Odpradavna moudrost pravi,
mluv o pocasi a zdravi
Sedeli jsme s Mervynem na slunne terase kavarny Books&Beans
a mudrovali. Merv mi objasnoval, proc je kanadskym zakladnim pravidlem
slusnosti mluvit o dvou tematech, o pocasi a o zdravi. Rekl, ze
duvodem tohoto spolecenskeho zvyku je objektivni fakt, ze o zdravi
a pocasi urcite vi kazdy z osobni zkusenosti. "A o tom, o
cem clovek neco vi," zduraznoval, "se mluvi nejlip,
ze ano?"
V tom okamziku, jako na zavolani, kolem terasy sla mlada zena
s miminkem, v jakemsi batohu na prsou a nad sebou (a kojencem)
nesla otevreny cerny destnik.
Oba jsme sledovali vnadne tvary a Mervyn povzdechnul: "Tady
to mas v realu!"
"Co mam v realu?," probral jsem se z lascivniho rozjimani
o te puvabne zadnici.
"Jak jsou lide v blahobytnem novoveku pitomi!" zesilil
Mervyn hlas, kdyz zena s miminkem a destnikem zmizela za rohem.
"Aha," rekl jsem, protoze mame s Mervynem mnohalety
spor, ve kterem Merv neustale sbira priklady, jak lide v prostredi
materialniho blahobytu vic a vice blbnou; ja mu oponuji, ze lide
jsou furt stejni, pouze venujeme pitomosti vice pozornosti, a
ze lovit v bazine hlouposti je vicemene moderni kratochvile z
nudy.
Tato rozdilnost nazoru, tedy muj naivni optimismus o lidech, jak
to Merv nazyva a jeho skepse, ze blahobyt nam prospiva, vzdy rozpali
Mervyna do cervena: "Mluvili jsme o tom, ze zakladni etika
rozhovoru je mluvit o pocasi a o zdravi, ktere kazdy osobne zna,
a z teto zeny mam dojem, ze ona nevi nic ani o zdravi ani o pocasi,"
rekl Mervyn a ukazal mi clanek na predni strance Globe&Mail.
Clanek informuje, ze Kanadane nemaji dosti vitaminu D, tedy katastrofalni
nedostatek, protoze se vyhybaji slunecnimu svitu, po hlucne panice
o rakovine kuze zpusobene ultrafialovym zarenim slunce. Autor
clanku vysvetluje z vedecke pozice, ze nedostatek vitaminu D zpusobuje
desetkrat vice rakovin (nez ona panika s rakovinou kuze) a ze
vitamin D je hlavni anti-rakovinovou obranou. V zaveru clanku
je vyzva, ze kazdy Kanadan ma uzivat 1000 jednotek syntetickeho
vitaminu D denne; a cim ma clovek tmavsi pokozku, tim vice vitaminu
v pilulce ma denne brat cely rok. Lidem se svetlou pokozkou staci
brat pilulku pres zimu. "Copak to nechapes," zakvilel
Mervyn, "ze ta mlada maminka by mela chodit v takovem slunnem
dnu v bikinkach a nest nahateho kojence a zahodit ten destnik?"
"To je napad!" rekl jsem a vyznamne olizl si horni pysk,
abych nastolil legraci. Jenomze Mervyn nebyl v nalade na promenadu
nahacu lapajicich vitamin D.
"Copak nechapes," zacal vyklad, "ze lide se schovavaji
pred pocasim, pocasi nerozumi, a tim jsou manipulovatelni panikou
o globalnim oteplovani jako krizi?"
"Ale chapu," rekl jsem otravene, "lec mi to nevadi,
ja pocasi a oteplovani velebim!"
"Beres synteticky vitamin D, jak te poucuje dnesni tisk?"
"Neberu," priznal jsem. "Travim dost casu chuzi
venku a opalovanim na plazi."
"Takze te ta zena s miminkem pod destnikem neotravila?"
optal se.
"Vubec ne," rekl jsem, "vzdyt byla prvni, co jsem
videl jit pesky, a asi je trochu prastena."
Citil jsem, jak je Mervyn s mou odpovedi podrazdeny, ale co delat?
V te chvili k nam prisednul Jim, a hned po pozdravu rekl: "Neni
ten hic desny?"
"Ani ne," rekl Mervyn, "je to jako na Bahamach;
a zadarmo!" V duchu jsem se usmal, protoze to je moje uslovi
v horkych sudburskych dnech. Jim chytil slinu a vypravel nam,
jak byli s manzelkou (obezni jako je on) na dovolene na Kube,
jak si tam jeho pani prvni den zvrtla kotnik a stravila dva tydny
na vozicku, ktery preochotny manazer kubanskeho hotelu kdesi vystrachal
a za maly uplatek v dolarech pujcil Jimovi, aby svou pani vozil
na vychazky. Valeli jsme se smichem, kdyz Jim licil, jak svou
obezni pani v rozvrzanem vozicku tlacil v pisku,
"Zhubnul jsem o sedm kilo," rekl tlusty Jim. "To
neni k smichu, kamaradi. Ruplo mi v zadech, kdyz jsem Sylvii
zvedal na vozejk, a ta dovolena, kterou jsem si predstavoval jako
valeni na plazi, se promenila v robotu, jakou si nepamatuji."
A pokracoval "Vozil jsem Sylvii do morske vody, tam jsem
ji vyklopil a ona plavala; ale nalozit ji mokrou zpatky do vozejku,
to byla, panove, nadlidska drina; nekdy mi dva, tri rekreanti
pomahali a oni z toho meli legraci. Byli jsme tam strasne popularni"
"A co ten kotnik tve pani?"
"Ten je v poradku," rekl Jim, "morska voda je desne
leciva. To nevis? A ohromne jsme se opalili, protoze, kdyz jsem
Sylvii vytahnul na plaz, tak jsem nemel dost sil ji hned odvezt
zpatky do hotelu, kdyz ji bylo horko."
Kdyz odesel, Mervyn rekl, ze takova kalamita na dovolene byla
Jimovi prospesna.
"Ovsem," zafilosofoval jsem, "patalie je nejlepsi
vyuka v kazdem pripade."
"A bez kalamity se nic nenaucime?" hodil mi Mervyn vnadidlo.
"Asi ne, protoze blahobyt je necekane nudny, az otravny."
Vypravel jsem Jimovi o sve spoluzacce z gymnazia, ktera mela prvni
ridicak v nasi tride, protoze jeji tatinek byl reditelem CSD v
Ostrave a svoji jedinou dceru Alenku vozili denne do skoly a ze
skoly autem T-603, aby se nezkazila. Alenka ovsem vsechny prekvapila,
kdyz sla k maturite tehotna a nikdo nevedel, jak se to pod tim
rodicovskym dohledem mohlo stat. Na maturitnim vecirku, kdyz Cinzano
Alence rozvazalo jazyk, nam vypravela, jak se Stepanem otehotnela
na zinenkach v telocvicne. Alenku tatinek vyhodil z domu a tim
padl umysl studovat medicinu, vdala se za spoluzaka Stepana, a
na sjezdu maturantu po dvaceti letech vypadala jako nejspokojenejsi
matka tri deti a farmarka na statku u Ostravy. Tatinek ji pry
nikdy neodpustil, protoze mu zkazila zivotni plany. Alenka povazovala
tu kalamitu, jak to nazval pan otec, za vysvobozeni.
Mervynovi se vzpominka libila a rekl, ze clovek nikdy nevi, co
ho zachrani.
"Ale vice materialniho blahobytu to asi neni!" rekl
a rozloucili jsme se.
Ross Firla-Sudbury