Vzpominky na Bozenku
Prekvapila me zprava, ze Bozenka Matanovicova zemrela, prave 21.
srpna 2007. Mam na ni tolik vzpominek, ze bych o ni mohla psat
a mluvit do nekonecna.
Po dlouha leta jsme pracovaly bok po boku v Damskem odboru CSNS
v Torontu. Prozily jsme spolecne dlouhou radu Bazaru,
programu, schuzi, spolecenskych veceru a zajezdu. Bozenka nikdy
nic nevynechala a vzdy se plne, s velkym elanem, zapojila do vseho!
At uz to byla prace, nebo zabava, Bozenka vsemu celila velice
energicky a se svym vytribenym smyslem pro humor.
Jako pokladni Damskeho odboru Bozenka byla jednou z nejdulezitejsich
clenek naseho pracovniho vyboru. Damsky odbor behem sve cinnosti
prijimal vysoke sumy penez na dobrocinne ucely, coz bylo vse zasluhou
nezistne a radostne prace vsech clenek. Bozenka v tomto smyslu
byla vynikajici. Udrzovala financni dokumenty, zarizovala posilani
penez do zahranici a mimo to vse jeste pilne pracovala, pekla,
sila, a pletla na Bazar! Podporovala kdejakou nasi akci!
Bozenka opravdu uzivala zivota. Jeji zivot pred prichodem do Kanady
byl velice pestry. Rada zpivala, tancovala, chodila do Sokola
a milovala deti. Kdyz ji clovek telefonoval, tak Bozenka zvedla
sluchatko a jeji pozdrav byl rozhodne velice originalni. Rekla
pouze: "I am listening!"
Bozenka Matanovicova plne vychutnavala kazdeho dne sveho zivota.
Mela velice vyhranene nazory a zasady a tech se drzela. To, ze
vsechny deti a zvirata ji milovaly, svedcilo o tom, jakym dobrym
clovekem Bozenka opravdu byla. Budeme na tebe, Bozenko, moc a
moc dlouho vzpominat.
Erica Vieznerova