Jan Sverak a Jiri Vejdelek
na Torontskem mezinarodnim filmovem festivalu
Letosni festival zaznamenal priliv filmu z vychodni a stredni
Evropy. Vetsina filmu je vyprodana dlouho dopredu a tak clovek
doufa, ze se mu podari spatrit nektery z filmu madarske nebo v
posledni dobe vynikajici rumunske kinematografie. Hned v uvodu
jsme meli moznost videt rusky snimek Vypovezeni. Reziser
Andrej Zvjagincev natocil v roce 2003 film Navrat, ktery
byl necim mezi alegorii a skutecnym pribehem a ziskal mnoho mezinarodnich
uznani vcetne Zlateho lva v Benatkach. Po ctyrech letech
prichazi s filmem, ktery navazuje na Andreje Tarkovskeho. Zvjagincev,
podobne jako to delal Tarkovskij, dej filmu umistil do nezname
zeme, neznameho mesta, nezname vesnice. Ani dobu nelze vysledovat.
Jedna se o soucasnost nebo minulost anebo snad o apokalyptickou
budoucnost, kterou pripominaji opustene ulice a pusta mesta. Jiz
uvodni zaber cloveka, ktery jede v aute z venkova do mesta nam
sdeluje, ze se jedna o zraneneho cloveka. Hlavnim hrdinou je vsak
jeho bratr Alex, ktery mu vytahne z ruky kulku. Nedovime se, jak
se mu to stalo ani co je v pozadi, zrejme je zapojen do hazardnich
her. Nezname ani zamestnani obou bratri.
Alex vzapeti odjizdi s Verou a detmi na venkov, kde mu Vera oznami,
ze ceka dalsi dite, ale nikoliv s nim. Alex se zhrouti. Konzultuje
vse s bratrem Markem, ktery je predstavitelem neceho temneho,
negativniho. Donuti ji k interrupci, pri ktere Vera zemre. Teprve
v tento okamzik Alex projevi litost a zada o odpusteni. Pohreb
je absurdni. Na opustenem hrbitove jsou pouze dva bratri, lekar
a pop. Zadny obrad. Deti o nicem nevedi, absence pribuznych, jako
kdyby se jednalo o tajny obrad. Vera se vsak do deje opet vraci
(podobne jako u Tarkovskeho v Solaris) a hovori se svym
milencem Robertem, o kterem nevime, jestli je skutecny nebo jestli
je to nekdo, kdo ztelesnuje zase jeji predstavu, rozebira proc
Alex neni otcem. Jeji manzel totiz prestal byt sam sebou, odcizil
se sobe. Fyzicky byl otcem, ale duchovne byl nekde jinde. Clovekem,
kteremu zmizela duse.
Hledani toho, k cemu jsme na teto zemi, se snazi ukazat i italsky
film Jedno sto hrebiku Ermanna Olmiho. V knihovne s krasnymi
starymi manuskripty se stane zlocin. Nekdo tyto knihy pribije
otevrene k podlaze. Jedna se o mladeho, velmi vzdelaneho teologa,
ktery odchazi mezi ty nejchudsi a odhazuje vse, co ho svazuje,
vcetne auta a dokladu. Necha si pouze nejake penize a kreditni
kartu. Snazi se zit s venkovany. Vypravi jim pribehy z Bible.
V okamziku, kdy vesnicane potrebuji penize na soudni proces, pouzije
kreditni kartu a je objeven policii. K vesnicanum se jiz nikdy
nevrati, ale oni ho ocekavaji jako spasitele. Na festivalu byl
pritomen predstavitel hlavni postavy Raz Degan, ktery o reziseru
filmu rika, ze jeho prace je velice zvlastni. Malokdy se nekomu
sveri s tim, co dela a o tomto filmu tvrdi, ze je to jeho posledni,
cili ze to ma byt neco jako filmova zavet. Pripomenme, ze prvni
Olmiho film Cas se stale nemeni, byl natocen v roce 1959
a jeho hlavni tvorba je ze sedesatych let, cili je soucasnik velikanu
jako Pasollini, Fellini, Antonioni ci Bertolucci.
