Italske prazdniny (3)
V Rime vidime deti v kocarcich, ale kde jsou starsi deti? Kde
si hraji? Pravda, rano pred osmou vidime deti vedene za ruku do
skoly. Videl jsem take cerny mercedes zastavit pred skolou, a
sofer v placate cepici otevrel zadni dvere osmiletemu skolakovi.
Kde jsou deti odpoledne a vecer, to nevime. Doma? Videli jsme
deti s rodici v kavarne, mladi rodice srkali cappuccino, deti
knouraly a zlobily. V sobotu jsme videli deti vezene na hrbetech
poniku v parku na pahorku Celio. Za poniky slapaly dva rodicovske
pary a bedlive sledovaly, zda jejich uz aspon desetileti milackove
nespadnou ze sedla. Sedlak, ktery koniky vedl, udelal otocku kolem
fontany. Za chvili jsme ho videli s jinym parem deti. Mam matnou
vzpominku, ze v deseti letech jsem se snazil urvat z pece rodicu.
Dnes v nedeli jsem pozoroval rodinku, rodice se dvema detmi asi
8 a 10 let. Doslova prinesli dva male bicykly na namesticko. Otec
se snazil naucit kluka jizde na kole, maminka holcicku, deti kvilely,
ze nechteji a vypadalo to, ze se uci jezdit na kole za trest na
namesticku pred Minervou, coz je ohraniceno retezy a jedina
dlazdena plocha, kde neparkuji auta.
Sam jsem se ucil jezdit mezi kamarady, vrstevniky a pochybuji,
ze me rodice nekdy napadlo, jak jsem se to naucil. Leda podle
toho, jak jsem loudil, aby mi kolo koupili, coz se stalo na vanoce.
Zaujalo nas, jak se v Rime rodice boji pustit deti z dohledu;
a zda se, ze se deti prilis z dohledu vymanit nechteji. Ten kluk,
co ho tata ucil jezdit na kole se vzbouril. Prastil kolem o dlazbu
a sel s tatinkem poustet se schodu chramu elektricke auticko,
dalkove rizene. Tatinek ho mel pripravene v batuzku, asi tech
pokusu ucit syna jezdit na kole bylo vic. A tak si tatinek hral
a chlapec se snazil na auticko slapnout.
Nevim, kde kluci cutaji micudu, protoze kazdy placek je zaprany
zaparkovanymi auty a motocykly, takze ani holcicky nemaji misto
pro skakani pres svihadlo.
Ale 23. zari se neco zmenilo: celou nedeli az do 18 hodin vecer
bylo vnitrni mesto uzavreno motoristum. Tisice Rimanu vytahlo
do ulic a videl jsem spoustu mladych paru s kocarky a malymi detmi,
jak si to kraceji prostredkem ulic. Zdalo se nam, ze se lide usmivaji
vic nez jindy a citi tu svobodu pohybu po nohach v ulicich, kde
se jindy pohybuji jen po pneumatikach. V sest vecer zaznely zvony
nescetnych kostelu a policie odtahla dopravni zabrany z hlavnich
tepen a auta a motocykly vyrazily zpet do ulic. Jakysi chlap na
me zahoukal, kdyz jsme se loudali zpet na chodnik vozovkou jinak
rusne via di Fori Imperiali a volal na me anglicky: "Uz
je sest!" Tak jsem mu take anglicky odpovedel slovy, ktera
se ve slusnem casopise netisknou. On houkal na lidi dal, protoze
jsme nebyli jedini, komu se z vozovky nechtelo... myslim, ze to
policii trvalo aspon hodinu nez zahnala lidi na chodniky.
***
Na te rimske ceste jsou pomniky ceske!
Na cem byl zalozen uspech a dlouhe trvani rimske rise? Pravdepodobne
na verejnem prospechu. Zadna staroveka rise nebyla zaostrena na
stavbu vodovodu, kanalizace, mostu a komunikaci tak jako elity
a spirit rise rimske.
