Italske prazdniny (2)
Za tech deset let, co jezdime kazdy druhy rok do Rima jsme sli
poprve navstivit Ara Pacis, Augustuv oltar miru. Patnact
let se krcil za ruznymi konstrukcemi leseni nove budovy. Dnes
jsme se u zahybu Tiberu na Martove poli uvideli fungl novou budovu
Oltare miru. Videl jsem spoustu pamatniku vitezstvi oslavujicich
vyhranou valku, ale pamatnik oslavujici mir jako takovy, Pax
Romana, je snad jen jeden, tedy Ara Pacis Augustae.
Nikdo si nepreje valku, pokud vim. I ten nejzpustlejsi terorista,
ktery klidne vhodi bombu na dvorek materske skolky, nechce valku
ale prosadit svou ideologii terorem. Ovsem pomniky miru, kdyz
mir je, se nestavi. Senat ho navrhl jmenem Caesara Augusta v roce
13 pr.n.l. Dokonceni a dedikace bylo v roce 9 pr.n.l. Pres sve
mirove poselstvi mel oltar tristni osud, snad se bohove na umysl
oslavovat mir mracili a pomnik prevalcovali prirodnimi kalamitami.
Neprilis bystri stavitele umistili Ara Pacis na misto v
ohybu reky, kam prvni povoden nanesla metr pisku a sterku. Pres
urputnou snahu Ara Pacis ochranit po dve stoleti pred zaplavami
a nanosy po zemetreseni, bylo usili marne a skvostne mramory zmizely
v naplavach sterku a hliny, a byly na 1000 let zapomenuty.
V mistech, kde oltar staval zacala horliva vystavba nekdy
v 16. stoleti. Pri kopani zakladu pro domy a palace se nalezly
kusy mramoru. Renesance znamenala znovuzrozeni antiky a zajem
o ni, a tak lide hned prisli na to, ze to jsou zbytky oltare miru,
jak bylo zaznamenano Dio Cassiem, i Pliniem starsim. Kusy nadhernych
reliefu Augustovy rodiny, senatoru, i mytologickych vyjevu byly
rozmisteny do ruznych palacu, Vatikanu a nektere putovaly az do
Francie. A pak - ticho.
Ve dvacatych letech minuleho stoleti Italii rozpalil fasismus
a nacionalismus s Mussolinim jako prorokem. Nazhavil Italy davnym
rimskym imperiem a sliboval, ze ho obnovi.
Jednim z mnoha Mussoliniho napadu byla obnova a sestaveni Ara
Pacis. Shromazdily se ulomky a pamatnik byl zrekonstruovan
obrovskymi naklady pri prilezitosti oslav 2000 let narozeni Gaia
Iulia Caesara Octaviana Augusta v roce 37. Mussolini ho chtel
horlive kopirovat, bohuzel zapomnel na to, ze Augustus tahal nitky
nenapadne a nikdy se nedral do popredi. Oltar miru mir
neprinesl - druha svetova valka vypukla za par let. Byl umisten
v budove, ktera spis pripominala vnitrek porubskeho nadrazi a
az koncem osmdesatych let byla vyhlasena mezinarodni soutez na
dustojne muzeum pro oltar miru. Soutez vyhral American, coz se
Italum nelibilo, takze rekonstrukce a stavba trvala od roku 1992
mnoho let, prinesla mnoho hadek, mnoho klacku pod nohy architektu
Meierovi a celou tu dobu byl Oltar miru nepristupny.
Fungl nove muzeum Ara Pacis bylo slavnostne otevreno na
podzim 2006. Tento dlouhy popis ma jen osvetlit, jak jsme byli
zvedavi na prohlidku oltare, znameho z mnoha ucebnic dejepisu.
Oltar je priblizne 10x10 metru v prostranstvi, vysoky mozna
ctyri metry a je umisten na vysokem schodisti. Zvenci i zevnitr
jsou zdi pokryty reliefy z legendarnich rimskych dob. A na severni
a jizni strane oltare jsou procesi znamych lidi - Augustus, jeho
verny pobocnik Agrippa, jejich rodiny i s detmi... take senatori
z ruznych komisi, a flaminove - knezi.
Ale oltar je umisteny v centru velke supermoderni betonove krychle.
Navic, k nasemu zdeseni jsme se k nemu prodirali zastupem vychrtlych
figurin z umele hmoty, ktere predvadely modely luxusni mody od
Valentina. Staly v zastupech jako vojenske jednotky ve
vecernich satech a obklopovaly je zeny, ktere si naprosto nevsimaly
Ara Pacis, ale zato horlive cvakaly spoustemi fotoaparatu
nasmerovanych k odevum. Nejak jsem si nedokazal spojit modu s
mramory Ara Pacis.
