcera jsem Zdenkovi emailoval posledni myslenku z posledniho dopisu
Voskovce v prosinci roku 1968: Kdyz clovek konecne moudri,
uz mu troubi vecerka.
Zdenek si hned chtel pro Knihu prijet, ale dal se premluvit na
besedu i kafe dnes popoledni. Netrpelivost je kouzelna; mam rad
lidi, co se o neco zajimaji, hlavne o to, cim jsem zaujat ja.
Zdenek uz sedel u kafe v kavarne Books&Beans; abych
ho pozlobil, podal jsem mu igelitku s knihou a odesel jsem si
umyt ruce. Kdyz jsem se vratil, Zdenek na mne hledel zlostnym
okem a rekl mezi zuby: "Cos mi to prines?" a hodil mi
knihu pres stul.
"Sorry," rekl jsem a sahnul do batuzku pro Korespondenci
Voskovce a Wericha.
Bylo videt, jak se Zdenkovi ulevilo, a ze jsem ho par minut potrapil
umyslnou zamenou. Hned zacal v knize listovat a kdybych ted odesel,
snad by to uvital.
Prvni dil Korespondence byl fenomenalni, rekl mi Zdenek,
kdyz na podzim knihu precetl a bedlive mne vyslychal, mam-li zasichrovanou
brzkou zasilku druheho dilu.
Vylozil jsem mu detailne, ze mam v Ostrave vzacneho dobrodince
"Dobrodelce," opravil mne Zdenek, a ze knihu do Vanoc
obdrzim postou ihned jak vyjde. Kdyz jsem dodal, ze dobrodelec
je zena, Zdenek se rozsvitil, protoze tvrdi, ze zeny jsou tisickrat
spolehlivejsi v plneni slibu nez chlapi. "Proc by to tak
bylo?" vyzvidal jsem a Zdenek to vyslovil jednoduse: "Decka
se slibu nenazerou! A to kazda poradna zenska vi, a podle toho
se chova."
Pozdeji mi Zdenek prinesl nekolik recenzi knihy Korespondence
z ceskeho tisku, a s uchechtnutim poznamenal, ze zadny z recenzentu
se nezminil o tom, jakym ukotvenim v zivote Wericha byla jeho
Zdenicka, ani o vyznamu zenskych v existenci Voskovce.
Zdenek s povzdechem zavrel knihu, a zeptal se: "Chapes, jak
unikatni je tato Korespondence?"
Nepochopil jsem, co ma na mysli, a Zdenek pokracoval: "Takove
knihy uz nebudou"
"Co to povidas, rekl jsem, "lidi porad pisou"
"Schovavas e-maily, ty vole?"
A nahle mi doslo, ze elektronickou korespondenci nikdo neuklada
do slozky
"Kdyz jsem v sedmdesatych letech prijel do Kanady, korespondoval
jsem intenzivne s pomoci postovni sluzby; dopisy, ktere jsem dostal,
jsem ukladal do krabic, mam jich pet nebo sest.
Pocatkem devadesatych let se objevil fax a to byl, panecku, pozitek,
kdyz jsem faxoval nejaky tlach a druhy den mi z faxu vylezla odpoved;
ta rychlost byla fascinujici, faxy jsem zakladal do slozky a jako
ourada a poradkumilovny clovek, jsem mel v korespondenci poradek."
"Ja taky," pipnul jsem do proslovu Zdenkovi. "Pred
par lety mi umrel kamarad a skvely korespondent, a ja jsem na
jeho tryznu procital jeho dopisy"
"Vzpominas, jak se zacinalo emejlovat? Technologie umoznila
vesti konverzaci na dalku. Lec tehdy jsem postrehnul, ze jak pribylo
rychlosti, zacalo ubyvat odstavcu a slov."
"Asi jako rychlou jizdou po dalnici nevidime mnoho podel
cesty," vpadl jsem do vykladu.
"Nejak tak," kyvnul hlavou Zdenek, "nastroje komunikace
se zdokonalily, obsah nikoliv. Tvrdim, ze technice jsme obetovali
nasi dusi a emailovani se stava bezduche."
Kdybychom sedeli venku, soudim, ze by si Zdenek odplivnul, jak
cini, kdyz je zhnuseny.
"A coz teprve SKYPE-ovani," rekl jsem horlive, abychom
neopomneli vrcholny zazrak personalni komunikace, ve ktere zamysleni
a rozepsani myslenky zanikly uplne.
"Ano," vzdychnul Zdenek, "skypovani je definitivni
konec rozumne korespondence, to jsou jen vzkazy anebo vykriky
z ticheho zoufalstvi, ktere se nevyhyba nikomu a souzi kazdeho."
"Vsimnul sis, jak rychle jsme odhodili korespondenci psanou
na papire ve prospech digitalnich slov? Copak jsme nevideli, ze
konci premysleni a zacina prazdne sdelovani?"
"Proc je tolik novych veci horsich nez byly ty stare?"
zakvilel Zdenek a dopil kafe.
Sedeli jsme a mlceli na stejne tema, ze kniha Korespondence
Voskovce a Wericha je konec epochy korespondence a vsechny
dalsi knihy korespondence budou jen stare a jeste starsi.
Zdenek ma sklon k pesimismu ve veci pokroku; ja sleduji pokrok
jako experiment ci expedici do neznama; a uz jsem se mnohokrat
presvedcil, ze cingrlatka zanikaji stejne rychle jako vznikaji,
a jen solidni veci trvaji.
A jestlize korespondence je pocinani libe pro vice lidi, pak navrat
ke korespondovani neni ve hvezdach, ale u stolu, kde nekdo premysli
a pise dopis nekomu, koho ma rad.
Cozpak se da napsat milostne vyznani SKYPE-m nebo emejlem?
P.S. Treti dil Korespondence Voskovce a Wericha ma vyjit
pred prazdninami 2008.
Ross Firla-Sudbury