Bohous Maca - Herec Bohem
nadany
Znal jsem dva Bohouse Maci
Jeden byl kazdodenni clovek, jednoduchy, ale jednoduchy
v ruznych polohach. Byl bohem, ale soucasne skoro mestacky sporadany
obcan. Nechodil casto do kostela, ale veril v Boha a nekdo mi
rikal, ze odmitl vystoupit ve hre, ktera zesmesnovala nabozenstvi.
Byl mekky a citlivy, nejlepe si snad rozumel s detmi. Ale take
byl prchlivy a tvrdohlavy jako mezek a kdyz si vzal neco do hlavy,
bylo skoro nemozne ho premluvit. V nedulezitych vecech mozna zklamal
(nepoznal jsem nikoho, kdo tak tezce nesl sva naprosto nedulezita
provineni). Ale ve vecech, na nichz zalezelo, jste na neho mohli
spolehnout vic nez na sebe. Zivot mu - podle toho z jakeho uhle
se na zivot divate - zrovna nevysel. Nepatril mezi ty, ktere
by jejich bankovni konto kvalifikovalo jako uspesne. Ale kolik
lidi rozdalo tolik radostnych a krasnych okamziku jako Bohous
Maca? Prekvapive stopy jeho zivota najdete leckde: treba u Skvoreckych
postavil pekne zabradli kolem schodu do prvniho poschodi.. Leta
pracoval jako soustruznik. Staral se o svoji partnerku a trpel
jeji bolesti. Kdyz sectete vsecky jeho vlastnosti, byl to zlaty
clovek.
Mel rad pivo, patril k parte, ktera se schazela "U Vlasticky",
nez ji rust najemneho k nasi litosti donutil vyklidit pole. V
poslednich letech (jak mi vyzradil Jirka Skoda) se navstevoval
restauraci s ne prave povzbudivym jmenem "Amnezie".
Naposled tam byl v posledni sobotu pred svou smrti. V nedeli
byl jeste na zkousce hry Familie, v niz hral jednu z hlavnich
roli, oslnoval filmare z Nove vize, vcetne Markety Slepcikove.
O tri dny pozdeji (streda, 17. rijna) nevstal jako obvykle. Jeho
partnerka Vilma - s niz prozil sva nejpokojnejsi kanadska leta
- ho sla vzbudit. Nevzbudila.
A pak byl Bohous Maca herec. S divadlem zacal uz v mladi. Hral
loutkove divadlo a pozdeji si zahral i s proslulymi herci - nemylim-li
se, jednim z nich byl Zdenek Stepanek. Pak prisel do Kanady a
netrvalo dlouho a nasel si cestu do naseho divadla. Snad vsichni
jsme citili - a byli a dosud jsou - mezi nami vynikajici herci,
kteri vysoko prevysuji uroven vetsiny amaterskych divadel - ze
Bohous Maca patril do zvlastni kategorie, ze byl nejtalentovanejsi
z nas, ze na jevisti kolem sebe vytvarel nedefinovatelnou atmosferu
posveceneho umelce. Vystoupil v desitkach her a vsem dodal lesku.
Nejhloubeji na mne zapusobil v rolich zebraku a vydedencu - nikdy
nezapomenu jeho zebraka v Capkove hre Ze zivota hmyzu,
ani jeho Zmetka v Adamu Stvoriteli, fantasticke komedii
bratri Capku, jejichz filosoficky vesmir Bohouse zrejme nejak
zvlast pritahoval. V obou hrach jsem mel poteseni byt s nim na
jevisti, ale nejradeji si vzpominam na torontskou inscenaci Noci
na Karlstejne, v ktere hral mladeho vodnika a ja stareho Ivana.
Bohous byl tak skvely (zvlast kdyz Hanicku svadel do tune), ze
jsem mel fusku si uvedomit, ze jsem hastrman, od nehoz se ocekava,
ze bude hastrmanit a ne okouzleny divak, ztraceny v hereckem vykonu
skutecneho mistra. Vsichni jme jeho dluzniky.
***
Konference o strukturalismu(ech) -
oslava Lubomira Dolezela
Prvni dojem vyvolany slovem strukturalismus pro vetsinu
lidi ma malo spolecneho s literaturou. Spis s architekturou. Proste
nemame poneti. Asi proto, ze na cizokrajne, chimericke cinnosti
proste neni cas. Vetsinu energie spotrebujeme na vsedni veci jako
vstavani, umyvani, obouvani bot, noseni pradla do pradelny, obstaravani
zivobyti, vychovavani deti (a partneru/ek/ a...). A jak mne presvedcila
tridenni (od 11. do 13. rijna 2007) konference, konana v Munkove
centru pro mezinarodni studia na Torontske univerzite, je skoda,
ze se vic nevenuje chytani pestrobarevnych motylu na loukach
poznani. Konference, kterou organizovali profesori Veronika Ambros,
Roland LeHuenen a Tomas Kubicek pod nazvem "STRUCTURALISM(Y)
TODAY: PRAGUE, PARIS, TARTU, AND BEYOND - REASSESSING THE LEGACY
OF STRUCTURALISM", byla spojena s oslavou profesora Lubomira
Dolezela, ktery po roku 1968 nekolik let ucil na Torontske univerzite.
