Vanocni obrazek
V prvni tride obecne jsem chodil do vrsovickych pavilonu. Kdyz
se mne pani spravcova Kucharova ptala na konci roku, co jsem mel
na vysvedceni, odpovedel jsem po pravde, ze jednu ctyrku. Tak
spatne vysvedceni mel uz jen Vasicek Tesaru, ktery prosoupl a
byl prerazen do zvlastni skoly, ktere se rikalo skola pomocna
a nachazela se ve starych Vrsovicich. Pozdeji nas mnohokrat presvedcoval
o vyhodach tohoto vzdelavaciho zarizeni. Nemusel se ucit rustinu
a zatimco my jsme meli loutkove divadlo dvakrat za rok, Vasicek
ho mival kazdy tyden. Vzhledem k tomu, ze se nejednalo o narocne
studium, mohl se jiz v mladi venovat vypadum do blizkeho ci vzdaleneho
okoli. Tu byl spatren pri primem televiznim prenosu, jak sleduje
zapas z horni vetve topolu, jejichz rada za stadionem mela slouzit
jako vetrolam. Jindy ho nekdo videl v obchodnim dome Bila Labut
v Praze na Porici.
Jeho vylety smerovaly na Petrin i na druhy konec Prahy az do Stresovic.
Naposledy jsem ho spatril jiz v dospelem veku, mirne pocmaraneho
po navratu z napravne vychovneho ustavu. Plynnou anglictinou,
kterou michal do cestiny mi sdelil, ze sedel za politiku, protoze
Dubcek byl all right, zatimco Novotny dle jeho nazoru nebyl
zcela OK.
Pani spravcova se tehdy zeptala, z ceho ta ctyrka byla a ja
jsem ji ledabyle sdelil, ze z kresleni. Neduverive se jeste jednou
ujistila: "Z kresleni?" Tak jsem ji ujistil, ze z kresleni.
Nevericne kroutila hlavou. Pro Vasickovy potulky mela pochopeni,
alespon nedelal neporadek kolem baraku a Vasicek v pripade potreby
odklidil snih. Ledacos zazila, ale ctyrka z kresleni se vymykala
jejimu chapani a ona jako domovnice musela vyslechnout nejednu
stiznost rodicu.
Po pravde receno, neznam v celem svem okoli nikoho, kdo by mel
jiz v prvni tride z kresleni dostatecnou. Vsak pani ucitelka
Volicerova byla akademickou malirkou a ona dokazala chodit po
tride v hodinach kresleni s vodovkami a tu nekomu do obrazku udelala
kolecko a hned to vypadalo jinak. U mne ale ani jeji stetec nezabiral.
Kdyz jsme prisli do skoly po vanocich, tak jsme meli hezky udelat
obrazek, jak to vypadalo u nas doma. Pani ucitelka si vzala barevne
kridy a na tabuli nakreslila radujici se rodinu, kde jsou na stole
pod stromeckem darky. Obrazek to byl pekny, ale nemel nic spolecneho
s vanocemi u nas doma. U nas byly darky na zemi pod obrovskym
smrkem. Zatimco ona je mela zabalene v krabicich, takze nebylo
videt, co to je. Jeji prtavy stromecek pripominal spis kytku.
Pri malovani jsem se stolu nevyhnul, ackoliv u nas se u stolu
vecerelo a darky byly na zemi pod stromem. Udelal jsem tedy stolek
zcela maly. Strom stal prece na podlaze ve stojanku, tak jsem
za tim malym stolkem protahl kmen az na zem. Doslo k naprosto
modernimu konceptu, kdy vanocni stromek prochazel skrz stul, jak
to vidime velice casto dnes v zahradnich restauracich, kdy slunecniky
prochazeji dirou v prostredku stolu a jsou ukotveny ve stojanu
na zemi.
Pani ucitelka, zrejme zvedava na ekonomickou situaci jednotlivych
rodin, si spletla muj temer technicky detailni vykres elektromotorku
s kosili, kterou dostala vetsina mych spoluzaku. Elektromotorek
mel navic po strane dva kontakty pro plochou baterii. Vytkla mi,
ze ty rukavy od kosile jsou prilis kratke. Dalsi problem nastal
se stavebnici MERKUR. Jednalo se o serii skladanek a po celkem
uspesne verzi 3B, jsem dostal rovnou petku. Nejvyssi byla sedmicka,
ale nepoznal jsem nikoho, kdo by ji vlastnil. Na stavebnici jsem
byl patricne hrdy. Jelikoz jsem neznal poradne perspektivu, udelal
jsem petku ve ctverci. Vzala to jako drzou provokaci a tak nejak
i ohodnotila moji snahu.
