Na okraj
George (Juraj) Gross -
85
Narodil se 23. ledna 1923 v Bratislave. Dulezity fakt, bez nehoz
bych nemel podklad k teto zdravici, ale ne nutne nejzajimavejsi
v nanejvys poutave historii George. (Juraj zni daleko kouzelneji
- nejak v tom slove slysim fujaru? stejne hlasky, s vyjimkou "f".)
Juraj Gross nepotrebuje reklamu. Nehleda viditelnost - zviditelnuje
druhe. Ale i to dela bez ramusu. Je v nem neco, co pritahuje svoji
solidnosti a nevtiravym kouzlem. Zacalo to ve velkem v roce 1945.
Na letisti v Ruzyni. Ten den se vracel do vlasti jeden z jejich
nejmilovanejsich synu, Jan Masaryk. V zastupu novinaru mu nejak
padl do oka mlady reporter z Bratislavy, dali se do reci a spratelili.
Jmeno mladeho reportera? Juraj Gross. O rok pozdeji se v Parizi
konala velka konference, ktere se mel zucastnit i Winston Churchill.
Juraj Gross zavolal Janu Masarykovi a rekl mu neco jako: "Moc
rad bych si popovidal s panem Churchillem, ale mam problem - neumim
anglicky ani slovo." Pristi vystup byl v Parizi: dva muzi
sedeli v kreslech; ten treti, Jan Masaryk, sedel na stole mezi
nimi. A prekladal, co si Winston Churchill (anglicky) a Juraj
Gross (slovensky) povidali...
A zivot sel dal. Jan Masaryk byl zasebezavrazden. O par let pozdeji
Juraje Grosse zavreli, ponevadz se jim nelibily jeho politicke
clanky (psal hlavne - jako dodnes - o sportu). Nejen zavreli,
ale pri neznem vyslechu prisel o pet zubu. Kdyz ho pustili, dlouho
se v Bratislave nezdrzoval: se svym kamaradem se v kajaku preplavili
pres Dunaj do Rakouska. V roce 1950 uz sklizel v Bradfordu brambory.
A pak zase k novinarstvi (zrejme se mezitim nejak naucil par slov
anglicky, protoze jeho novym pusobistem byl torontsky The Telegram.
Potom presel do deniku The Sun a tam je dosud. Po case
Kanada privitala dalsiho uprchlika, vynikajiciho hokejistu Nedomanskeho.
Juraj Gross, ktery v tom mel prsty, o nem psal tak dobre, ze v
roce 1974 ziskal National Newspaper Award. To ovsem nebylo
jedine vyznamne vyznamenani, ktereho se mu dostalo. Na priklad
Dunlop Award; Olympic Order; v Torontu byl uveden do Hockey
Hall of Fame a v roce 2001 byl jmenovan Mezinarodnim hokejovym
spisovatelem. Rok na to byl uveden do Slovak Hall of Fame
v Bratislave. Takze viditelnost hledala jeho...
Udrzoval styky s nasimi sportovci v Torontu, s Tonym Vecerou,
Joe Pruchou a Standou Kelnarem. Velmi blizko byl Ladislavu Myslivcovi,
jehoz smrt zaznamenal krasnym nekrologem v Toronto Sun: "Jak
se blizime ke konci zivota doufame, ze jsme se dotkli alespon
jednoho zivota - Laddie Myslivec sel o krok dal. Dotknul se zivota
vsech, s kterymi prisel do styku. Kdyz se roznesla zprava, ze
nas tento devetasedmdesatilety byvaly sportovec opustil, plakali
lide v kanadskych obchodnich a sportovnich komunitach, stejne
jako Cesi a Slovaci na obou stranach Atlantickeho oceanu. I nebe
vcera plakalo."
George Gross se tesi dobremu zdravi. A dosud pracuje: v pondeli,
ve ctvrtek a v nedeli najdete jeho uvodnik ve sportovni casti
Toronto Sun. Uvodnik, nesouci jaksi protichudny nazev:
The Last Word.
