Petr Chudozilov: O zivote
vubec
Nedavno me pozde v noci na nejakem nemeckem televiznim kanale
zaujal cesky film Mistri, zaznamenavajici v tragikomicke
podobe zivot nevelike komunity na okraji soucasne spolecnosti.
Mile me prekvapilo, ze film bezel cesky. Jeho hrdinove, propadajici
v hokejove horecce nacionalismu, identifikacni proteze lidskych
bytosti, drcenych poznanim vlastni bezvyznamnosti, pusobili mnohem
presvedciveji nez trochu starsi cesky filmovy kousek Divoke
vcely, vychazejici z podobneho prostredi. Zatouzil jsem Mistry
videt jeste jednou, znovu uslyset vykrik "Ses Cikan, fandis
Kanade!"
Video nemam a mit nechci. Kdysi mi to vyneslo prekvapenou poznamku
ekonomicky uspesneho krajana: "Nemas video? Ty vole, proc
si emigroval?" I domluvil jsem si vecer u ceskych pratel
nedaleko Basileje, kteri si Mistry pohotove nahrali. Po
shlednuti filmu se pri sklenicce debatovalo, pozdeji jen tak klabosilo
o zivote na okraji, jeste pozdeji o zivote vubec. Vypravel jsem
o turecke rodine, s niz se noc co noc, krome nedele, setkavam
pri vykonu sveho vedlejsiho pracovniho pomeru, roznaseni novin
abonentum.
Puvodne mi Turci byli trosicku pro legraci, napriklad tim, ze
praci urcenou pro jednoho nekdy vykonavaji ve dvou i ve trech,
ale casem jsem pochopil, ze za tim vezi obrovska solidarita: kdyz
prsi, jeden tlaci vozik s novinami, druhy strka noviny do schranek
a treti nad nimi nese destnik, aby nezmokli.
Emir se do Svycarska prizenil. Zpocatku umel "jenom"
turecky, trochu recky a buhviproc par slov rusky, po dvou letech
si osvojil jakz-takz srozumitelnou nemcinu. Koupil si v tomto
poradi psa, kolo, bundu do deste a elegantni, asi dosti drahe
boty. Hned napoprve prosel tvrdou zkouskou a udelal ridicsky prukaz,
Ma velky sen o dobre placenem miste sofera. Jeho svagrova Fulia
se ve Svycarsku narodila. Po ukonceni hospodarskeho gymnazia se
chce stat letuskou. Ma dobrou sanci: je velice hezka, inteligentni,
pratelsky vstricna a je s ni sranda. Umi turecky, nemecky, anglicky
a francouzsky. S maminkou jmenem Hatice si primerene veku rad
povidam o chorobach a upadajicich mravech. Kdyz se me Turci zvesela
zeptaji "Jak se mas?", mohu si byt jist, ze to neni
zdvorilostni floskule, ale skutecny zajem o me osudy za poslednich
ctyriadvacet hodin. Hatice je sice mohamedanka od tureckych brehu
Cerneho more, ale jeji materstinou je recky dialekt. Otec Gülükin
je vlastne Kurd a suzuje jej nevylecitelna nemoc. Neholduji drogam,
nabozenstvi berou zodpovedneji nez ja, ale fanatici to nejsou;
nekdy se pohadaji, obcas maji rymu. Mam je rad.
Hostitel, k jehoz videu jsem se prizval, inteligentni, laskavy,
akademicky vzdelany stary pan puvodem z Moravy, ktery vetsinu
zivota prozil nejdrive v Latinske Americe a pozdeji ve svycarske
emigraci, mi naslouchal s rostouci nelibosti. "A ze tam v
Berline Turci zabili tu zenskou, to ti nevadi", prohodil
ironicky na rozloucenou. Mel na mysli nedavny pripad emancipovane
mlade turecke zeny, zavrazdene v Berline vlastnimi bratry, mozna
dokonce i otcem, ponevadz odesla z vynuceneho a nestastneho manzelstvi
s mnohem starsim muzem. Pripad, ktery bohuzel neni ojedinely.
Neco by se s tim melo udelat. Take Svycarsko bylo pocatkem kvetna
otreseno brutalni rodinnou vrazdou. Frustrovany manzel se nedokazal
smirit s plany sve zeny do budoucna, v nichz uz pro nej nebylo
mista. Prestoze se nalezala ve tretim mesici tehotenstvi, zastrelil
nejen ji, ale i jejiho bratra, ktery mel tyden pred svatbou, a
tezce zranil tchyni. V zemi, kde je autum mimo dalnici povolena
maximalni rychlost 80 kilometru, prchal z mista cinu dvestetricetikilometrovou
rychlosti. Policie se vzdala pronasledovani, aby neohrozila zivoty
nezucastnenych ucastniku silnicniho provozu. Vrah potom spachal
sebevrazdu. Nebyl to ovsem krveziznivy Turek, nybrz cistokrevny
Svycar, povolanim bankovni urednik. Jeho zena uspesne reprezentovala
Svycarsko v alpskem lyzovani.
20.5.06
Psano pro CRO 6, otisteno s vedomim autora.