Tydle pytle blahobytu zasluhuji
pytel diku
Prvni co me napadlo, kdyz nasi mladi prijeli z Ottawy, byla otazka
"Kam s tim?"
Vyhrnuli jsme se ven z naseho domu, abychom uvitali mladez a pomohli
ji premistit z automobilu do baraku vse, co privezli. Prijeli
veru napakovani, co bych v casech skromnejsich nazval stehovanim.
Ale dnes v casech blahobytu to bylo pouze na tydenni pobyt u rodicu,
kde je vskutku vsecko, co i ten nejrozpustilejsi navstevnik potrebuje.
Navic tu maji jeste to, co tu zanechali a zapomneli pri predchozich
navstevach.
Vlekli jsme dovnitr dva kufry, kocoura v kleci a dva pytle, ne
mensi nez mechy na brambory, ktere muj syn nesl sam - jsou to
pry darky.
Moji minipaniku, opakujici se o kazdych Vanocich, zkrotila Eva:
mladez, kufry a Bennyho nasmerovala do pripravene loznice, a pytle
s darky mladi sami umistili pod vanocni stromek zpusobem, ze stromek
zcasti ukryli za hraz balicku.
Kdekomu jsem vypravel pred rokem, jak mne synove obdarovali zaramovanymi
starozitnymi mapami; muj mnohalety zajem o mapy a atlasy tak promenili
ve sberatelstvi na vyssi urovni a ja musel prestavet svou pracovnu,
protoze jsem musel starozitne mapy povesil na jizni stenu, aby
na mapy, probuh, nepadly slunecni paprsky. Pohled na mapy me tesi,
obzvlaste kdyz jsou na nich tezce pristupne konciny - mam oblast
jako na dlani a pritom tam nemusim jet. A kdyz uz budu hodne zvedavy,
jak to tam vypada ve skutecnosti, mohu si precist nejaky cestopis
- je napsan snad o kazdem pozemskem koute.
Rok predtim jsem ditka prosil, aby mi nedavali nic textilniho,
ze mi praska satnik. A jeste driv jsem si vyprosil, neb v pripade
obdarovani nelze ani zadat ani odmitat, ze nepotrebuji vice nastroju
do sve minidilny, ze uz mam vse.
Jsem nevdecnik a sprostak, kdyz se obdarovavani zacinam obavat?
Prijmu kazdou radu, jak obdarovavat lidi, kteri vsecko maji a
budu vdecny za navrh, jak prijimat a obdivovat darky, ktere nepotrebuji.
Darkovani totiz vyzaduje zasadni revizi na obou stranach, u darcu
i obdarovavanych.
Z televiznich zprav jsem se dnes dozvedel, ze Kanadane tento rok
prodarkovali o 14% vice penez nez minuly rok. Kazdy Kanadan, kojence
nevyjimaje, utratil za darky 1050 dolaru. Obchodni domy jsou otevrene
posledni predvanocni tyden 24 hodin, durch, tedy lze nakupovat
ve dne i v noci, v nedeli ci v pondeli atd.
Hodinku pred prijezdem mladych z Ottawy mi Eva diplomaticky pripomnela,
abych si oblekl bezovy svetr, kterym jsem od mladych dostal minule
Vanoce a jeste jsem ho nemel na sobe; vytahl jsem dotycny svetr
z obalu, jak byl ulozen do meho satniku a spocital jsem, ze mam
dvanact svetru. Proc mam dvanact svetru?
Vzpominam si na svuj prvni svetr, ktery mi upletla babicka ze
surove vlny, desne mne kousal a nemel jsem ho vubec rad. Lec jiny
jsem nemel. Jak jsem rostl, babicka mu pripletla delsi rukavy
z jine vlny a nosil jsem ho mnoho let.
Prvni koupeny svetr jsem dostal od divky, ktera mne chtela zkrasnit;
tez si myslela, ze mame vaznou znamost. Ona po maturite sla pracovat
a mela prijem, ja sel studovat a mel jsem furt prazdnou kapsu.
Ten svetr byl azurove modry, do vecka a desne mi slusel, jak mi
rekla. A nekousal. Byl bych si ho velmi oblibil, kdybych ho zakratko
neztratil, tedy nezapomnel v kupce sena.
Treti svetr jsem si koupil sam, kdyz jsem po promoci zacal vydelavat.
Zaplatil jsem za nej tydenni mzdu, byl tmavosedy s bilym sedlem
kolem krku a na ten jsem ulovil Evu, anebo ulovila ona mne, a
ten skvostny svetr si privlastnila a nosila, jak to divky v sedmdesatych
letech delavaly, ze si libovaly v plandavych velikostech odevu.
Nerikam, ze ten svetr znicila, ale vynosila ho, az se rozpadl.
Chci osvetlit, ze mych prvnich tricet let zivota se svetry predznamenalo
muj vztah ke svetru jako cemusi drahemu, k cemu clovek prilne,
jak se na drahe veci patri.
V Sudbury jsem rychle pochopil, ze svetry jsou zde jako kosile,
ze si clovek svetr neoblibi, ale strida, ze jsou lacine, rozmanite
a kvalitni.
Zduraznuji kvalitni, tedy se neodkladaji s vydrenymi lokty a trepicimi
se rukavy a tedy mi svetru v satniku pribyva, protoze ty novejsi
jsou novejsi, ale ty starsi nejsou otahane, abych je vyhodil.
Ledaze je Eva sbali a odveze do Centra, kde se sbiraji veci pro
obchody z druhe ruky, cesky zvane sekace... ale zas je mi to lito,
kdyz svetry vypadaji tak dobre.
Pochopitelne, v konzumnim blahobytu musi byt clovek nejen zrucny
ve vybirani novych nakupu, ale i nemilosrdny k tem predchozim
nakupum a musi umet vyhazovat kusy odevu, protoze zestarly a nikoliv
se onosily a zchatraly.
Abych dokoncil svoje mumlani o svetrech, ktere ztratily cenu,
jakou jim prisuzuji, dostal jsem dalsi svetr, bezovy, ktery mi
desne slusi, jak mi rekli moji mili.
Mohl by mi nekdo poradit, jak se zbavit zbytecnych svetru, pac
nevim, kam s tim? Prece kvuli svetrum nekoupim dalsi satnik.
Do noveho roku mam ukol a predsevzeti; naucit se vyhazovat veci
do odpadu a penize oknem. V cemz mi samozrejme ma mila zena zabrani
hmatem z aikida, kteremu uz par let holduje.
Ross Firla Sudbury
