Josef Lnenicka: Nekdo zustal
Janem, nekdo Honzou
Cesky narod mel v davne i nedavne historii celou radu vyznacnych
osobnosti jmenem Jan. Slusi se, abych jmenoval alespon nektere:
Jan Zizka, mistr Jan Hus. Jan Amos Komensky, Jan Opletal, Jan
Evangelista Purkyne, Jan Palach, Jan Zajic... Potom zde byl popularni
ministr Jan Masaryk, mezi lidem vseobecne s laskou naroda oslovovan
jako Honza pro jeho neopakovatelny humor. By! synem naseho prvniho
prezidenta Tomase Masaryka. My starsi si ho dobre pamatujeme z
vysilani londynskeho rozhlasu za druhe svetove valky. Vzdy koncil
slovy: "Dobrou noc a pevnou nadeji!" Cely narod Cechu
a Slovaku vedel, co ta jeho slova znamenaji. O tom nikdo nezapochyboval.
Dodnes si vsak nelze predstavit, ze by nekdo nasel odvahu oslovit
Komenskeho, nebo mistra Jana Husa, ci Zizku jmenem Honza. Slovo
Honza je takovy domaci vzity vyraz, ze ho najdete i v pohadkach
pro nejmensi. Cesky Honza obvykle pokladany za hloupeho, se nasledne
vzdy projevil jako velky chytrak, ukazalo se, ze ma "za usima"
nebo "pod cepici".
Muj dlouholety pritel se take jmenuje Jan, ale to jmeno je uplne
zapomenuto. Vzdy, vsude a ode vsech je oslovovan HONZA. Byl tak
oslovovan od nejranejsiho veku. Myslim si, ze by mu osloveni jmenem
Jan ani nesluselo. "Honzo" mu proste "sedi".
Slusi mu. Oslovuje ho tak druha manzelka. Oslovovala ho tak i
prvni manzelka.
Honza, prosim, je ale take vyjimecna osobnost. Honza neni jen
tak nekdo, hej, nebo pockej. Honza je prosim, vystudovany inzenyr
zeleznicniho stavitelstvi. Hlavu ze studii natriskanou teorii
az k prasknuti. V jeho "sisce" viri tisice napadu, vsechny
teoreticke. Do vseho vsak vrta. Mimo svuj titul je cinny v divadle,
v operetach zpiva, je hudebnik. Original povolani zna jen teoreticky,
ale praxe naprosto zadna. Co se u neho velice ceni, je odvaha.
Pobyval nekolikrat v Cine, v Koreji. Rozvijel tam velkoryse plany
o stavbach zeleznic... Cisla jsou shodou okolnosti ve svete vsude
stejna a od stolu se da udelat ledasco. Papir snese vsechno.
Tak si predstavte, ze tento Honza, inzenyr zeleznicniho stavitelstvi,
me nedavno zastihl ve chvili, kdy jsem mel v ruce pravou a dokonale
tvrdou americkou cihlu, ktera se nikdy "nerozhasi" a
snese vsechny rozdilne povetrnostni vlivy. Honza se prede mnou
postavil, cumi pres svoje silne brejle, co to otacim v rukou,
a nakonec se me s usmevem zeptal:
"To me, Josefe, rekni, ta krychle, co mas v ruce, co to vubec
je?"
"Honzo, to mas znat, to je preci cihla, ta je vsude stejna,
jak v Evrope, tak zde v Americe."
"No vidis, jsem stavebni zeleznicni inzenyr, ale cihlu jsem
v zivote nemel v ruce."
"Tak se na ni podivej."
Upozornuji, ze ja byl reznik a uzenar, ale mel jsem za sebou i
nekolik staveb domu, chat, garazi, krbu a dva kominy. Honza
asi z toho, ze jsem vedel, jak vypada cihla a stavitel jsem nebyl,
usoudil, ze jsem chytry chlapik, a brzy po tomto setkani me znovu
navstivil a tak polohlasne procedil:
"Pojed se mnou do Pensylvanie, dnes je tam aukce na auta,
ktera jsou lam velmi lacina, chci si koupit jine auto. Tomuto
"zlatemu pokladu", jak ho nazyva moje zena. brzy vyprsi
zivotnost."
Za hodinu jsme vyjeli, za tri hodiny jsme byli na aukci: Snuska
ruznych aut od starsich typu az po novejsi. Nabidka mnohonasobne
prevysuje poptavku. Honza vsak najednou zavetril, kdyz se dovedel,
ze na konci te sbirky plechu stoji vyrazeny skolni autobus. Od
te chvile nemel o nic jineho zajem, nez o ten autobus. Pozdeji
se mi sveril: "Jiz jako kluk jsem mel touzebne prani vlastnit
autobus." Kdyz si ho tak zbezne prohledl, zjistil, ze ma
dobre pneumatiky, neni nahnily, cena mu ucarovala, uplne pozbyl
zajem o neco jineho, mel na mysli jen a jen autobus. Za osm stovek
ten autobus koupil. Jedina podminka byla, ze bude prelakovan na
jinou barvu; puvodni barva byla zluta. Tak jsme se vraceli spolu
s autobusem. Co se delo u nich doma, jsem se nikdy nedozvedel.
Jen podotknu, ze ten autobus ma dodnes. Sice jiz nejezdi, ale
tri ci ctyri jejich psi maji v autobuse prepychove bydleni.
Ten autobus, aby ho mnoho oci nevidelo, stoji jako nepojizdny
v lese.