Z filmu: Daleko od ni
Karlovarsky festival: Svet
filmu, skutecnosti i fasady Thermalu
Karlovarsky festival tradicne zrizuje sve hlavni
centrum v hotelu Thermal, ktery se nachazi na zacatku lazenske
kolonady v Karlovych Varech. Festivalovy prezident Jiri Bartoska
letos rekl, ze festival rok od roku roste, zatimco stav (tricet
let stareho) Thermalu je cim dal tim vic nevyhovujici. Snad skoda,
ze hotely nerostou a nesili jako stromy, jine festivalove centrum,
ktere by pojalo deset patnact tisic navstevniku prehlidky, tu
bohuzel neni.
Je pravda, ze ubytovani v hlavnim festivalovem hotelu je trochu
dobrodruzne a hlavne tam na vas dychne atmosfera socialismu 70.
a 80. let. Dole v jidelne snidate na socialistickou ruzovou karticku,
na ktere vam starnouci dohlizitelka z dob restauraci a jidelen
zaskrtne, ze "jste uz byl". Jeji kolegyne v modrem stejnokroji
pote ukazi, kde se smi sedet a kde ne, nebo naliji horke, slabe
kafe ci nabidnou karbanatky. Nakonec tu k obedu dostanete dokonce
paellu tedy to, co si v hotelu uz dvacet tricet let predstavuji,
ze paella vlastne je.
Presto zanedbany Thermal k festivalu uz nejak patri zvlast, vytvari
symbolicky obraz nasi divoke, rozharane a opomijene filmove sceny.
Kdo sleduje ceskou medialni scenu, muze nabyt dojmu, ze podobne
problemy jsou vubec groteskni svizeli ceskeho filmu. Vsude se
mluvi o tom, kolik mame uzasnych filmaru, planu a projektu
jen mit lepsi hotely, vetsi statni granty na film nebo vzdelanejsi
publikum. Ale vazne. Dodnes chybi zakon o kinematografii, stejne
jako systemova politika na podporu nejen domaciho filmu, ale vubec
ceske kultury.
Nicmene navstevnik si na zasedly, nevyhovujici hotel, ktery pred
kazdym rocnikem varsti organizatori polepi plakaty, vyluxuji a
ozdobi napriklad trasnemi, jaksi uz mile zvykl. Dokonce vam muze
pripadat roztomily, tedy pokud zrovna nejste nespokojeny festivalovy
kapitan Jiri Bartoska.
Zastoupeni ceskeho filmu na letosnim 42. Mezinarodnim filmovem
festivalu v Karlovych Varech (29. cervna 7. cervence) take
Potemkinuv nazdobeny Thermal trochu pripominalo. Od ucasti
Menzelovy hrabalovske adaptace Obsluhoval jsem anglickeho krale
v oficialni soutezi letosniho Berlinale se alespon v Praze suska,
ze cesky film si pomalu ziskava pozornost a vaznost v zahranicni.
A tedy dospivame k nazoru, ze budeme zase jednou brzy svetovi
co na tom, ze byla videt jen ta fasada stareho hotelu.
Laskava, podobne nacincana a dojemna komedie Jana Sveraka Vratne
lahve ziskala v karlovarskem klani tak trochu milosrdne hlavne
Zvlastni uznani naopak za scenar pro Zdenka Sveraka. Kolja
byl udajne svetovejsi, Vratne lahve jsou zase o neco vice
ceske, rikalo se v zakulisi. Porota ocenila na tomto kyci pro
starsi a pokrocile vtipne dialogy mezi obema starnoucimi manzely
(Zdenek Sverak a Daniela Kolarova), kteri ani "ve svem pokrocilem
veku nemaji paru o tom, co to je zivot, nebot pro ne zustava stale
stejnym tajemstvi jako kdysi," uvedl film sam starsi Zdenek
Sverak. Ovsem ceske publikum svym hlasovanim rozhodlo navic o
tom, ze otec a syn Sverakovi si s timto milym, nablyskanym filmem
odvezou preci jenom jeste Cenu divaku deniku Pravo.
V kontextu napriklad ceskych Vratnych lahvi bylo zajimave
shlednout kanadsky snimek Away from her (Daleko od ni),
ktery predstavuje drsnejsi variantu dojemneho snimku o stari,
ackoliv tamni "duchodci" jsou jeste vice nazehleni a
zachovali skoro jako z magazinu. Mlada herecka a nyni uz
i reziserka Polley v nem lici boj starnouciho muze o svou zenu
(slavna Julie Christie), nemocnou Alzheimerovou chorobou, ktera
se mu nenavratne vzdaluje a zapomina na nej v prostorach starobince.