Ke vsemu jsem si myslel, ze se nekomu neco stalo a upi. Pak jsem
prisel na to, ze se to kvileni nese z reproduktoru. Mela to byt
snad hudba, ale ta kakofonie trhala usi. V podzemi, kam jsme prchli
pred vojenskymi jednotkami figurin a kde melo byt muzeum vysvetlujici
nalezeni a sestaveni Ara Pacis, byly dalsi figuriny, ktere
predvadely vecerni saty tentokrat od roku 1960 do soucasnosti.
Zeny se kolem rojily a fotily, a za nimi se nudili usouzene vypadajici
manzele.
Konecne se nam podarilo objevit nenapadny vchod do muzea, kde
nebyl skoro nikdo, a kde jsme si mohli oddychnout od horecnate
modernosti. Ziskal jsem dojem, ze mir nelze jen tak oslavovat
ani v soucasnosti a bohove se ironicky usmivaji. Tentokrat neni
oltar zanesen sterkem, ale plytkosti soucasnosti.
Co vic jeste? Trochu deste!
Za dvanact dnu co bydlime v Rime, nespadla kapka deste.
Zari v miste, odkud pochazim (Ostrava) byva destive a tam, kde
ziji (Sudbury) byva nejen destive, ale i mirne mrazive. Lec v
Rime je slunce den co den a dest cekame noc co noc...
V Rime je horko a sucho uz radu mesicu. Tiber je nizka, kalna
stoka, u brehu jsou pasy brcalove zeleneho zabince, trava je zluta
az hneda. Co vidime prvne jsou slavne rimske fontany s pouze
malym curkem vody, nebo suche. Tech je na uzemi Rima 1160, to
je co krmit vodou!
Vcera jsme studovali na zdi tabulky na kostele Santa Maria
sopra Minerva (byl tam pred krestanstvim chram Minervy). Jsou
tam znacky, kam az vystoupila voda na piazza della Minerva, a
tedy potazmo na blizke Piazza della Rotonda, kde je nedostizny
Pantheon. Nejvys byla 1570, asi 4.5 metru. Tiber, ktery vypada
velmi krotce, vystoupil 18 metru nad normalni stav.
***
Renesance s modernosti, harmonuji spolu
dosti
Ihned po vstupu do renesancniho palazzo, kde
bydlime jsme videli, ze agentka nelhala, ze dum ma vsechny moderni
vymozenosti, jeste navic k tekouci vode, kanalizaci a elektrine.
Vestibul zdobily dvere vytahu; jenze v zivote jsem nevidel titernejsi
vytah. Agentka otevrela dvere vytahove klicky, vsunula tam jeden
kufr nastojato a navrhla Eve, aby jela s kufrem nahoru neb ma
uzsi ramena nez ja. Tak si ma zena sedla na kufr a jela nahoru.
Chvatal jsem po schodech do tretiho patra, vytahl Evu zapasovanou
kolem kufru jako sardinku z klece a zavrel jsem dvere. Brzo na
to prijela agentka s druhym kufrem. Pozdeji jsem tento zajimavy
vytahovy stroj zmeril. Je asi 150x90 cm a s temi slozitymi dvermi,
ktere se zaviraji dovnitr, se tam vejdou dva hubeni lide nebo
jeden korpulentni clovek.
V podobnem duchu jako ten vytah je vytvorena koupelna se sprchovym
koutem, zachodem a umyvadlem. Napriklad pouzit zachod ve stoje,
jak se na muze slusi, znamena vtlacit se mezi sprchovy kout a
umyvadlo. Umyvam se vsede, i kdyz bych mohl ve stoje, z boku,
ale pak bych se nevidel v zrcadle, jak bajecne vypadam. Sprchovani
je legrace a je opet treba vzpomenout na gymnasticke nebo atleticke
mladi, aby se clovek vtisknul mezi kohoutky a sprchu. Kdyz mi
upadlo mydlo, musel jsem vykrocit ze sprchy, zmacet podlahu, sehnout
se pro mydlo a pak se vratit pod sprchu. Eva navrhovala, abych
drzel mydlo v zubech. Kuchyn a loznice jsou solidni, s vysokymi
stropy a pohodlnym nabytkem, kde mohou spat ctyri lidi.