Vanoce mely vzdy svou neopakovatelnou atmosferu, ktera se dala
tezko pravdive spodobnit. Jednou jsem dostal elektricky vlacek.
To nebyl vlacek, to byl primo tezkotonazni vlak o ctyrech vagonech.
Kolejnice byly take perfektni. Jiz jen tam pripojit transformatorek.
Darek mel jednu malou chybu, nemel lokomotivu. Inu, v tu dobu
lokomotivy nebyly v obchodnich domech a tudiz lokomotiva chybela
i pod stromeckem. Mozna nejake jine dite dostalo zase lokomotivu
bez koleji a vagonu. Pripominalo to Erbenovu baladu o telu bez
hlavicky a o hlavicce bez tela. Dulezite na tom bylo, ze vagony
bez lokomotivy poslouzily lepe nez vagony s lokomotivou. Nejenze
jezdily kolem stolu, ale jedna trat vedla i z kuchyne do loznice.
Lokomotiva se objevila na trhu az po nekolika letech To uz jsem
si nehral s elektrickymi vlacky, ale pod stromecek jsem dostaval
velice casto nejake knizky.
Na hodinu kresleni se vsak vetsinou tesili hlavne moji spoluzaci,
lepe receno spoluzakyne. Ty po spatreni mych vytvoru delaly grimasy,
silhaly, protacely panenky, cudne zakryvaly usta, aby nebylo videt,
ze se smeji. Kdyz jsem se vratil ze skoly po hodinach kresleni,
musel jsem vetsinou rovnou do vany.
Nutno dodat, ze v prvni tride to nebylo naposledy, co me vytvarne
pokusy byly klasifikovany jako dostatecne. Az v tride seste se
zmenil predmet kresleni na vytvarnou vychovu a doslo k obratu.
Opet jsme meli jako ucitelku na tento predmet akademickou malirku,
nejakou Fortovou. Jeji zvlastnosti bylo, ze nejprve oznamila,
ze nekoho napomina a pak se sla podivat do zasedaciho poradku,
koho napomina a nez to zjistila, tak uz delal bordel nekdo jiny.
Cela skola ji rikala Malerecka. No a Malerecka vypravela
o Slavickovi, jeho tragedii, jak ochrnul. Ukazovala obrazy expresionistu
a impresionistu. Misto skoly jsme sli do Narodni galerie, kde
jsme spatrili to, co se pred nami doposud zatajovalo.
Jednou takhle po vanocich jsme si meli prinest barevne papiry,
z kterych se vystrihovaly ruzne tvary a lepily se na bilou ctvrtku.
Meli jsme delat ruzne mozaiky a kolaze. Moje vzorne spoluzacky
mely cele bloky barevnych papiru z druhe strany potrene lepidlem.
Jelikoz jsem mel v te dobe jine starosti, na pripravu na hodinu
vytvarne vychovy jsem zcela zapomnel a mel jsem v tasce pouze
svacinu. Kdyz zacala hodina a vsichni se pustili do prace, sesbiral
jsem ze zeme povalujici se zbytky barevnych papiru. Nebylo toho
mnoho. Jelikoz jsem k Vanocum dostal Devatero pohadek, tak jsem
z toho udelal takovou figurku s destnikem a napsal jsem vysvetleni:
Frantisek Kral z Tulacke pohadky od Karla Capka.
S pocitem, ze vlk se nazral i bez toho, abych si musel koupit
barevne papiry, jsem svuj vytvor odevzdal. Jake bylo moje prekvapeni,
kdyz postava s destnikem se objevila na celoskolni vystave a ja
dostal poprve v zivote lepsi znamku z kresleni nez trojku.
Dnes by Vasicek Tesaru nelezl po topolech pri fotbalovych zapasech,
nepodnikal by vylety do dalekeho okoli. Zrejme by sedel pred pocitacem
a mackal by knofliky. Vyspelejsi deti nosi do skoly digitalni
fotografie umeleho vanocniho stromecku a kdyz to srovname s Ladovymi
vanocemi z roku 1933, tak nam pripada, ze te poezie ubyva. Mozna,
ze ano, ale mozna je to proto, ze jsme starsi. Pro kazde dite
jsou vanoce krasne a obzvlaste, kdyz jsou pod snehem.
Skutecnost, ze podstata Vanoc je nekde jinde nez v darcich, jsem
si zacal uvedomovat az pozdeji, ale bez darku by to take asi nebylo
ono.
Hezke vanoce, preje
Ales Brezina
