Navrat na hlavni stranu

Lidi ti nemaji um, co daji hlas komunistum
Sedeli jsme se Zdenkem u kafe a oba zasmusile mlceli z ruznych duvodu na stejne tema: oba krajanske ctrnactideniky vydavane v Torontu otiskly dost dlouhy rozhovor s poslankyni KK (Katerinou Konecnou za KSCM), ucastnici delegace parlamentniho zahranicniho vyboru, ktera navstivila Kanadu.
Zdenek byl prudce nespokojen, ze poslankyne KK svymi kulantnimi odpovedmi (komunisticka strana NOVA a LEPSI) nebyla v rozhovoru odhalena jako blba. Zdenek je presvedcen, ze do komousu se musi mlatit jako cepem do klasu.
Ja zastavam pozici, ze neokomunisticky exhibicionismus se ma ignorovat jako bzucici komari a vytesnit je ze sceny duslednym nezajmem.
Pochopitelne moje pozice "Komunisti? Ja zadne nevnimam!" je svizelna v tom, ze Zdenek chce videt teci komunistickou krev a vysoke tresty za komunisticke zlociny, ja zas drzim pozici, ze objektivne koncem osmdesatych let zanikli, jejich volici a pametnici valem vymiraji a tedy je komunismus skoncen a historii.
V pripade otisknuteho rozhovoru s komunistickou poslankyni KK pojal mou shovivavost k zanikle komunisticke ideologii (prece se nema kopat do padleho psa!, rekl jsem nevhodne) jako me slabosstvi a urazku sve horlivosti, a vrazil mi nuz do bricha slovy: "Poslankyne KK byla zvolena za severomoravsky kraj a vy z te severni Moravy jste vsichni takovi zabedneni hlupaci."
Pochazim z Ostravy, Zdenek z Plzne, a tim urazil moji hrdost na rodnou hroudu. (Poznamka redakce: Z obou kraju je stejny pocet komunistickych poslancu a to po trech.) Sedeli jsme, srkali kafe a cekali jeden na druheho, kdo prolomi tenky led.
"Poslankyne KK," promluvil jsem, "mi pripomina, ze v casech normalizace, v letech sedmdesatych jsme komunistum rikali KK, coz znalym teto zkratky rikalo, ze se mluvi o krave komunisticke (ovsem v Ostrave jsme rikali kurva komunisticka v temer technologickem vyznamu nositelum rude knizky a prislusnikum ideologie marxisticko-leninske, a tedy se slovo neslusne vyvinulo v terminus technicus), coz s odstupem triceti let furt funguje..."
Zdenek se neusmal, jak jsem doufal, a tak jsem pokracoval: "V nasem sousedstvi na Slezske Ostrave se koncem sedmdesatych let odehral skandal v materske skolce, ktery znam z vypraveni maminky Jenika, zaka materske skolky. Sousedka, souska ucitelka, ze skolky pribehla za pani Kucerovou, matkou Jenika a zdesene vypravela, ze kdyz zapla detem televizi, aby se kolektivne podivaly na jakysi sjezd, kde promlouval gentaj Gustav Husak, Jenik se takto vyjadril: 'Aha, Gusta zas bude kecat...'"
Souska pohrozila Kucerove, ze jestli se to bude opakovat, musi to ohlasit nahoru. Kucera dostal od Kucerove drzkovou, Jenik od Kucery vyprask a byl pokoj. O rok pozdeji (1980) jsme emigrovali a synci ceskou verzi skolky neokusili.
V roce 1984 prijela babicka, matka Evy a stravila s nami pul roku. Pred odletem domu se u nas sesli mnozi nasi znami, aby se rozloucili s babickou. Poveselili jsme se a poradovali, a babicka si poplakala, ze domu do Ostravy se ji chce asi jako do popelnice.
Pani Irena, Cechokanadanka, se obratila na osmileteho Rostika, a optala se: "Tak co, Rosticku, chtel bys letet do Ostravy s babickou?"
"Nechtel," rekl Rostik, "tam jsou ty kurvy komunisticke..."
Pani Irena se chytla za hlavu, obratila se na mne, co toho kluka ucime?
"Neucime," rekl jsem. "Akorat nemusime septat a kluk sem tam cosi zaslechne."
Zdenek se zasmal, coz je vzdy dobre znameni, a ja jsem pokracoval: "Minuly rok priletela do Toronta pani Frejkova, Ostravacka, navstivit syna; byla tu uz potreti, a vypravela mi, jak marne lakala syna Jirku do Ostravy.
"Vite, ja ho vzdycky v telefonu prosim 'Prijed, Jirko, do Ostravy' a on se mne opta: 'Este se v Ostrave pyskujou ty kurvy komunisticke?' 'Pyskujou, pyskujou, synku,' reknu mu, a on povida: 'Tak radeji prijed sem, matko....'"
Videl jsem, ze jsem Zdenka rozptylil, a rekl jsem: "Z Ostravaku, co ja znam, komunisty nevolil nikdo."
"Nekdo tu poslankyni KK, ktera si tu ted otvira hubu, volit musel?"
"Ja vim," rekl jsem, a pohasl mi usmev, ale to ostravske zdrave jadro starne a vymira a po pristich volbach poslankyne KK bude historii."
Zdenek si povzdechnul a rekl: "Tim tvym optimismem by se daly omitat baraky!"
To jsem vzal jako kompliment a rozloucili jsme se a rozesli. Cestou domu jsem rozvazoval, co vyzaduje vice usili a discipliny: optimismus nebo pesimismus? Jestli vzdelanost nebo nevzdelanost? Klidek ci panika?
To si musim pamatovat a budu mit otazku pro Zdenka na pristi schuzku...
Zdravim a preji hezky den a vsecko dobre na kazdem kroku!
Ross Firla - Sudbury

Navrat na hlavni stranu