Navrat na hlavni stranu

Petr Chudozilov: Ztrata identity
Moje pamet si pocina stejne jankovite jako stary vojensky kun, ktery po celou aktivni sluzbu tahal buben u posadkove kapely; uslysi-li znamou melodii, okamzite zacne pochodovat do taktu brinkajicich cinel. Tak napriklad: Lidove noviny prinesly zpravu Ceske tiskove kancelare, podle niz prezident Vaclav Klaus pri kvetnovych oslavach 61. vyroci ukonceni valky povysil do generalskych hodnosti osm dustojniku. Vysokeho postu generala se tak domohl take reditel uradu pro zahranicni styky a informace Karel Randak, ktery - cituji doslova - se kvuli utajeni pri ceremonialu maskoval vousem a brylemi.
Ponevadz krome nadani pamatovat si blbosti do nejmensich detailu jsem postizen take chorobnou predstavivosti, uvidel jsem svym duchovnim zrakem hned nekolik variant okolnosti, za nichz zmena podoby probehla. Vysoky statni urednik si cestou na Hrad, ukryt zaclonkami sluzebniho auta, prilepi falesnou bradu a nasadi cerne brejle. "Je to dobry, pane Josef?" vyptava se budouci general sofera. "Svetovy, sefe!" odpovi ridic, kdyz si ve zpetnem zrcatku prohledne sveho predstaveneho, "ted by vas nepoznala ani vlastni maminka." Nebo si Randak umely knirek nasadil az na hradnim zachodku tesne pred slavnostnim aktem? Taky je mozne, ze reditel teto dulezite firmy si z duvodu statnich zajmu trpelive nechal narust prave vousy, aniz by po dobu nekolika tydnu opustil kancelar, a bryle si dal naordinovat odbornym ocnim lekarem, aby se pak v nove hodnosti vratil ke stare podobe.
Bud jak bud, se zmenou vlastni identity si clovek nema pohravat, byt by ho k tomu zavazovaly vyssi spolecenske zajmy. Mam v tom smeru nekolik vlastnich zkusenosti. Pravidelneho a pozorneho posluchace mych rozhlasovych sobotnich fejetonu asi prilis neprekvapi, ze jsem je nasbiral v sedesatych letech minuleho stoleti. Jednoho davneho destiveho podvecera jsem se jen tak coural po Starem Meste Prazskem. Z holicske oficiny v pasazi U Kocku v Karlove ulici vykoukli dva panove v bilych plastich. "Racte vstoupit do te boudy, podivat se na velbloudy!" prohodil starsi z nich a zertovne zacvakal nuzkami. Jmenoval se pan Hofer, jeho druh v holicske zbrani nesl jmeno pan Imber. Zdvorile, ale s profesionalni nalehavosti me presvedcili, ze muj uces neni idealni. "Vzadu mate placatou hlavu," rozhodl pan Hofer, "to se musi prikrejt." "Vepredu naopak ubereme, abysme prodlouzili to nizky neandrtalsky celo!" tesil se pan Imber. Kdyz dokoncili architektonicky odvazne dilo - hrebikovite rovne vlasy mi dokonce nakaderili rozpalenou kulmou - nebyl jsem k poznani. Tesilo me to.
Ke Kockum jsem chodil leta. Da se rici, ze jsme se spratelili. Z neznamych duvodu me titulovali pane inzinyre a nenechali si vymluvit, ze nejsem nositelem akademickeho titulu. Ke sve tehdejsi profesi jsem se nepriznal. Kdyby vedeli, ze jsem od novin, uz bych nic neuslysel, a ze se tam povidaly veci! K pravidelnym navstevnikum oficiny nalezel nenapadny starec, jemuz se podarilo prezit dvacet let sovetskeho gulagu. Sedaval zde nedostudovany knez, nekolikrat odsouzeny za ilegalni pestovani skautingu, tudy probehla dcera dustojnika, povereneho na generalnim stabu spravou tylu. Panove Hofer a Imber rozmlouvali se zakaznictvem o behu zivota nenapadne, avsak vytrvale. Kdyby se byli venovali spionskemu povolani, vedeli by casem uplne vsechno.
Jednou jsem tam potkal spoluzaka z gymnazia. Pozdravil jsem ho srdecne, ale on me nepoznal. "Chudozilov nebyl kudrnatej," pravil odmitave. Kdyz uslysel, ze holici me tituluji pane inzinyre, studene se usmal. "Chudozilov mel z matematiky, fyziky a chemie vzdycky nejhorsi znamky ve tride. Nikdy by se nemohl stat inzenyrem?" prohlasil a uz se se mnou nebavil. A tak me nakonec napada: byl to vubec reditel Karel Randak, onen muz s falesnou bradou a krycich brylich, jehoz prezident povysil do hodnosti generala?
3.6.2006
Psano pro CRO 6. Otisteno s vedomim autora.

Navrat na hlavni stranu