Josef Lnenicka: Dubove palice
Primo pred myma ocima se odvijel znenadani pribeh dvou mladych
lidi. Nebyli prvni ani posledni. Zacalo to tim, ze mi byl pridelen
byt od zavodu, ve kterem pracoval i muz jmenem Zdenek. Oba jsme
dostali byt ve stejnem dome, takze jsme se stali sousedy. Zdenek
mel dceru a syna a manzelka byla zamestnana ve skole.
V protejsim dome bydleli Slavikovi. Otec, jako mnoho jinych pracoval
v dolech, dva synove take, dve dcery v tovarne. Starsi syn byl
zednik, ale stavebnictvi stagnovalo, tak sel do jamy.
Rodiny Zdenka a Slavikovi se mnoho let pratelili a prali si, aby
si Zdenkova dcera Blanka jednou vzala mladsiho Slavikova syna
Vladu za manzela. Davali je dohromady jiz od skolnich let.
Dolovani si velmi casto vybira svoji dan na zivotech. Zdejsi doly
nebyly vyjimkou. V sachtach byly pohrbeny nadejne zivoty. Jednoho
dne byl otec Slavik zavalen horninou. Zasluhou kamaradu horniku
a vcasnym zasahem se jim ho podarilo vyprostil. Lecil se delsi
cas, ale zustaly trvale nasledky. Zadal od zavodu nahradu. Jednani
se vleklo, az konecny vyrok znel: Odskodneni se zamita. Neprislusi,
mu. Uraz si zavinil vlastni neopatrnosti.
Jako sousede jsme se znali a zdravili se, prohodili nekolik slov
pri nahodnem setkani.
Kdyz dostal do ruky vyrok o sve vine, prisel me navstivit a sverit
se mi, co se stalo. Zaujala me jeho vec tak, ze jsem mu ihned
sepsal zalobu na zavod k okresnimu soudu. Sam jsem prozil podobnou
zalezitost s timto zavodem. Slavik zalobu precetl a bez vahani
podepsal.
Netrvalo dlouho a bylo stanoveno soudni jednani. Jako prisedici
byl u soudu hornik a soud vynesl rozsudek. Vina zcela spociva
na sprave zavodu, je za zamestnance zodpovedny. Soud po provedenem
setreni ulozil zavodu zaplatit odskodne, uslou mzdu, doplacet
mzdu az do vyse puvodniho vydelku, castecny invalidni duchod,
snizeni dane ze mzdy.
Doly zaplatily, ale konec jeste nebyl. Druhy syn Slavika nastoupil
do uceni za hornika. Vlada byl chvalen mistry, mel velmi dobry
prospech v praxi i teorii. V druhem roce uceni se mu stal v jame
uraz a z nemocnice prisla informace, ze ma pohmozdenou i panevni
kost a ze pravdepodobne zustane invalidou. Rodina Slavikova spravu
prijala s pokorou. Zato matka Blanky se ihned nechala slyset,
ze jejich dcera si invalidu nevezme a dokonce, ze nesmi...
Blanka ale prohlasila, ze si ho vezme, trebas jako invalidu na
voziku. Matka na ta slova reagovala velice ostre. At si tedy sbali
svoje veci a opusti byt. Ona v tom pripade dceru nezna. Nastal
otevreny konflikt mezi rodinami. Dosel tak daleko, ze cele mesto
se melo cim bavit.
Blanka meta utulek u Slaviku. Coz byla koruna vseho. Organismus
Slavikova syna prekonal krizi a uzdravil se, i kdyz s nepatrnymi
nasledky. Snoubenci me pozadali, zda bych jim nesel za svedka
a uvedl nevestu k obradu. Blanciny rodice se totiz s nimi odmitali
nejen setkat, ale i mluvit. Cela hornicka obec se snoubenci sympatizovala.
Provedli sbirku na svatebni dary. Musim rici, ze se toho seslo
pozehnane.
Ja jsem vsak citil, ze je v tom certovo kopytko. Bylo to na truc
tem dubovejm palicim - rodicum Blanky.
Nepocital jsem zucastnit se svatby. Myslel jsem si, ze si snoubenci
najdou misto mne nahradniho svedka, ale tesne pred svatbou jsem
je potkal na ulici a Blanka me znova zadala, abych ji uvedl do
obradni sine. Nakonec jsem souhlasil.
Ihned pote me potkala Blancina matka. Videla nas, jak mluvim s
Blankou a Vladou a ptala se, proc se do te zalezitosti pletu.
O nicem nechtela slyset. Prisel den svatby.
Cele hornicke sidliste prislo pred nase domy a prali novomanzelum
mnoho stesti. Jen v byte Blancinych rodicu nikdo nebyl doma: byly
stazene rolety.
V mestske sini starobyleho ceskeho mesta Dvora Kralove byl uzavren
snatek; neveste jsem zastupoval jejiho otce. O hostine si v jedne
chvili ke mne prisedli' otec Slavik, a jeho syn Josef. Zacali
ponekud nevsedni rozhovor;
"Slyseli jsme, ze chces pod kaplickou stavet. Mas pry nejaky
typ z pobytu ve Svycarech. Vis, ze jsem zednik, mohli bychom neco
podniknout. Rad bych to pro tebe udelal. Pomohl jsi tatovi k duchodu
a odskodnemu. Bylo by to za to." Dohodli jsme se, ze mu prenecham
jednu garaz a on provede hrubou stavbu a vnitrni omitky. Svemu
slovu dostal a ja tez.
Blancin manzel nemohl na sachte pracovat a k douceni na hornika
mu schazelo nekolik mesicu. Situace byla dost tezka. Rozhodl jsem
se, ze se o neco pokusim. Pozadal jsem naseho reditele o rozhovor.
Prijal me a ja ho seznamil s pripadem novomanzelu. Mel jsem uspech,
zavod prave dostavoval ctyri rodinne domky nedaleko meho pracoviste
a chtel je pridelit zamestnancum. Reditel zavodu rozhodl dat Vladovi
zamestnani a pridelit domek. Dostalo se jim odmeny za to, ze se
nevzdali. Blanka by si vzala i invalidu a Vlada ji pomohl vyrovnat
se s tvrdohlavosti jejich rodicu. Ziskali pekny domek, ktery splaceli
formou najemneho a zavazku, ze Vlada setrva v zavode 10 let. Okolo
domku byla pekna zahradka plna kvetin a brzy v ni pobihaly dve
deti.