Co je a co neni, predvanocni
prekvapeni?
Kolem Vanoc hodnotime svou pozici v lidskem mravenisti podle toho,
kolik dostaneme vanocnich pozdravu a PF. Mnozi takto vazi svou
popularitu; obdrzene pohlednice umistuji na obdiv, ze nejsou opusteni
a zapomenuti v case Adventu.
Muj kumpan Zdenek mi rad predklada ruzna prekvapeni. Vcera v kavarne
Books&Beans, kde jednou tydne sedavame a besedujeme,
mi podal obalku se slovy: "Recyklovanou vanocni gratulaci
jsi jeste nevidel?" Vytahnul jsem z obalky adresovane Zdenkovi
s ceskou znamkou prezidenta Klause a prohlidnul standardni vanocni
skladacku s predtistenym textem a podpisem Jana s rodinou. Nevidel
jsem nic podivneho... "Podivej se na kartu proti oknu!"
vyzval mne Zdenek. Proslunene okno ukazalo, ze pod podpisem Jana
byl matne videt jiny podpis a ted jsem si vsimnul, ze ten stary
podpis byl prelepen prouzkem papiru. "Zajimave," rekl
jsem uznale, "to by mne nenapadlo." "Mne taky ne,"
rekl Zdenek, "ale ted mne napadlo, ze rok co rok posilam
stejnym lidem vanocni kartu, a proc bych to nedelal na stejne
karte rok-co-rok?" "To neni spatny napad," rekl
jsem, "kazdopadne by to byl ohromny dukaz tveho poradku v korespondenci."
"Aha," zazaril Zdenek poteseny mou pozitivni odpovedi;
"uz to mam skoro domyslene: vsechny karty, co dostanu ulozim
do pristiho listopadu a pak pouziju."
"Muj dedecek," rekl jsem, "rad dostaval a posilal
vanocni pohlednice. Mel v kredenci v kuchyni vylepeny list s adresami
lidi, veskrze rodinnych prislusniku, kterym rok co rok posilal
vanocni prani a od nich prani dostaval. Tento seznam rok co rok
kolem noveho roku aktualizoval a vyskrtnul adresu, odkud kartu
nedostal. V teto veci byl zcela nemilosrdny a rikal, ze adresat
umrel." "A co kdyz neumrel?" zeptal se Zdenek,
"a jen zapomnel?" "Kdepak, toto dedecek nebral
v potaz, nejake zapominani. Kdo nenapsal vanocni prani byl mrtvy."
"Neco na tom je," rekl Zdenek vahave. "Koncem roku
2006 ctyri moji drazi kamaradi odesli do duchodu a cely tento
rok jsem od nich neslysel ani sluvko. Cekam, jestli se ozvou o
Vanocich, a jestli ne, jsou tedy mrtvi..." V devadesatych
letech jsme s Evou objednavali rok co rok krasne kalendare a posilali
stovce nasich znamych v Cesku jako novorocenku. Ale po roce 2000
jsme s tim prestali, protoze malokdo se obtezoval nam napsat zpatky...
"Tez se ti zda, ze se k Vanocum a k Novemu roku psavalo vic
gratulaci?" "Hlavne je daleko vic predtistenych a graficky
nadhernych gratulaci ke koupi," rekl jsem, "a tento
nadbytek zhusta pusobi nezajem.
"Vis, ze POHLEDNICI jako takovou patentoval American John
Charton v roce 1861? Patent definoval jako tuhou ctvrtku kartonu
s obrazkem na jedne strane a na rubu rozpulenou svislou carou
na prostor pro adresu vpravo a v leve casti bylo misto na pozdrav.
Tento postovni vynalez se vskutku uchytil a lavinovite rozsiril
u prilezitosti Chicagske mezinarodni vystavy v 1893. Na
prelomu stoleti v roce 1903 americka postovni sluzba spocitala,
ze dopravila pul miliardy pohlednic."
Zdenek si libuje ve znalostech a jsem mu za to vdecny, a rad k
tomu pridavam: Sbirani pohlednic se nazyva FILOKARTIE; jako filatelie
je sbirani znamek. POSTCROSSING je vymenovani pohlednic kus za
kus v mezinarodnim meritku. "Vanocni pohlednice," pokracoval
Zdenek, "se mohou stat uplnou vasni a zdrojem skandalu; vzpominam
si, ze v panelaku, kde jsem bydlel, si v sedmdesatych letech posilali
vanocni pohlednici sousedi v baraku. Jednou mi vypravela sousedka,
ze byly tri kamaradky z jednoho vchodu patnactipatroveho panelaku,
ktere si vymenovaly Vanocni karty, lec v tom roce se nejak poskorpily
a ta z pateho patra napsala do dousky Vanocniho pozdravu sve pritelkyni
na prvnim patre vetu: A co ta suva nahore? cimz minila
rozhadanou pritelkyni na dvanactem patre. Lec v predvanocnim zmatku
omylem vhodila tento nediplomaticky vzkaz dotycne na dvanactem
patre, a ta si domyslila, komu to bylo posilano (na prvni patro).
Ale na Silvestra se to urovnalo, lec te pisatelce se pak v baraku
rikalo, ta suva jedna."
Z cehoz plyne pouceni, ze clovek nema psat jedy do prani Veselych
Vanoc... Hlavne by se Vanocni pozdravy mely psat vcas, abychom
je nedostavali v unoru.
Ross Firla - Sudbury