Muzeme pozorovat i navrat politickeho filmu. Se svym dokumentem
prisel opet Michael Moore. Vraci se k volbam v roce 2004 v dokumentu
Captain Mike Across America. Do znacne miry se mu podarilo
zorganizovat univerzity, kde studenti volili pro demokraty, ale
jejich rodice meli opacny nazor. Andrej Nekrasov ukazuje zase
putinovske Rusko ve filmu Rebelie - Pripad Litvinenko. Zabyva
se nejen smrti byvaleho agenta KGB Alexandra Litvinenka, ale i
novinarky Anny Politkovske.
Oficialni katalog uvadi dva ceske filmy, Vratne lahve a
Roming, a jeden ceskoslovensky film, Ostre sledovane
vlaky. Roming je zaroven uveden i jako slovensky a
rumunsky film, zatimco Vratne lahve maji britskou produkci.
Trochu rozpacite na mne pusobilo, ze v seznamu slovenskych filmu
na festivalu je i vystava digitalnich tisku na Ontario College
of Arts and Design pod nazvem Into the Pixel.
Den po zahajeni festivalu se konalo v Batove muzeu za pritomnosti
manzelu Batovych, generalniho konzula Richarda Krpace a dalsich
hostu setkani s obema rezisery ceskych filmu. Nejprve jsem tedy
pozadal o rozhovor Jiriho Vejdelka, ktery natocil film Roming.
Z filmu Roming
ABE: Jak bylo obtizne dostat se do romske problematiky, protoze
film ma vynikajici hudbu, hraje tam rada romskych hercu, ale v
hlavnich rolich jste se rozhodl pro Mariana Labudu a Bolka Polivku?
JV: V Cechach byla volba romske tematiky ponekud riskantni.
Je to podobne riziko jako kdekoliv, kdyz tocite o mensine. Muzete
narazit u vetsinovych divaku, ale ja jsem nechtel, aby film pusobil
jako socialni sonda. Slo mi o to, aby to byla komedie s timto
tematem. Spise mne zajimaly obecne lidske veci. Vztah otce a syna.
Pratelstvi mezi muzi, kteri se vydavaji na cestu. Mozna posledni
dulezitou cestu v zivote. Jak ja, tak scenarista Marek Epstein
jsme studovali tuto tematiku. Meli jsme radu poradcu, sblizovali
jsme se s romskou komunitou, abychom trochu nasali pravdivost
atmosfery. Hudba byla od zacatku klicovou soucasti filmu. Skladal
ji Rom Vojta Lavicka. Nekdy je slozite rozhodnout jakou romskou
hudbu vybrat, protoze se jedna o celoevropsky fenomen a v kazde
lokalite jsou trochu jine tradice a take i jina hudba. V tomto
filmu neni tedy balkanska hudba, jak jsme zvykli z Kustoricovych
filmu, ani ten film nemel mit toto zbesile tempo. Chteli jsme
tento film udelat trochu jinak. Hudba patrila k celemu nataceni.
Ve filmu hrala totiz spousta romskych nehercu. Nejen ve filmu,
ale i behem nataceni se porad zpivalo a tancilo. Vladla tam naprosto
jina atmosfera nez pri nataceni bezneho filmu.
ABE: Jak byl tento film prijat romskou komunitou?
JV: Ze zacatku, kdyz jsme se pokusili oslovit predaky z romske
komunity, tak trosku z toho meli strach. Paradoxne se bali toho,
ze to bude nepravdiva socialni sonda. Ale kdyz pochopili, ze to
je takova balada, baje o jejich zivote, ze to ma byt neco zcela
jineho, tak zacali spolupracovat a na tech projekcich byli i velice
dojati. Svym zpusobem vznikl film, jaky o nich v Cechach jeste
natocen nebyl.
Jiri Vejdelek v Batove muzeu
ABE: Kde a kdy to bylo toceno?
JV: Bylo to toceno vloni v ruznych mistech Ceske republiky,
aby byly ty lokace co mozna nejpestrejsi. Je to pribeh na ceste,
takze jsme se hodne stehovali. Trochu nas pri tom dostihl ten
kocovny duch. Prolinaji se zde take dve roviny, jedna realna a
druha nerealna.
ABE: Jak byl film prijat medii a publikem?
JV: Na film prislo pomerne dost lidi. U distributora byla
puvodne obava, ze film s touto tematikou je odsouzen k nezdaru,
ale pak do toho odvazne sli a nakonec i skutecnost, ze se film
dostal na tak vyznamny festival jako je torontsky je urcitym vyznamenanim.
