Italske prazdniny
Do Rima jak domu, sedime
u Pantheonu
Sedime prvni den v Rime na renesancnim namesticku Piazza della
Rotonda; zidle otocene smerem k monumentalnimu sloupovemu
pruceli Pantheonu, sumici fontana ozdobena zulovym egyptskym
obeliskem nalevo a pruceli McDonaldu, zvouciho na svacinku, na
hornim konci namesticka. Fenomenalni smes antiky, renesance a
moderny na prostoru jako dlan. Srkali jsme kavu a Eva mi davala
lekci z antiky, o vzniku a historii tohoto prekrasneho, trvanliveho
pomniku starorimskemu umu. Navrh tohoto valce z betonu, zastreseneho
kopuli vetsi nez na Sv. Petru, delal sam cisar Hadrian. Jen pomysleni,
ze Hadrian, ten skvely administrator, delal i do architektury,
vrha stin na dnesni mocnare. Pantheon prevzala cirkev jako kostel
Santa Maria dei Martiri v 7. stoleti a proto nezchatral
a dochoval se nam, skoro jako novy, jen bez omitky a bronzu (ten
si prec jen cirkev pobrala).
Pozoruji houfy turistu. Turisty, jako vojaky, lze poznat v davu
snadno: jsou oveseni kamerami a zaznamenavaji v digitalnim formatu,
kde byli a kde jsou. Cvakani a vrceni kamer je znakem moderni
turistiky. Ovsem, z vlastni zkusenosti vim, ze je mnohem snadnejsi
neco vyfotit nez najit zajemce o fotodokumentaci. Napadlo me,
jak snadne je cestovat do Rima letadlem a jak poutnici jeste pred
sto padesati lety se drali pres Alpy, ti bohatsi byli neseni,
vleceni na sanich ci vezeni v kocarech. Ti chudsi putovali pesky
a mnozi nedosli, zavaleni lavinou ci sezrani vlky. Jak silna musela
byt touha navstivit Vecne mesto?! V transatlantickem letadle
bylo teplo, utulno a promitali film s prekladem do mnoha jazyku.
Letusky roznasely jidlo a myslel jsem na moderni soucasnost, ktera
nam to vse umoznila. V duchu jsem ji velebil, ackoliv ji mnozi
spilaji.
Pojidali jsme oblozene housky v te puvabne kavarne pred Pantheonem
a oslovila nas mlada zebracka s natazenou dlani. Podal jsem ji
talirek s oblozenou houskou a ona zavrtela odmitave hlavou a rekla:
"Money, money." Chtela jen penize. Ted jsem zase zavrtel
hlavou ja a ona poodesla k druhemu stolu. "I zebraci se zmodernizovali,"
rekl jsem Eve. "Z hladu urcite nezebra."
Turiste odchazeli a novi prichazeli, kamery cvakaly a vrcely.
Odhaduji, ze za tu hodinku pred Pantheonem jsme byli nafoceni
nebo nafilmovani aspon stokrat. Odesli jsme od Pantheonu smerem
k Vatikanu, coz jest, podle Evy, vlastne pokracovanim starorimske
slavy.
***
Patek, mame v Rime svatek
Nadelal jsem si za posledni roky dost zle krve mezi
kumpany, kdyz jsem na povzdech 'nemam cas' odseknul slovy 'hodne
ho stravis koukanim na televizi'. Kazdy napadeny se pocal branit
a ja vytahl z kapsy vysledek pruzkumu vyuziti casu a poukazoval
na osmadvacet hodin tydne. Ovsem, zatim jsem nenasel nikoho, kdo
by statecne pripustil, ze travi ctyri hodiny denne u televize.
