Nejen o knizce Marja's
Skis, ale i o vanocich s Jirinou Martonovou
Moje naklonnost k umeni se poprve vyrazne projevila, kdyz
jsem, asi trileta, inkoustovou tuzkou pokreslila stenu cerstve
vymalovane kuchyne. Maminka kupodivu toto rane dilo neobdivovala,
naopak, dala mi na zadek a zavolala malire pokoju a nechala stenu
znovu vymalovat.
Jirina Marton
Minuly mesic byla Jirina Martonova jednou z peti
finalistu na Governor General's Literary Award za rok 2007
v oblasti ilustraci detske literatury. Nominovana byla za
krasne pastelove ilustrace v knizce Jean E. Pendziwol, Marja's
Skis, kterou vydalo nakladatelstvi Groundwood Books.
S: Zda se, ze nastesti te ta prvni prihoda od kresleni neodradila...
JM: Neodradila, jen jsem pak byla moudrejsi ve vyberu podkladoveho
materialu.
S: Ilustrujes detske knizky, jako dite jsi kreslila ...Co ti
doma jako male holce cetli?
JM: Babicka mi cetla pred spanim Broucky (ilustrovane
Wenigem), vzdycky jednu kapitolu a ja chtela, aby cetla dal, ale
ona, ze broucci spi a tak broucci spali a spali a spali a ja tez.
Pak si vzpominam na knizku Misa Kulicka, ilustrovanou Jirim
Trnkou. Bylo horko, ja jsem sedela pred domem na schode a mohla
jsem si oci vykoukat, takova to byla krasa... A milovala jsem
Amiciho Srdce, babicka mi to tez cetla a ja jsme nad nekterymi
povidkami usedave plakala. Pred nekolika lety jsem tu knizku objevila
v italstine se stejnymi ilustracemi a pusobilo to na me uplne
stejne. No a samozrejme Maly princ, ale toho jsem objevila
o mnoho starsi. Malem bych zapomnela na Kocoura Mikese
s Ladovymi ilustracemi a nejnadhernejsi knizku, Zahradu,
od Trnky.
S: Splnil se ti sen anebo jsi jako dite planovala jinou karieru?
JM: Kresleni nebylo moji jedinou zalibou. Maminka zpivala
v Liberecke opere a protoze nemela nikoho, kdo by me po vecerech
hlidal, travila jsem tam vetsinu veceru s ni. To byl, panecku,
zivot. Sedela jsem vetsinou na jevisti vedle hasice. Z obecenstva
nas nebylo videt, ale my meli kazde predstaveni pekne z prvni
ruky. Vodnik z Rusalky mi jednou sahl na nos a ze pry ho
mam zelenej, ja jsem malem plakala a tak on mi ho odzelenil. Dokonce
jsem i vystupovala. V Prodane neveste jsem mela cervenou
sukenku, byla jsem na ni strasne pysna a tancila jsem po navsi
s detmi a ta sukynka se tak krasne okolo me tocila ... Kdyz
jsem ale oznamila mamince, ze chci byt zpevackou, pronesla velmi
dlouhy monolog, ktery koncil tim, ze me radsi zabije nez abych
sla k divadlu. Tak jsem se zpevackou nestala, nebot jsem
maminku mela rada a nechtela jsem, aby zbytek zivota stravila
ve vezeni. Moje babicka zase snila o tom, ze budu baletkou, ale
to vzalo rychly konec, kdyz me pani mistrova poprve dostala do
prace a hned rekla, ze by to byla jenom ztrata casu a penez. Mne
tenhle konec baletni kariery vubec nevadil, a okamzite jsem uvazovala
o jinych moznostech. Rozhodovala jsem se, jestli mam byt doktorkou,
ucitelkou nebo indianskou squaw. Dopadlo to uplne jinak. Pracovala
jsem v tovarne, prodavala kvetiny, byla jsem uklizeckou,
vychovatelkou, malovala jsem obrazy pro jineho malire, byla jsem
spravcem depozitare, pomocnou kostymerkou, delal jsem grafickou
upravu knih pro Librairie Larousse v Parizi ....
S: Jak jsi se tedy nakonec dostala k ilustrovani? A jak
jsi se dostala ve Francii k japonskym pohadkam a vubec do
Japonska?
JM: K ilustrovani jsem se dostala v Parizi. Inspirovala
me jedna kolegyne z prace, ktera se otazala, proc neilustruji
detske knizky. To byla ta nejlepsi otazka, co mi kdo kdy dal.
K Japoncum jsem se dostala pres vystavu v Boloni, vystavovala
jsem tam na kazdorocnim Veletrhu detske knihy, Japoncum se to
libilo a napsali mi a bylo to.
S: Studovala jsi kresleni a malovani?
JM: Mam Stredni umeleckoprumyslovou skolu v Praze, obor
rezbarstvi. To koukas, co? A to je vse. Pak jsem jeste chodila
na kresbu v Parizi do ruznych atelieru, rok na L'Ecole
des beaux Arts v Montpellier, ale nic okolo ilustrovani.