Film rozviji meditaci nad zivotem ve dvou a nad tim, co v prubehu
tolika let muze byt laska.
V sekci Jiny pohled se objevil uz pravidelny kanadsky navstevnik
karlovarske prehlidky Bruce McDonald, ktery spolu s mladickou
kanadskou hvezdickou (z trojky X-menu) Ellen Page uvedl experimentalni
a naturalistickou adaptaci knihy Maureen Medved The Tracey:
Fragments (Tracey: Fragmenty). Obraz se zde rozpada do nekolika
fragmentu, zrcadel ci mensich obrazu, ktere na sebe navazuji,
odrazeji se, odpovidaji si. Pokouseji se evokovat roztristene
vedomi vzdorujici a ublizene divky, jez se snazi vykricet, ci
skoro vystekat svou bolest do sveta.
Hlasite propagovany cesky film zustava ale v porovnanim s tim,
co se toci v Rumunsku, v Rusku, Madarsku a v Polsku drzym, tak
trochu opozdenym spoluzakem. A to i kritikou ceneny snimek Pravidla
lzi Roberta Sedlacka v tematicke karlovarske soutezi Na vychod
od zapadu zcela zapadl. Vedle velkych temat filmu zminenych zemi,
ty ceske vypadaji casto mimochodem prilis komercne, podbizive,
ackoliv pritom umele a lacine. O jiste zahledenosti do sebe svedci
i to, jak cesti filmari neustale v hrane tvorbe resi "nanejvys"
ceskou rodinu a vsechny ty manzele, prarodice, milenky a deti...
Vyjimky se objevuji spise v dokumentarni tvorbe, jednou takovou
byl snimek Ztracena dovolena Lucie Kralova, ktera s nim
vyhrala Cenu za nejlepsi dokument do 30 minut. Film se odviji
od skutecne udalosti, kdy jeden cestovatel nasel ve Skandinavii
kufr s 22 ztracenymi exponovanymi filmy, ktere si na svych cestach
po Evrope nafotili neznami cinsti turiste. Kralova se vydava na
cestu, aby zjistila, jestli je mozne v nasem svete jeste nekoho
najit podle vyvolanych negativu, a pritom vypravi o turismu, o
nas samych i o lidske identite.
Naopak rumunska kinematografie zaziva na svetovych festivalech
velky boom, coz je o to prekvapivejsi, ze jeste pred osmi deseti
lety tam vznikal s bidou jeden film rocne. Muze to znit prilis
zjednodusene a romanticky, ale Rumuni vzali kamery a vyrazili
s nimi do ulic, aby nataceli to, co kolem sebe vidi. Realisticky,
minimalisticky, veristicky a s notnou davkou cerneho humoru a
deprese. Zda se, ze ziskali klic k zobrazeni toho, co se nazyva
postsocialismem, a objevuji novou socialni realitu i kupodivu
velke pribehy malych hrdinu v podminkach narychlo transformovane
a prevracene spolecnosti, kterou ovladaji mafie a vsudypritomna
korupce. Ale hlavne svizne nachazeji nove vyznamy vyprazdnenych
pojmu, jako je spravedlnost, provincialismus nebo socialni soucit,
ktere po padu socialismu ztratily minimalne v teto casti sveta
sve obsahy. Ne nahodou se jejich filmy odvazne vraceji i k prelomovemu
okamziku dramaticke revoluce roku 1989 a reflektuji presneji tehdejsi
blahovou retoriku o lacine svobode, snadne demokracii a neviditelne
ruce trhu, ktera tehdy vsechny omamovala. Snimky jako treba 12:08
Na vychod od Bukuresti nebo Papir rychle zmodra se
jinymi slovy odvazuji zpetne reflektovat tyto divoke zmeny a pritom
rikat veci, ktere v Ceske republice nikdo ve filmu nerika.
Letosni festivalovou udalosti byla projekce letosniho vitezneho
snimku z MFF Cannes 4 mesice, 3 tydny a 2 dny, v nemz rumunsky
reziser Cristian Mungiu lici syrove a se smyslem pro vsedni detail
osudy dvou mladych studentek tesne pred koncem socialismu, z nichz
jedna shani moznost, jak si nechat ilegalne udelat potrat. Otresne
svedectvi lhostejne, materialisticke spolecnosti vrcholi tim,
ze onen "radobydoktor" si nevaha rict nejen o penize,
ale i o jednu sluzbu navic...