Juraji (i George) Grossovi prejeme dlouha a stastne leta.
Josef Cermak
***---
Jan Waldauf: Male dejiny velke
myslenky
Kratce pred vanocemi 2007 vysel v nakladatelstvi AtelierIM
Luhacovice prvni dil Waldaufovy historie sokolstva. Jestlize
nazev knihy svedci o autorove zname skromnosti, ani na vzhledu
ani na obsahu knihy jsem nenasel nic maleho. Naopak - jak autor
tak nakladatelstvi maji vsechny duvody byt s touto knihou nanejvys
spokojeni.
Jan Waldauf ovsem o Sokolu vi vic nez pravdepodobne kdokoliv
jiny. Jeho zivotni prace v torontske jednote, v kanadske zupe,
v Sokolu v zahranici je legendarni. Jeho sokolovani nezacalo az
v exilu. Bylo v jeho krvi: jeho otec (take Jan), jehoz posledni
funkce bylo mistonacelnictvi zupy Husovy, byl cely zivot oddanym
Sokolem. A za sve sokolstvi platil nejtvrdsi valutou: na samem
pocatku valky, 3. zari 1939, byl nacisty zatcen a teprve v kvetnu
1945 se vratil z koncentraku - s podlomenym zdravim.
Jan puvodne planoval napsat dejiny Cs. sokolstva v zahranici.
Ale pak spravne usoudil, ze by bylo moudrejsi zacit od zacatku.
V uvodu sve knizky rika: V zajmu uplnosti a lepsiho porozumeni
vzniku, cinnosti a poslani zahranicniho sokolstva je zaznam predeslan
strucnym prehledem sokolskych dejin do roku 1948 a ponekud podrobnejsim
popisem zniceni sokolske organizace komunisty v Ceskoslovensku
v roce 1948, ktere, pokud znamo, nebylo dosud popsano, a v jeho
dusledku doslo k ustaveni docasne samostatne organizace ceskoslovenskeho
zahranicniho sokolstva.
Neuskodi pripomenout si s autorem alespon nekolik dat: do prvni
svetove valky vznikly v zahranici sokolske jednoty v deviti zemich:
v Rakousku, ve Svycarsku, v Nemecku, v Polsku, ve Francii, v Madarsku,
v Anglii, v Argentine, v Dansku a v Kanade. Alespon jeden vyrok
- president T.G. Masaryk po prvni svetove valce zhodnotil vyznam
Sokola v zahranici: Podcenoval jsem zahranicni cinnost sokolstva,
ale za pobytu v cizine v dobe valky jsem poznal, ze mnohdy jedine,
co se o nas vedelo, bylo, ze jest u nas sokolstvo, jez porada
slety.
Ale nejvetsi prinos Waldaufovy knihy je v popisu pounoroveho osudu
sokolstva v Ceskoslovensku, a zaznam postoje presidenta Benese
a jinych vyznacnych osobnosti te doby. Jedna z perlicek: v dobe
po rezignaci nekomunistickych ministru predseda vlady Gottwald
trval na prijeti demise a pozdeji se priznal: Modlil jsem se (Gottwald?),
aby je ta hloupost s demisi neopustila. Poslanec Cenek Torn, graduant
nacistickeho koncentraku, jehoz osobni statecnosti jsem byl svedkem
v povalecne volebni kampani: Sokolove meli jit do ulic, jako
stit naroda, ktery by se byl pripojil - proti komunistickym milicim.
Pasivitou odporu jsme si nechali podrezat krky.
Liceni boje o dusi sokolstva po puci (historicka oblast, o niz
je dosud malo znamo) se cte jako detektivka; popis XI. vsesokolskeho
sletu svym strizlivym stylem podbarvuje citove vzepeti jednoho
z nejvznesenejsich zazitku meho zivota a jiste vsech, kdo v ten
den pri pochodu odvratili hlavy od tribuny, na niz sedeli Gottwald,
Nejedly Vyvrcholenim byla dynamicka a pohybove narocna skladba
muzu "Verni zustaneme", ktera byla holdem sokolske vernosti
demokracii za valky a vyznanim viry ve stastnou budoucnost sokolstva
i naroda. Jeji doprovodna recitace zustala nezapomenutelne vryta
do podvedomi vsech, kdo ji cvicili i tech, kdo ji z tribun stadionu
sledovali:
Vam, padli cest!