Pro srovnani, Egyptane budovali monumentalni hrobky, pyramidy
pro faraony, Babylonane vezove chramy az k nebi, Keltove zili
v chatrcich, ale staveli kamenne kalendare. Rimane postavili 120
000 kilometru konzularnich cest (v dnesni terminologii dalnice)
po celem imperiu a mnohe jsou dnes skryte pod dalnicni siti neb
rimsti inzenyri si neomylne volili tu nejlepsi trasu.
Pocasi bylo slunecne a Piazza del Popolo byla plna lidi
radujicich se z ticha a prostoru, ktery jindy patri automobilum.
Na kilometrovem useku Via Lata, od stredoveku zvane Via
del Corso, jsme videli stovky cyklistu, tisice chodcu, desitky
mladych manzelu s kocarky, poulicni kejklire a jine umelce, sumare,
proste plno humanity neomezovane hlukem a motory.
Na leve strane Milvijskeho mostu k nasemu velkemu prekvapeni je
na mocnem podstavci socha Jana Nepomuckeho!
Vedle mostu se rozklada byvala olympijska vesnice, postavena pro
olympiadu v roce 1964, dnes sidliste, a tam jsme nasli namesti
Jana Palacha mucednika za svobodu, jak pravi napis na tabulce
se jmenem namesti.
Nevime, zda ti dva Janove jsou tam na vzdalenost 100 metru od
sebe umyslne ci nahodou, ale pripadalo nam noblesni, ze jsme po
putovani po rimske dlazbe za antickou pamatkou narazili hned na
dve pripominky rodne hroudy.
A tak jsme se toulali po novych cestach postavenych na starych
v tomto neobycejnem meste, az uderem seste odstranili policiste
zabrany a do ulic vtrhla auta. Coz byla chvile ustupu k domaci
veceri.
***
Je to krasa napohled - novy Rim a starovek!
Uspech rimske rise byl zalozen nejen na legiich, ale na verejnych
sluzbach; a privadece pitne vody z Albanskych vrchu zabezpecovaly
milionovemu mestu v 1. stol. n.l. 350 litru pitne vody na osobu
a den.
Ve 2. stol.n.l. privadelo do Rima vodu 11 akvaduktu.
Barbari tahnouci ze severu na Apeninsky poloostrov prerusili akvadukty
v roce 547 n.l. a bez vody zivot na rimskych pahorcich vyschnul
a pocet obyvatel se zhroutil na par desitek tisic. Trvalo skoro
tisic let do renesance, kdy byl v knihovne klastera Monte Cassino
nalezen trinact stoleti stary manuskript, manual vodohospodare
Sexta Julia Frontina. Podle jeho detailniho popisu byly v renesanci
stare akvadukty nalezeny a postupne obnoveny a zprovozneny.
Magicke cislo 350 litru vody denne na cloveka bylo znovu v Rime
dosazeno v padesatych letech 20. stoleti. Co stari Rimane povazovali
za samozrejmost ve stoleti prvnim, bylo uspechem ve stoleti dvacatem.
Sli jsme nekolik hodin podel monumentalniho Claudiova akvaduktu,
obdivovali klenby oblouku a mudrovali nad vzrustem a upadkem civilizace.
V Rime je mozne videt nescetne pamatniky staroveke civilizace,
ktera je jednim z korenu nasi civilizace. A zanik te staroveke
dava dobre zduvodneni, proc musime nasi civilizaci chranit, branit
a nepovazovat ji za nemennou samozrejmost.
Nedavno jsme cetli clanek v National Geographic, ze ctvrtina
lidi na svete, to je 1.5 miliardy, nema pristup k dobre pitne
vode; ze v Indii je jeden splachovaci zachod na 4000 obyvatel.
Rimane meli pitnou vodu i kanalizaci vyresenou pred dvema tisici
lety.