Druhy mimoradny snimek z Rumunska California Dreamim' (bez
konce) licil tragikomicke peripetie vojenskeho vlaku NATO,
odstaveneho kvuli administrativnim zmatkum na vedlejsi koleji
v male rumunske vesnici, kde se dilem teto ironie stretava maly
a beznadejny kout zapadakova s velkym svetem mezinarodni politiky
i vsech blahovych nadeji. Dovetek nazvu tohoto podobenstvi
"bez konce" stoji za titulem na pamet mladeho talentovaneho
rezisera Cristiana Nemesca, ktery tragicky zahynul pri ceste z
postprodukcnich praci na filmu.
Do soutezni sekce se po nekolika letech vratil se spolecenskou
metaforou i madarsky filmar Zoltan Kamondi, ktery ve Varech osobne
uvedl pribeh Dolina, natoceny shodou okolnosti take v Rumunsku.
Vypravi v nem, co se stane, kdyz ztracene mestecko kdesi ve Vychodnich
Karpatech prepadne horda neznamych nasilniku, kteri zavedou nove,
mistnim nesrozumitelne poradky. Film s vyraznou vizualni i kompozicni
stylizaci se soustreduje predevsim na to, aby evokoval, jak pod
vladou cizi zlovule zacnou mezi obyvateli upadat mezilidske vztahy
a cele okoli se zacne promenovat ve smetiste.
Velkym tematem karlovarske prehlidky je vedle stavu hotelu Thermal
a ceskeho filmu vubec i pozice samotneho festivalu ve svete. Vary
nejsou honosnymi "Cannes vychodu", jak rikaji jedni
potichu a pritom neprilis skromne, protoze jen tezko "dovazi"
americke oscarove celebrity (letos Renee Zellwegerova a Danny
DeVito) a patri spise mezi stredne velke prehlidky. Navic v konkurenci
obrich festivalu v Berline (unor) a v Cannes (kveten) maji kazdy
rok problemy zajistit si kvalitni filmy v oficialni soutezi. O
to vice ale karlovarsky festival pusobi az neskutecne a iluzivne,
nebot se v nem misi velikasska slova a pompa svetovych filmu s
provincialismem te male, mile republiky uprostred Evropy.
Jednou z nejvetsich zasluh karlovarskeho festivalu naopak zustava,
ze domacimu publiku vozi kvalitni filmy z celeho sveta, ktere
domaci ostudne komercni distribuce uz vubec neuvadi. Mozna proto
jsou tak zvanym batuzkarskym festivalem, nebot tisice studentu
a mladych lidi mohou ve Varech chodit na francouzske, argentinske,
asijske nebo rumunske filmy, u nichz si mohou byt jisti, ze je
neuvidi v zadnem beznem kine sveho mesta.
Ovsem prapor festivalu se hrde vztycuje na palaci spis podle toho,
kolik zastupcu filmoveho byznysu se podari na prehlidku dostat
a kolik novych a slibnych snimku se zde objevi pro svet. Nicim
jinym si festival neziskava lepe renome i za hranicemi sve lazenske
"doliny" a sveho Thermalu. Letosnim nejvyraznejsim
objevem zustava rusky snimek Proste veci neprilis znameho
Alexeje Popogrebskeho, ktery se predtim podilel spolu-autorsky
pouze na snimku Borise Chlebnikova Koktebel. Jeho prvni
samostatny snimek, ktery ve Varech ocenila FIPRESCI i ekumenicka
porota, nabizi mimoradne sugestivni pohled do vsedniho zivota
obycejneho mestskeho cloveka mizerne placeneho anesteziologa
Sergeje Maslova. Uvedomuje si, ze uz starne, aniz by neco vykonal,
vedle manzelky a v malem komunalnim byte se citi byt outsiderem
vlastniho zivota. Kdyz v tom ho zcista jasna jeden pacient postavi
pred tezke moralni dilema. Opusteny, vazne nemocny a kdysi slavny
herec mu nabidne cenny obraz a prislib lepsiho, zajisteneho zivota,
kdyz mu anesteziolog pomuze bezbolestne zemrit a zbavi ho tim
nekonecnych bolesti umirani.
Popogrebskeho snimek stoji na vykonech dvou hercu Sergeje Puskepalise
a Leonida Bronevoje, kteri byli oba za svuj vykon oceneni i na
zaverecnem ceremonialu festivalu. Ovsem herecky koncert zde neni
nijak samoucelny. Kamera sleduje Maslova s velkym smyslem pro
vsedni detail i zachyceni atmosfery dnesni ulice v Moskve a "zanedbaneho",
borticiho se sveta, ktery ztratil mravni hodnoty, a z nehoz kazdy
musi znovu dolovat zablesky lidstvi a nadeje o samote.
Michal Prochazka