Vam, padli bez hrobu!
Vam nase srdce hrobem jest!
Vam, padli, dik!
Co nasledovalo po slete je ramcove znamo. Detaily, casto otresne,
najdete ve Waldaufove knizce. Stejne tam najdete celkem nezname
informace o zalozeni Ceskoslovenskeho Sokola v exilu, epizody
ze zivota (casto velmi kratkeho) exulantskych jednot, vzpominky
na citlive okamziky pobytu v uprchlickych taborech. Tak v roce
1995 sokolska cvicitelka a nacelnice z Washingtonu, Dagmar Fialova
(v roce 1948 Dagmar Mrkosova), napsala: Jednoho dne prisel
do tabora paserak a predal mi balicek od me matky. K memu velkemu
prekvapeni byl v nem muj slavnostni sokolsky kroj, na nemz spocival
cerveny a bily karafiat. V te dobe byl muj otec jiz v komunistickem
kriminale a tento kroj byl po mne symbolem demokracie, svobody
a nadeje...
Posledni tri kapitoly prvniho dilu Waldaufovy knihy jsou venovany
Sokolske zupe v exilu dr. Edvarda Benese, pokusu vytvorit Svaz
ceskoslovenskeho sokolstva v zahranici a Ustredi ceskoslovenskeho
sokolstva v exilu. Zupa byla ustavena 5. brezna 1945 v tabore
Krabbenloch v Ludwigsburgu a jeji cinnost byla ukoncena v temze
tabore likvidacni valnou hromadou 24. cervna 1950. Pokus o vytvoreni
Svazu skoncil neuspechem. Ustredi zahajilo svoji cinnost 1. ledna
1952.
Ve Waldaufove knize - kterou bez vyhrad doporucuji - najdete desitky
fotografii (vcetne fotografii pekne radky pozdejsich Kanadanu
- Vaclav Spacek, Jiri Corn, Karel Jerabek, Ludvik Urban, Karel
Pavel, Jan Fellmann), osm stranek jmen, prameny a seznam literatury.
Knihu mozno objednat na adrese: Canadian Sokol 411-1369 Bloor
Street West, Toronto, ON M6P 4J4. Cena $25.00 - postou: v Kanade
$35.00, v USA $39.00
***---
"DOBRI CHLAPCI" Z
HRADCE KRALOVE
Neznam ocistnejsi zazitek nez koncert detskeho sboru.
Zazitek, ktery nas vraci do doby naseho vlastniho detstvi, kdy
kazde rano bylo zazrakem a kazdy zitrek nabizel moznosti bez hranic.
Zazitek, ktery je mnohonasobne umocnen, jde-li o sbor tak vynikajici
jako jsou Boni pueri (Dobri chlapci) z Hradce Kralove. Tato skupina
28 chlapcu vystoupila s nejprednejsimi orchestry a solisty Evropy
a je povazovana za jeden z nejlepsich sboru na svete. Sve letosni
kanadske turne (celkem 13 koncertu) zahaji v pondeli 11. unora
2OO8 v 19:30 v kostele sv. Vaclava v Torontu, v miste, ktere svoji
slavnostni atmosferou, vybornou akustikou a krasnym klavirem (dar
Borise a dr. Milose Krajnych) nabizi idealni prostredi pro jedinecny
vecer. Jestli pisu s nekritickym nadsenim, neomlouvam se. Ti chlapci
si to zaslouzi a delaji nam cest. Proto jsem pozval i nekolik
svych kanadskych pratel. Doufam, ze tak ucini i dalsi.
Josef Cermak