Na okraj
Vlasta Mensikova - 90
Narodila se 5. ledna 1918 (osmickove dite) v Horni Rovni na Pardubicku.
V Horni Rovni take chodila do skoly. Tam take videla presidenta
T. G.Masaryka a nikdy na ten okamzik nezapomnela. Nebylo ji jeste
patnact, kdyz ji jeji dve sestry odlakaly do Prahy. Bylo ji jednadvacet,
kdyz potkala Vaclava Mensika. Vzali se a meli dve dcery, Vlastu
a Zdenku. Nejdriv bydleli na Pankraci, blizko smutne proslule
veznice. Vlasta nikdy nezapomnela na narky mucenych, ktere z veznice
dolehaly do jejich bytu.
Po druhe svetove valce se prestehovali do Kadane, kde Vaclav pracoval
jako postak. Nemel rad komunisty a komuniste nemeli radi Vaclava
Mensika. A ponevadz se nedal, premistili ho za trest do Tachova,
nejakych 17 km od hranic. V Tachove dospeli k presvedceni, ze
komunismus nesnesou a v roce 1950 se rozhodli odejit. Mel je prevezt
sudetsky Nemec, ktery zil u hranic. Dal si zaplatit, ale neprevedl.
Mel strach, ze zase prijdou STBaci a serezou ho. Tak presli sami.
Bylo jich celkem sest a ponevadz museli prekrocit potok, Vaclav
je vsecky prenesl. Rok stravili v uprchlickych taborech, hlavne
ve Valce. Pak odjeli do Kanady, Vaclav prvni (na praci do lesa)
a Vlasta s devcaty o par mesicu pozdeji.
V Kanade se Vaclav (v patnacti se doma vyucil pekarstvi) brzy
dostal k svemu fochu (v Hunt's bakery, kde nejaky cas pracovala
i Vlasta) , pozdeji u Simpsonu a Eatonu. Zemrel ve svych osmdesati
letech.
Oba byli (a Vlasta dosud je) vernymi cleny Slovenskeho luteranskeho
kostela sv. Pavla a Sokola.
Vlasta v Sokole pracovala a Vaclav pracoval (pri tanecnich zabavach
jsme spolu obycejne obsluhovali v baru) i cvicil.
Vlasta se drzi, hraje ruzne hry (obcas i prohraje), zdravi (az
na nohy) ji slusne slouzi. K narozeninam dostala hodne kvetin
a darku a Rev. Ladislav Kozak ji zahral na fujaru. Do pristi desitky
ji prejeme zdravi a spokojenost a aby hodne vyhravala.
***
JERRY FORMANEK 60
Doneslo se mi, ze Jerry Formanek se minuly mesic dozil
sedesatky. Mladistvy to vek (jak ta cestina byvala pekna!), ktery
sam o sobe si sotva zaslouzi zvlastni pozornosti. Ale Jerry Formanek
- pres svuj mladistvy vek - na teto planete udelal leccos uzitecneho
a dobreho: vybudoval velmi uspesny podnik a pracuje na zviditelneni
uspechu sveho kmene. Mne imponuje nejvic svoji podporou krajanske
cinnosti. Jsou ti, kteri jeho charitativni zasluhy umensuji argumentem,
ze si sve dary odecte z dani. Samozrejme si je odepisuje. Odpocitatelnost
techto daru postavila nemocnice a univerzity a je neodmyslitelnym
clankem kapitalistickeho systemu (systemu, ktery mimochodem nijak
zvlast neobdivuji, ale je to to nejlepsi, na co jsme zatim prisli
a tak uspesne, ze komunisticka Cina bude mit brzy - a snad uz
ma - vice milionaru nez USA. Nezni to hrde: komunisticky kapitalismus?).
Ale to odbiham: panu Jerry Formankovi preji, aby mu slouzilo zdravi
a aby svuj podnik behem pristiho desetileti alespon zdesetinasobil.
***
PLESAT CI NEPLESAT?
Malo podniku za poslednich deset let vzbudilo v krajanske
verejnosti tolik diskusi jako pripravovany gala ples.
Ma to radu duvodu: kdo to vlastne porada a jaky to ma ucel? A
kdo si muze dovolit na ples jit? Priprava plesu prosla udobim
zmatku a ne vzdycky lehkych porodnich bolesti. Padla oskliva,
utocna slova...
Ale dnes je ples zitrejsi skutecnosti. Je celkem lhostejne, jake
vyhrady k nemu muzeme mit. Jedinym platnym meritkem vseho, co
koname nakonec je: ublizi-li to nekomu nebo necemu? Nevim o nikom
a o nicem, komu ci cemu by ples ublizil. Naopak. Prinese poteseni
tem, kteri se ho zucastni a snad pomuze nekolika detem. A torontsky
denik National Post o nem prinese stranku fotografii elegantne
oblecenych a zrejme (alespon na par hodin) stastnych lidi. Ja
jim vsem preji, aby se jim gala ples vydaril a aby cisi svych
uspechu vypili do dna.
Me osobni instinkty jsou spis asketicke - castecne asi i proto,
ze jsem tricata leta minuleho stoleti, kdy se cely svet potacel
pod narazem zhrouceni newyorske burzy, prozil v prostredi, kde
obcasna tabulka cokolady byla vzacnou pochoutkou. Z toho i z jinych
osobnich duvodu - jednim z nichz nepochybne je, ze si nedovedu
predstavit B kmeta, ktery uz sotva za sebou nohy taha pokouset
se virit na parketach jednoho z nejpeknejsich salu v Toronte -
se plesu nezucastnim. Ale samozrejme, jestlize jsem nekdy udelal
neco, co by pri plese chtel nekdo pouzit, tak to vitam.
Co mi ale me instinkty dovoli - a na co mi snad jeste staci dech
- je jina zabava, pri ktere se rovnez tanci, a kde mi mozna dovoli,
abych se tuzil v satne. Sokolske sibrinky! A tam koneckoncu
jit musim - veli mi tak moje zanovni (a pro mne prilis vznesena
a ukaznujici) funkce. A ta funkce (starosta sokolske zupy kanadske)
mi take veli (a delam to rad), abych vsechny ty, kteri at z jakehokoliv
duvodu na gala ples nepujdou i ty, kteri pujdou, ale treba by
si chteli sve valciky procvicit, aby 26. ledna prisli do kostela
sv. Vaclava na sibrinky. Zacne jimi vlastne osmickova sezona.
Raz: Praha 1918. (Vstupne $25.00. Masky $19,18).
Josef Cermak