Vratili jsme se z vychazky podel Claudiova akvaduktu do moderniho
metra - a meli jsme tak prilezitost chvalit starovek i modernu.
Stred Rima je prave ted prospikovany archeologickymi sondami,
neb se ma stavet dalsi linka podzemni drahy, linka C. Archeologove
maji zne na mistech, kde maji byt stanice a vzduchove sachty.
Archeologie to ma v Rime tak trochu tezke - pod Rimem je staroveke
a stredoveke mesto, ale nemuze se zborit soucasnost pro minulost.
Tohoto protinani staroveku a novoveku se nemuzeme nasytit.
***
Vykaslem se na praci, to si mysli zebraci
Tema, kteremu jsem se tri tydny v Rime vyhybal jsou vsudepritomni
zebraci. Zebraku je v ulicich Rima mnoho, hlavne tam, kde se vyskytuji
tisice turistu. Zebraci utoci na city svou ubohosti, at uz jsou
jaksi podivne shrbeni, zkrouceni, ci v pokornem pokleku a nastrkuji
proudu turistu misku nebo kelimek od kavy. Takovi pravidelne zaujimaji
strategickou pozici na schodech kostelu.
Vetsina turistu prichazi na misto jen jednou a z toho zebrak existuje?
on je tam den co den, a dav turistu je kazdy den jiny. Pozorujeme
zenu na schodech u Kolosea. Ona zebra v habitu stareny, shrbena
sedi na zemi (ze ma pod zadkem polstarek, je mozno videt s trochou
pozornosti) a na kline ma spici dite; to dite je kazdy den jine
a jeji ruce jsou mlade. Turiste jdouci z Esquilinu ke Koloseu
hazeji mince do kelimku.
Pozorujeme mladeho muze (vlastne je jich vice se silnou rodinnou
podobnosti), jak se plouzi kolem Pantheonu na skateboardu a dela
mrzaka s kusy divadelniho plastu prilepenymi k chodidlum. Srdce
by se nad nim ustrnulo, kdyby ho srdce nevidelo, jak bezi vecer
k autobusu na Largo Argentina se skateboardem pod pazi.
Pozorujeme zenskou, ktera prichazi kazdy den v devet rano ke dverim
supermarketu a tam zebra az do peti, kdy ma padla.
Pozorujeme mladika na moste; ten nema dite ale dva psy, kteri
mu lezi u nohou, a mladik ma dvojjazycnou cedulku, kde prosi o
penize, aby mohl nakrmit psy.
Zebraci maji spoustu odstinu a jednoho spolecneho jmenovatele
- utok na city a pocit jakesi viny, ze se my mame lepe. Davaji
tomuto krasnemu mistu jakysi lidsky rozmer. Zebraci v Rime nejsou
vysledkem chudoby, ale naopak bohatstvi.
Dnes dopoledne jsme stali pred skvostnou bazilikou Santa Maria
in Cosmedin a Eva s Petrem se sli podivat, jestli fronta na
vlozeni ruky do Ust pravdy, jak je to videt v Rimskych
prazdninach, je prilis dlouha. Ja jsem stal na chodniku opreny
o sloup semaforu a tu prichazela skupina turistu stredniho veku
s pruvodcem, ktery maval destnikem nad hlavou a vydaval nemecke
povely. Co me to napadlo, nevim, ale natahl jsem dlan k tem obstaroznim
Teutonum a oni mi davali okamzite mince a ja jsem mel asi osm
euro.
Kdyz jsem to rikal Eve a Petrovi, tak mi neverili, dokud jsem
jim neukazal ruku s mincemi. Velmi se za mne stydeli, Eva rekla,
ze mi musi koupit lepsi obleceni a zebrani mne bylo zakazano na
veky vekuv.
Ale tajne si myslim, ze bych se v Rime uzivil.
Zdravim, Rosta Firla - Rim