***
Rimska autostrada anebo spise estrada
Na Campo di Piazza Marzio, kde bydlime a v blizkem
okoli je tezke zaparkovat i jen bicykl. Je zjevne, ze nas syn,
ktery za nami prijel, si za dva dny v Rime ujasnil, ze motorismus
ve meste jako je toto neni prave nejchytrejsi zpusob, jak utracet
penize. Vcera, kdy jsme tahali Petra s jet-lagem po Rime
jako unavene kote, jsme se zastavili na Cestiove moste pres Tiber
a Petr nemohl uverit mnozstvi aut tam zaparkovanych. Vlastne nemohl
uverit, ze nekomu je vubec dovoleno parkovat na 2000 let starem
moste, nota bene na takovem, pres ktery uhani sanitky do 2300
let stare nemocnice (patricne zmodernizovane, ovsem). Taktez se
podivoval, ze nevidi pokutove listky za steraci aut, ktera parkuji
na prechodu. My jsme si za dva tydny zvykli na motoristy parkujici
v zatacce na chodniku nebo v miste, kde je zakaz parkovani, na
auta vjizdejici do zakazu vjezdu nebo do pesi zony - pokud ovsem
u vjezdu nestoji policajt se samopalem.
Vcera v noci sedel Petr u okna a obdivoval nase namesticko, a
pak rikal: "No tenhle zaparkoval v zakazu zastaveni."
Za nekolik hodin se objevila odtahova sluzba. Odtahovani auta
asistoval houfek cumilu, a take dva policajti. Konecne se podarilo
auto vytahnout z toho neblaheho mista a tahac pomalu mizel za
zatackou. V tu chvili se prihnalo auto, a suverenne vjelo na misto
zrovna uprazdnene odtazenym autem. Ke vsemu ti dva policajti tam
jeste byli, a psali si nejspis pomstychtive poznamky. Jeden z
nich prikrocil k oknu a rozvinula se debata, velmi hlasita, ktera
skoncila tim, ze urazeny ridic odjel. Takove krasne a prazdne
misto!
Italsti ridici jsou jako vrabci - ti, kdyz se na ne vrha jestrab,
zacnou preletavat a rozleti se na vsechny strany a dravec je zmaten.
Na koho driv? Stejne tak italska policie. Koho drive nechat odtahnout?
***
Je zde dukaz tvrdy - Cech v Rime je hrdy!
Poutnik na cestach objevuje veci nove, ale zaraduje
se velice, najde-li veci zname, ktere objevil uz drive a ted si
potvrdil, ze jsou tak, jak je znal. Skoro denne slysime cestinu;
radi bychom pobesedovali cesky o Rimu, ale ty ceske houfy chvataji
za svymi cily stejne jako houfy jinych narodnosti a mizi rychle
za rohem. Ja bych jim jen rad rekl, ze Cesi maji ctyri narodni
kotvy v Rime a tam aby se zasli podivat.
1. Hrob Metodeje. Ten je pohrben v bazilice sv. Klementa, 200
metru od Kolosea. Kolem Metodejovy hrobky jsou tabulky vdecnych
Slovanu, od Ukrajincu, pres Bulhary, Chorvaty, Srby k Cechum.
2. Misto, kde dlel sv. Vojtech. Je to na Aventinu v kostele a
klastere sv. Saby. Odtud vyrazil prevracet na viru pohanske Prusy.
Jak bylo u Prusu zvykem, Vojtecha promptne stali, ale pak se jeho
telo stalo predmetem svaru a valky mezi Polaky a Cechy. Nyni je
cast tela v Hnezdnu a cast v Praze.
3. Na puvabnem namesti Campo dei Fiori byl v roce 1600
upalen Giordano Bruno, po sedmiletem pobytu v papezskem vezeni.
Zvlaste nepopularni byly jeho neoplatonske teorie o tom, ze clovek
ma pouzivat v nabozenstvi svuj rozum. Hned po sjednoceni Italie
a odluky cirkve od statu v 1870 byl zde Brunovi postaven pomnik.
Bruna vytesali v nadzivotni velikosti a s tvari smerem k Vatikanu.
Na mohutnem podstavci sochy je krome tri dalsich vzpurniku proti
katolicke cirkvi take relief Jana Husa pred kostnickym koncilem.
4. Kotva Cechu je podle me namesti za milvijskym mostem v moderni
casti Rima, ktere se jmenuje namesti Jana Palacha. Most je prastary,
nejmene 2100 let, vaze se k nemu pribeh z doby Catilinova spiknuti
proti Rimske republice v roce 63 pr.n.l. a je to misto, kde Cicero
chytil spiklence do pasti. Jevi se mi primo symbolicke, ze za
dva tisice let po teto udalosti pojmenovali Rimane namesti vedle
milvijskeho mostu prave jmenem Jana Palacha. Statecnost a patriotismus
se u Rimanu davnych i dnesnich vzdy cenily.
Zdravim
Ross Firla -Rim