Vsak taky moje uplne prvni knizka je peclive schovana, aby ji
nikdo nevidel. Pri ni jsem prisla na to, jak knizky nedelat.
S: Sveho casu jsi detske knizky psala i ilustrovala ...
JM: Ted je to tak, ze mi Groundwood posle text a ja to nakreslim.
Ted uz svoje texty nedelam, myslim si, ze jsem prece jenom lepsi
ilustrator nez spisovatel.
S: Co mas nejradsi na te posledni knizce, za kterou jsi byla
nominovana na GGA? Pusobi silne na deti i na dospele ...
JM: Jsem si naprosto jista, ze knizka Marja's Skis
by nebyla takova, jaka je, kdybych se neprestehovala sem na vesnici.
Je v ni atmosfera naseho domu. Taky jsem se pri ni vracela
do sveho detstvi, k me babicce a k tomu, jak me ona
vychovavala. Na rozdil od Arctic Adventures tato knizka
nemela zadny krest, ale kdyz se mi vytistena dostala poprve do
rukou, tak jsem prestala dychat. Rekla bych, ze ma vsechno: pekny
text, peknou grafickou upravu a ilustrace jsou taky pekny a spolecne
to vytvari proste kouzlo. A tak jsem mela radost, ze byla jmenovana
na GG.
S: A co pripravujes?
JM: Uz bych se davno mela dat do prace ilustrovat knizku od
Lafcadio Hearn Kwaidan pro stejneho nakladatele. Jsou to
strasidelne legendy a povesti stareho Japonska.
S: Jake knizky mela tvoje dcera Michelle nejradsi?
JM: Miselka mela rada Rumcajse, kresby mela rada od
Heleny Zmatlikove, ale nejvetsi hit byl Born a Macourek, Mach
a Sebestova. Broucci na ni byli moc sloziti, nerozumela
dobre cestine. Z anglicke literatury je toho hodne, ale jeji
hrdina byl Robert Munch s ilustracemi M. Marchenka. Neumis
si ani predstavit, jak jsem stoupla v jejich ocich, kdyz
se dozvedela, ze Munche znam. A taky mi rada radila, co mam nakreslit
a ja jsem ji vsechno ukazovala, chtela jsem slyset jeji reakci.
S: Jsme ve vanocnim cisle Satellitu, pojdme si trochu zavzpominat...
JM: Vanoce jako dite... Samozrejme byl kapr, koupeny tyden
dopredu, okupujici nasi vanu. My tri deti jsme se s nim skamaradily,
vsak vis, jak to bylo, ale ja ho nikdy nejedla. Ani polivku. Po
veceri jsme vsichni sli do vedlejsiho pokoje, kde byl stromecek
a pod nim darky. Takze my deti jsme veceri zhltly, zato tatinek
jedl pomalinku, kapr se musi jist pomalu, jsou v nem kosticky
a kdyz konecne dojedl a my se uz hrnuly od stolu, tatinek rekl
mamince, aby mu dala dalsi porci, ze ten kapr je tento rok opravdu
vyborny. A my deti jsme uplne silely a i maminka rikala Venousi,
netrap ty deti, ale musely jsme cekat, az tatinek doji. Trapeni
vsak neprestalo neb ve vedlejsim pokoji jsme nejdrive musely zpivat
koledy, ale to vis, nase mysl byla uz u darku, snazily jsme se
odhadnout, kterej balik je ci a co tam je. No, a pak se slo na
pulnocni. Jednou prave napadl snih, vse bylo bile, netknute, ticho
bylo a ja jsem slapala prvni stopy do snehu. Tenhle moment predstavuje
pro me vsechny vanoce. V kostele jsme byli na kuru a poslouchali
Hej Mistre, vstan bystre, bylo to uzasne. Take nam jednou
zacal horet stromecek, protoze okolo Betlemu byla vata namisto
snehu, svicicka se prevrhla a uz to jelo.
Kdyz se narodila Miselka, tak jsem se snazila to kouzlo vanoc
uchovat pro ni a snad se mi to i povedlo. Ucila jsem ji koledy
a jednou, to ji byly tak tri ctyri roky, jsem ji vecer ucila Jezisku,
panacku, ja te budu kolibati ... Druhy den se ji ptam, jestli
si tu koledu pamatuje, ale nic, tak ji pomaham, no copak ty deti
Jeziskovi, kdyz se narodil, zpivaly... Miselce zasvitila ocicka
radosti a zacala "Happy Birthday to you..."
Idealni vanoce jsou, ze je nas cela rodinna kupa, ja jsem sice
unavena z toho vareni a pripravovani, ale je to radost byt
pekne pohromade, i s Hej Mistre a se vsemi panacky.
Hezke vanoce, Merry Christmas to all.
Za Satelite se ptala ema