Zde v Rime je zase videt dalsi duvod nedostatku casu - turiste
spi cele dopoledne. Jak jinak si mam vysvetlit, ze u Kolosea
byl v osm rano jen houf uklizecu? Jak jinak si vysvetlit, ze na
Foru Romanu jsme v devet rano prakticky nepotkali zivou
dusi? Obchazeli jsme pamatniky klasicke slavy neruseni, od Saturnova
chramu (ktery meloucharil jako statni pokladna) az po Praetorium,
kam rozezleni obcane prinaseli sve civilni pre a jehoz dva tisice
let stare bronzove dvere vypadaji docela zachovale, vcetne fungujiciho
zamku. V poledne, kdyz slunce zacalo palit, opousteli jsme Forum,
abychom se naobedvali a odpocinuli, valil se na Forum pruvod
turistu po via Sacra od Kolosea. U Kolosea
byla hlava na hlave a fronta u pokladny byla dlouha jak klasicka
pozarni hadice. Jestli je pozitkem pro turistu spanek, myslim,
ze by to mel levnejsi doma.
Konecne Maxentiova basilika je otevrena pro navstevniky.
Jsme v Rime po ctvrte a vesmes byla za dratenym plotem a pristupna
jen pohledum. Tahle kolosalni stavba byla postavena na zacatku
4. stoleti n. l. a byla opulentnim veledilem cisare Maxentia v case,
kdy byl upadek Imperia na ceste. 150 let se ruzni cisarove i generalove,
a pak i biskupove, snazili o zachranu Rima, ale neodolali naporu
Vandalu, Gotu a dalsich barbaru. Vychodni cast ovsem fungovala
jeste dalsich 1000 let, nez Konstantinopolis padl Turkum a dnes
je to Istanbul. Maxentiova bazilika mela ale znacne neblahy
osud v rukou krestanu: v roce 1142 papez Inocenc nechal pobrat
sloupy baziliky pro svuj oblibeny chram Santa Maria in Trastevere.
Sloupy nevypadaly, ze jsou dulezite. Jejich nepritomnost se projevila
ovsem behem silneho zemetreseni ve 14. stoleti. Bez podpernych
sloupu se zritily klenby a kusy betonoveho zdiva byly pak pouzity
na dalsi stredoveke stavby. Dnes cni do vzduchu mohutne zdi a
betonova strecha hlavniho vyklenku pro oltar. Zdi jsou podepreny
ocelovymi svorniky, coz dava kysely pocit nevhodnosti.
Pozorny poutnik po chramech ranneho krestanstvi si vsimne, ze
mramorove i zulove sloupy jsou ruznych velikosti i barev, podle
klasicke ceske vety 'kazdy pes jina ves'. Stavitele krestanskych
kostelu v rannem stredoveku sice neznali slovo 'recyklovani',
ale znali jeho obsah. Sloupy byly v pohanskych chramech, v obchodnich
strediscich (jako Porticus Octaviae) i v opustenych soukromych
domech. Puvabny kostel San Giorgio in Velabro ze 6. stoleti
ma kazdy sloup uplne jiny - ale tam se vi, odkud jsou. San
Giorgio je zcela vybaven z Caracallovych lazni, stejne
jako kus sv. Petra. Neni divu, ze se tamni klenby take
zhroutily pri stejnem zemetreseni, ktere povalilo Maxentiovu
baziliku.
Za plotem, ktery oddeloval Forum od namesti Kolosea
jsme si vsimli osmnacti nadhernych sloupu, ktere tam drive nebyly.
Kdyz jsem zaostril dalekohled, nabyli jsme silneho dojmu, ze tyto
asi osmimetrove sloupy s korintskymi hlavicemi jedna jako druha,
jsou zhotovene z umele hmoty. Radeji jsme se nedrali blize, abychom
si to overili. Popravde je lepsi jiste dojmy zaspat nebo o nich
vubec nevedet.
Zitra se pujdeme podivat na nove otevreny oltar miru Ara Pacis
Augustae. Po 15 letech sporu, hadek a intelektualniho nactiutrhani
byl konecne otevren navstevnikum.
Zdravim a preji hezky den
Ross Firla - Rim