Petr Chudozilov: Chudy milionar
220 000 osob zijicich v bohatem Svycarsku je odkazano na socialni
podporu. Udivujici cislo, prevedeno na procenta a nahlizene z
druhe strany spektra, vzhuru nohama, pusobi podstatne mene strasidelne:
97 procent svycarskeho obyvatelstva socialni podporu nepotrebuje.
Z vubec prvni celosvycarske statistiky zachycujici strukturu socialni
pomoci, jez byla zverejnena v tyto dny, ovsem vyplyva, ze plna
tretina chudobou postizenych jsou deti a mladistvi; 63 procent
z nich nema uspesne zakoncene vzdelani nebo ucebni pomer. Pres
43 procent pozivatelu socialni pece je zahranicniho puvodu - pricinou
jejich casto nedostatecna kvalifikace, rodinne struktury a take
to, ze nejcasteji ziji v peti velkych svycarskych mestech s vysokou
nezamestnanosti. Nezamestnanost neni jedinou pricinou socialni
potrebnosti: tretina chudych sice praci ma, ale plat nestaci zajistit
zivotni minimum. Polovina podporovanych domacnosti je na pomoci
zavisla dele nez jeden rok, 15 procent dokonce dele nez ctyri
roky. Penzisti se diky dobre vybudovanemu pojistovacimu systemu
na pobirani socialni pomoci podileji jenom velmi nepatrne.
Chudoba je oskliva vec a nemelo by se o ni zertovat. Kdysi jeste
v Ceskoslovensku jsem se za Husakovy normalizace protloukal s
tisicikorunovym platem nocniho hlidace. Kdyz se rekne "Nemam
prachy!" vim o cem je rec, muj tehdejsi zivot se ctyrmi malymi
detmi se nekdy podobal malo verohodnemu ekonomickemu zazraku.
Presto bych se nebal rici, ze chudoba je take vec velice relativni.
Z meho prvniho svycarskeho platu poskoka v hudebni skole jsme
ve srovnani se starymi ceskoslovenskymi pomery zili primo kralovsky.
Pro maso jsem uz nemusel jezdit na nuceny vysek do Kopidlna, uplne
stejnou instituci jsem totiz rychle objevil na nedaleke svycarsko-francouzske
hranici, pochytil jsem tam tenkrat par slov vietnamsky, albansky
a srbochorvatsky. Vubec by me nenapadlo, ze zijeme pod uredni
hranici chudoby, nahodou to objevili urednici nasi nemocenske
pokladny. Okamzite nam podstatne snizili povinny mesicni poplatek
a to dokonce se zpetnou platnosti za jeden rok. Na hotovosti!
"Jsme chudy!" rekl jsem temnym hlasem detem, kdyz ty
penize prisly. Vymyslel jsem pro ne pohadku o chudem milionari,
ktery mel jenom jeden milion, jednu jachtu, jednu vilu, jednu
kocku a jednu sluzebnou. Deti usedave plakaly.
Nejakou dobu jsem se pak litostive povazoval za zebraka nez jsem
objevil, ze ve Svycarsku ziji lide s opravdu hlubokou, ba primo
bezednou kapsou, zejmena ti, kteri zde pracuji ilegalne,
svymi zamestnavateli jsou nestydate okradani a znacnou cast sveho
uboheho vydelku posilaji domu jeste potrebnejsim, kdesi na druhem
konci sveta. V zadnych statistikach chudoby nefiguruji, nikdo
jim nepomuze, jenom oni sami.
Posledni dobou se ve Svycarsku casto hovori o zneuzivani socialni
pomoci, medialnim obrazem je nepracujici cizinec zdravy jako ripa,
majitel mercedesu, za vysvindlovane penize budujici luxusni vilu
kdesi na Balkane. Tu a tam se neco podobneho skutecne i stane,
basilejsky socialni urad takoveho podvodnika nedavno chytil pri
cinu primo za ruku. Nepoctive nabyta suma predstavuje 60 000 franku
svycarskych, pachatel je podle soudniho vyroku bude muset splacet
po stovce mesicne, neboli za nejakych padesat let je to zase doma
ve statni kase. Take jsem slysel o genialnim ceskem krajanovi,
ktery pred triceti lety vyuzil polohy Basileje, rozkladajici se
na hranici mezi Svycarskem, Nemeckem a Francii. Ve vsech trech
zemich dostal statut politickeho uprchlika, nejakou dobu pracoval
a pak dlouha leta pobiral nejruznejsi podpory. Prisli pry mu na
to az po mezinarodnim propojeni databazovych systemu - pripada
mi vsak, ze je to spis pohadka, neco podobneho jako o tom chudem
milionari.
17.6.2006
Psano pro CR0 6- Otisteno s vedomim autora.