Petr Chudozilov: Operni
arie zpivana do vetru
Prislusnici mnisskeho radu trapistu pry spavali v rakvich a nesmeli
mluvit, zato vsak vyvinuli skvelou mimoverbalni techniku dorozumivani:
reci tela, mimikou a intenzitou pohledu. Vzpomnel jsem si na ne
nekolikrat pri letosni dovolene v italskem mestecku Bellaria nedaleko
Rimini, rodiste genialniho filmoveho rezisera Federica Felliniho.
Casto prselo, blesk stihal blesk, more zaplavovalo plaze filmove
obrovskymi vlnami, a tak jsme se zenou sedavali v hotelove aule,
popijeli vychlazene Poggio Perlina a hrali karty. Spolecnost -
Italove, Nemci, Francouzi, Polaci a Cesi, vetsinou neznali cizich
jazyku - se dorozumivala podobne jako trapiste. Bylo to stejne
napinave jako divat se na nedabovany a netitulkovany japonsky
film: clovek se snazi ze vsech sil pochopit ani ne tak dej, jako
spis podstatu poselstvi, jez film prinasi. Situaci komplikoval
nahluchly rakousky strojvedouci na penzi, hovorici straslivym
dialektem, jemuz nikdo nerozumel, mozna dokonce ani on sam. Nekolikrat
vypravel dlouhy, napinavy a komplikovany pribeh, v nemz figurovalo
pet deti; spolecnost, jak jsem si overil v pozdejsich bilateralne
vedenych rozhovorech, ho pochopila na nejmene deset naprosto odlisnych
zpusobu. Masinfiru jsme za odmenu naucili jednoduchou ceskou karetni
hru, lidove nazyvanou dudak. Jenom jednou jedinkrat se spolecnost
shodla na stejne verzi pribehu, a to kdyz televize oznamila, ze
islamsti teroriste se chystali vyhodit do vzduchu nejvyssi budovu
v kanadskem Torontu tremi tunami vybusnin. Komentar byl identicky
ve vsech jazycich: "Kde to vzali?" "Koupili."
"Kdo jim to prodal?" "Kazdej!"
Jazykove to tentokrat neklaplo ani se starenou, ktera na nas rok
co rok povzbudive promlouva italsky, kdyz prochazime kolem jejiho
domu v uzkych ulickach za mostem Ponte di Tiberio v Rimini. Letos
jsem se na ni dukladne pripravil pomoci ctyricet let stare ceske
ucebnice italstiny, oplyvajici vetami typu "Italsti pracujici
vedou neustavajici stavkovy boj pod vedenim komunisticke strany."
Vychrlil jsem na ni nejmene polovinu takto ziskane slovni zasoby.
"Cau," rekla ponure a uz se s nami nebavila. Vesmirnou
rovnovahu trochu obnovil bezdomovec v mestecku San Leo. Stal na
okraji skaly a velmi nalehave mluvil s nekym jen tak, bez mobilu.
Asi s Panembohem. Oslovili jsme ho radeji cesky. Naslouchal
s nadsenim a obcas pritakal na znameni, ze rozumi. Anebo ta stara
pani, co na plazi zpivala vychlastanym a prokourenym vlcim hlasem
operni arie do vetru! Pridal jsem se k ni ve sve materstine a
slo nam to nadherne, nekolik vrascitych krasavic dokonce zatleskalo!
Cestina se nam o letosni italske dovolene hodila jeste jednou,
v knihkupectvi na hlavni tride letoviska Cesenatico. Na obalce
knihy Roberta Maliniho Le cento Anne Frank byla fotografie
cerneho sudu s ceskym napisem: Cyklon B. Jedovaty plyn! Kyanovy
pripravek! Budiz ulozeno na chladnem a suchem miste! Chraniti
pred sluncem a plamenem! Smi byti otevreno a pouzivano vyhradne
odborne skolenou osobou! Knihu jsme koupili, stala 15 Euro.
Pripomina obecne znamy fakt, ktery vsak u nas nikdy trvale nezdomacnel:
Cyklon B byl vyraben mimo jine take v ceskem Koline.
Oproti minulym letum jsme letos v Italii zaznamenali vzrustajici
pocet portretu prdelateho Benita Mussoliniho na koni i pesky,
nabizenych v prodejnach suvenyru; asi jde dobre na odbyta. Je
mi to lito, Italum bych pral neco lepsiho. Utesoval jsem se vzpominkou
na prezidenta Vaclava Klause, ktery se nechal vyfotografovat s
Grebenickem na balkonu zamku v Lanech - neznamena to pry vubec,
ale vubec nic! Tuto fotografii bych vsak asi v ceskych prodejnach
suvenyru hledal marne. Pripada mi, ze soucasna situace na italske
politicke scene je trochu srovnatelna s pomery panujicimi na italskych
silnicich: vypada to divoce, ale nikomu se nic nestane. Novy italsky
prezident je sice byvaly komunista, ale pusobi politicky i lidsky
mnohem sympaticteji nez politik Fini, ktery se jeste nedavno verejne
hlasil k fasismu.
Psano pro CRO 6 - Otisteno s vedomim autora.