Petr Chudozilov: Ztrata
identity
Moje pamet si pocina stejne jankovite jako stary vojensky kun,
ktery po celou aktivni sluzbu tahal buben u posadkove kapely;
uslysi-li znamou melodii, okamzite zacne pochodovat do taktu brinkajicich
cinel. Tak napriklad: Lidove noviny prinesly zpravu Ceske tiskove
kancelare, podle niz prezident Vaclav Klaus pri kvetnovych oslavach
61. vyroci ukonceni valky povysil do generalskych hodnosti osm
dustojniku. Vysokeho postu generala se tak domohl take reditel
uradu pro zahranicni styky a informace Karel Randak, ktery - cituji
doslova - se kvuli utajeni pri ceremonialu maskoval vousem
a brylemi.
Ponevadz krome nadani pamatovat si blbosti do nejmensich detailu
jsem postizen take chorobnou predstavivosti, uvidel jsem svym
duchovnim zrakem hned nekolik variant okolnosti, za nichz zmena
podoby probehla. Vysoky statni urednik si cestou na Hrad, ukryt
zaclonkami sluzebniho auta, prilepi falesnou bradu a nasadi cerne
brejle. "Je to dobry, pane Josef?" vyptava se budouci
general sofera. "Svetovy, sefe!" odpovi ridic, kdyz
si ve zpetnem zrcatku prohledne sveho predstaveneho, "ted
by vas nepoznala ani vlastni maminka." Nebo si Randak umely
knirek nasadil az na hradnim zachodku tesne pred slavnostnim aktem?
Taky je mozne, ze reditel teto dulezite firmy si z duvodu statnich
zajmu trpelive nechal narust prave vousy, aniz by po dobu nekolika
tydnu opustil kancelar, a bryle si dal naordinovat odbornym ocnim
lekarem, aby se pak v nove hodnosti vratil ke stare podobe.
Bud jak bud, se zmenou vlastni identity si clovek nema pohravat,
byt by ho k tomu zavazovaly vyssi spolecenske zajmy. Mam v tom
smeru nekolik vlastnich zkusenosti. Pravidelneho a pozorneho posluchace
mych rozhlasovych sobotnich fejetonu asi prilis neprekvapi, ze
jsem je nasbiral v sedesatych letech minuleho stoleti. Jednoho
davneho destiveho podvecera jsem se jen tak coural po Starem Meste
Prazskem. Z holicske oficiny v pasazi U Kocku v Karlove
ulici vykoukli dva panove v bilych plastich. "Racte vstoupit
do te boudy, podivat se na velbloudy!" prohodil starsi z
nich a zertovne zacvakal nuzkami. Jmenoval se pan Hofer,
jeho druh v holicske zbrani nesl jmeno pan Imber. Zdvorile,
ale s profesionalni nalehavosti me presvedcili, ze muj uces neni
idealni. "Vzadu mate placatou hlavu," rozhodl pan Hofer,
"to se musi prikrejt." "Vepredu naopak ubereme,
abysme prodlouzili to nizky neandrtalsky celo!" tesil se
pan Imber. Kdyz dokoncili architektonicky odvazne dilo - hrebikovite
rovne vlasy mi dokonce nakaderili rozpalenou kulmou - nebyl jsem
k poznani. Tesilo me to.
Ke Kockum jsem chodil leta. Da se rici, ze jsme se spratelili.
Z neznamych duvodu me titulovali pane inzinyre a nenechali
si vymluvit, ze nejsem nositelem akademickeho titulu. Ke sve tehdejsi
profesi jsem se nepriznal. Kdyby vedeli, ze jsem od novin, uz
bych nic neuslysel, a ze se tam povidaly veci! K pravidelnym navstevnikum
oficiny nalezel nenapadny starec, jemuz se podarilo prezit dvacet
let sovetskeho gulagu. Sedaval zde nedostudovany knez, nekolikrat
odsouzeny za ilegalni pestovani skautingu, tudy probehla dcera
dustojnika, povereneho na generalnim stabu spravou tylu. Panove
Hofer a Imber rozmlouvali se zakaznictvem o behu zivota nenapadne,
avsak vytrvale. Kdyby se byli venovali spionskemu povolani, vedeli
by casem uplne vsechno.
Jednou jsem tam potkal spoluzaka z gymnazia. Pozdravil jsem ho
srdecne, ale on me nepoznal. "Chudozilov nebyl kudrnatej,"
pravil odmitave. Kdyz uslysel, ze holici me tituluji pane inzinyre,
studene se usmal. "Chudozilov mel z matematiky, fyziky a
chemie vzdycky nejhorsi znamky ve tride. Nikdy by se nemohl stat
inzenyrem?" prohlasil a uz se se mnou nebavil. A tak me nakonec
napada: byl to vubec reditel Karel Randak, onen muz s falesnou
bradou a krycich brylich, jehoz prezident povysil do hodnosti
generala?
3.6.2006
Psano pro CRO 6. Otisteno
s vedomim autora.