Dalsimi panelisty a prednasejicimi byli: Vladimir Krysinski,
Barbara Havercroft, Emil Volek, Galina Savukova, Silvia Jestrovic,
Elissa Segnini, Thomas Pavel, Tetiana Soviak, Marel Danesi, Nancy
Felson, Wolf Schmid, Hugh Leonard, Emma Kafalenos, Yana Meerzon,
Andres Perez Simon a Adam Grunzke. Celkem bylo zastoupeno 9 univerzit:
University of Toronto, Arizona State University, University of
Alberta, City University of New York, University of Warvick, UK,
University of Chicago, University of Georgia, University of Hamburg,
University of Montreal, Washington University in St. Louis a University
of Ottawa a Ceska akademie ved.
O cem to bylo? Pozadal jsem profesora Dolezela, aby mi prizemne
definoval "strukturalismus". Jeho odpoved: Jedna faze
tradice vyzkumu, jdouci k Aristotelovi. Ono je to ovsem - jak
jsem se dozvedel z ruznych pramenu - znacne komplikovanejsi. V
tricatych letech se v Praze utvoril krouzek neprekvapive znamy
jako"prazsky krouzek". Patrili k nemu lide formatu Romana
Jakobsona, Rene Welka, Jindricha Honzla... atd. Kdyby nebylo 2.
svetove valky, tento krouzek by nepochybne byl jednou z ozdob
ceske kultury. Nekteri clenove krouzku se pozdeji stali ozdobou
americkych univerzit.
Dolezel je jejich nejprednejsim nastupcem. Jak se dozvidame z
oslavne citace, "poprve se vyznamnym zpusobem prihlasil o
slovo v sedesatych letech, kdy se pokousel vymezit dve zakladni
oblasti sveho uvazovani o narativni literature a zabyval se promluvovymi
situacemi jako znaky, ktere jsou distribuovany pro specificke
utvareni narativniho sveta (toho sveta, ktery pozdeji nazve fikcnim).
A protoze zakladem tohoto sveta je dilo jazykove, stanovuje si
Dolezel za centrum pozornosti nikoliv tema, ale zpusob, jimz je
toto tema zprostredkovano... Tuto etapu Dolezelova badani zavrsila
prace Narativni zpusoby v ceske literature, (ktere) ukazaly
na principialni otazku Dolezelovy teorie a jeho mysleni: Jakym
zpusobem rozumet literature? Tedy: v jake oblasti o ni premyslet?
Jeho klicova idea fikcniho sveta, jako sveta realizovaneho na
principu logicke strukturace, jenz prave ma ukazat na oblast zajmu
literarni teorie, se dockala souvisleho zpracovani v knize Heterocosmica.
Fiction and possible worlds (cesky Heterocosmica. Fikce
a mozne svety). Tato Dolezelova prace pritom vyznamnym zpusobem
ovlivnila moderni literarni teorii a odkazy na ni i dalsi rozvijeni
muzeme najit u cele rady soucasnych teoretiku.
Logika jeho vedecke cesty ho totiz vede nejenom z Narativnich
zpusobu ceske literatury k fikcnim svetum Heterocosmica,
ale tato cesta pokracuje dal az na hranici, kde se fikcni setkava
s faktualnim. Kde vznika prechodova oblast mezi dvema diskursy,
kterou je treba podrobit pruzkumu, chceme-li zvazit povahu uz
nikoliv jen fikcniho vypraveni, ale vypraveni jako takoveho. Vypraveni,
jimz vlastne modelujeme svety, v nichz zijeme. Onemi dulezitymi
otazkami se nyni stava: Existuji na rovine diskursu znaky, ktere
nam umozni bezpecne odlisit vypraveni fikcni od vypraveni faktualniho?
A je vypraveni historikovo vypravenim o skutecnosti nebo jen dalsim
typem konstrukce mozneho sveta?
Nejen, ze vyrazove bohatstvi teto citace mi pripomnelo Chram
a tvrz, onu vznesenou chvalu Pavla Eisnera na ceskou rec,
ale posledni otazka zaznela neodbytne prakticky. Vezmeme napriklad
pripad Jozefa Kirschbauma, generalniho jednatele Hlinkovy strany
v prvnich letech 2. svetove valky, a uranoveho krale Stephena
Romana a na hodnoceni jejich zivota a cinnosti jejich obdivovateli
na jedne strane a na druhe strane Paul McKayem (v knizeThe Roman
Empire) a v The Whig Standard Magazine (The Kirschbaum
File) z 10. prosince 1988. Nebo Chruscovuv vystup ve Spojenych
narodech (mlatil botou do erarniho nabytku), o nemz nedavno hovoril
na Torontske univerzite autor Chruscovova zivotopisu (dostal za
nej Pulitzerovu cenu). Vypravel, ze kontaktoval desitky lidi (z
nichz alespon jeden byl pritomen ve Spojenych narodech pri Chruscovove
vystoupeni a ostatni to sledovali v televizi) a skoro kazdy si
to pamatoval jinak: Chruscov v ruce zadnou botu nemel, Chruscov
si botu nezouval (mel tri), Chruscov botou na stul tloukl, tloukl
pravou botou, tloukl levou botou... Zrejme zalezi na historikove
objektivnosti, na metodach, ktere pouziva a dukazech, ktere predklada...
Priznavam, ze mi chvili trvalo, nez jsem se zaposlouchal do podivne
reci, kterou literarni teoretikove komunikuji sve poznatky. Musil
jsem prinutit sve mozkove atomy, aby se pohybovaly znacne skotaciveji,
nez jsou zvykli. Ale stalo to za to.
Josef Cermak