Kritika film prijala celkem dobre, prestoze byla zaskocena tim,
ze jsem udelal odbocku od komedie Ucastnici zajezdu. Narozdil
od predchoziho konverzacniho filmu, jedna se zde o film vizualni
s temperamentni hudbou.
ABE: Do jake miry na vas mel vliv Alexandar Petrovic´
s Nakupcim peri, ci Dusan Hanak a jeho Ruzove
sny?
JV: Tyhle filmy jsem znal, ale Roming je prece
jen nejakym zpusobem jiny. Doufam, ze se to podarilo. Navic oba
zminene filmy jsou jiz historii a bylo treba tuto tematiku natocit
znovu. V Cechach zatim tato tematika vetsinou propadla. Musim
vsak priznat, ze kdysi na skole se mi Ruzove sny velmi
libily a Kustorica je velikan a klasik, jehoz filmy jsou vynikajici.
Ja sam jsem tento pribeh pojal zcela jinak a tak stycne body jsou
spis v tematice nez v tom, jak ten film vypada.
ABE: Proc jste jako dva hlavni predstavitele vzal herce, kteri
nejsou Romove?
JV: U Bolka Polivky je to docela jasne. Ta jeho postava, to
neni ani Rom, je to takovy bily Rom. Je to spis temperamentni
Cech, ktery chce byt Romem. Pana Labudu jsem si vybral proto,
ze uz par romskych roli hral. Ta role byla cim dal herecky tezsi.
Byl jsem s nim domluveny, ze budu hledat romskeho predstavitele.
Aby pockal, kdyby se to nepovedlo. On skutecne pockal a kdyz jsem
nikoho nenasel, tak se mi odmenil timto skvelym vykonem.
Jana Sveraka, ktery si pozorne prohledl Batovo muzeum, jsem
se nejprve zeptal, jak se mu zde libi.
JS: Libi se mi zde. Tohle vysvetluje, proc ceske filmy
mohou fungovat i jinde. Tak jako lidi po celem svete nosi nejakou
obuv, tak v tech filmech, ktere delame jsou vzdycky nejake vztahy
otec-syn nebo dlouhodobe manzelstvi jako je tomu ve Vratnych
lahvich. To neni ceska zalezitost. To se deje na Sibiri. Tyhle
problemy maji tady. To je vsude.
Jan Sverak
ABE: Otec a syn Pohadate se vy s vasim otcem?
JS: Ale jo, pohadame. Ale on je harmonicky typ. On nesnasi
konflikty. Ja nemam duvod mu ublizovat a nejak se do nej poustet.
Je to spis vyrikavani si problemu. Jeden neco rekne a druhy mu
odpovi: ,To je ale blbost'. Nasleduje otazka ,Proc?'. Nasleduje
rada odpovedi ,protoze', az jeden musi ustoupit.
ABE: Vratne lahve jsou svym zpusobem alegorii na
to, kdy pocitace likviduji lidskou dusi
JS: Je to vubec alegorie na konzumni spolecnost, ktera
nastala v Cechach, kdyz jsme vymenili "tupost totality"
za "tupost konzumu". Mame ale moznost svobodne volby,
ze si urcite veci nemusime koupit. Ten, kdo tuto moznost nevyuzije,
stava se obeti a byl vzdycky obeti. Proto se to take odehrava
v samoobsluze, protoze samoobsluha - supermarket je symbolem konzumniho
zivota. Dnes v samoobsluze nenajdete cloveka, ktery by vam odpovedel,
jestli je neco dobreho na delani bramborovych knedliku. Oni to
nevedi. Uz tam nepracuje ten nekdo, kdo by k tomu mel vztah. Ted
uz jsou tam jen digitalni pipatka a ten tata tam dela v okenku,
kde se vraceji lahve. V miste, kde muze prohodit nejake lidske
slovo. On ma cas a rad si s nekym povida. Je to ta odchazejici
generace. Lidi dnes nemaji vztah k tomu, co delaji, ani k tomu,
co bylo ci co bude. Neexistuje kontinuita a neexistuje vize, coz
je tragicke, ale nejen v ceske spolecnosti, ale v cele zapadni
civilizaci.
ABE: Je vychodisko - tatinek odejde od pokladny do vlaku,
ale prostor je stale mensi a mensi
JS: Neprestat a porad se snazit. Zkratka neprestavat a porad
s tim otravovat!
Ales Brezina