O jedne navsteve
O akci jsem se vlastne nejprve dovedel z e-mailu od
Milose Suchmy, ktery psal: Vazeny pane velvyslance, dekuji
Vam za telefonickou informaci o navsteve delegace Zahranicniho
vyboru Snemovny Parlamentu CR Ottawy a Toronta v tomto slozeni:
Jan Hamacek, predseda vyboru, CSSD, 28 let; Katerina Konecna,
mistopredsedkyne vyboru, KSCM, 26 let; Zdenek Jicinsky, clen vyboru,
CSSD, 78 let; Daniel Reisiegel, clen vyboru, ODS, 34 let. O navsteve
jsem informoval Vykonny vybor nasi organizace a take s nekterymi
cleny navstevu konzultoval. Dosli jsme k zaveru, ze v takovem
vskutku "malebnem" slozeni delegace by nebylo vhodne
se s delegaci v tomto slozeni sejit a setkani by nemohlo prinest
nic uzitecneho. Hlavnim duvodem ale je, ze se s komunisty proste
nejedna, i kdyz jde o popletenou mladou komunistku, ktere bylo
v listopadu 1989 osm let.
Bylo doporuceno nabidnout prostrednictvim Vas se sejit s predsedou
komise poslancem Hamackem a poslancem Reisiegelem, s tim, ze mame
vyhrady ke komunisticke poslankyni Konecne a poslanci Jicinskemu,
znamemu politickemu preskakovaci od byvaleho drsneho komunisty
k disidentske lidske tvari az po soucasnost, kde jeho proslovy
na tema prava a jeho historicke navaznosti, jakoz i politicke
podpore KSCM jsou predmetem kritiky nejen v Parlamente, ale i
na verejnosti.
Nepredpokladame (i kdyz bychom byli radi prekvapeni), ze predseda
komise a vedouci delegace bude souhlasit s oklestenym setkanim,
nicmene bude znat nase stanovisko. Je skutecne skoda, ze Snemovna
je tak necitliva a vybere takove slozeni delegace, zejmena s pranim
se setkat s krajany. Napr. velmi zadouci by bylo se setkat s poslankyni
Helenou Mallotovou, s kterou jsem se setkal v Praze, clenkou Zahranicniho
vyboru a predsedkyni Podvyboru pro krajany. Nikdo z clenu prijizdejici
delegace neni clenem Podvyboru pro krajany, predpokladame ovsem,
ze hlavni ucel navstevy je jiny.
Pokud se jedna o torontske setkani u cise vina, to snad lze nechat
na vkusu a inteligenci kazdeho, kdo dostane pozvanku. Srdecne
zdravi-Milos Suchma.
***
Na dopisu Milose Suchmy mne zarazilo, ze mu vadi "malebne
slozeni" delegace. Naopak si myslim, ze by bylo dobre, kdyby
delegace byla jeste "malebnejsi". V delegaci mi chybi
zeleni a lidovci. Mozna, ze by prave lidovci mohli vysvetlit nasim
romskym krajanum rasisticke vyroky a pocinani jejich predsedy
Jiriho Cunka. Znam petici, ktera pred casem kolovala po internetu
a v Ceske republice "S komunisty se nejedna" Milos Zeman
zase pred casem prisel se sloganem "S teroristy se nejedna"
Bohuzel tento pristup nejednat s nekym, plati pouze tak dlouho,
dokud "nepritel" neni dost silny. Pak dochazi k sveraznemu
manevru, jaky jsme napriklad videli v Kosovu, ci na Blizkem vychode,
ze tato skupina lidi je zlegalizovana a naopak se vyhovi vsem
jejim pozadavkum. Odmitl jsem petici S komunisty se nejedna
podepsat, prave z toho duvodu, ze jsem v prosinci 1977 podepsal
Chartu 77, ktera pozadovala svobodny dialog. Pokud tato
svoboda nebyla zarucena, pak takovemu rozhovoru jsem se
snazil vyhnout. Z toho duvodu jsem treba nevypovidal behem soudni
vazby na jare roku 1977. Pokud je mi znamo, krome mne tento postoj
zaujal z disidentu pouze Ivan Dejmal.
Pred navstevou delegace Zahranicniho vyboru Snemovny Parlamentu
CR v Torontu jsem se ujistil, ze budu mit naopak moznost hovorit
i se slecnou Katerinou Konecnou. Pamatuji se, ze napriklad pan
Mastalyr se obratil na predsedu KSCM Vojtecha Filipa pred volbami
otevrenym dopisem, ale dodnes jsme zadnou reakci na tento dopis
nedostali. Kdyz jsem byl ujisten, ze k rozhovoru dojde a jelikoz
jsem nebyl mezi nekterymi cleny vyboru, s kterymi Milos Suchma
navstevu konzultoval a bylo mne ponechano na vkusu a inteligenci,
zda na konzulat pujdu, rozhodl jsem se tedy setkani podstoupit
a pokusit se mimo jine treba vysledovat, proc dnes mladi lide,
kterym bylo v roce 1989 osm se nechaji zmast a nejen voli komunisty,
ale dokonce se nechaji za jejich stranu volit.
K memu milemu prekvapeni byl v delegaci misto Daniela Reisiegela
inzenyr Jan Bauer, ktereho prave krajane zvolili do poslanecke
snemovny a tudiz to byl clovek, od ktereho muzeme v ruznych otazkach
ocekavat pomoc. Prestoze jsem nebyl volicem ODS, byl to "nas
poslanec", tedy poslanec, ktery by mel zastupovat nase zajmy.
Nejprve jsem se zeptal predsedy zahranicniho vyboru Jana Hamacka,
jestli to neni prilis kratka navsteva a proc vlastne do Kanady
tato delegace prijela:
JH: Pet dni neni rozhodne kratka navsteva. Musime se
prizpusobit harmonogramu poslanecke snemovny. Pristi tyden projednavame
verejne reformy nekterych zakonu predlozene vladou a tak tech
pet dnu je maximum, co si muzeme dovolit. Hlavnim tematem bylo
jednani s partnerskymi vybory v kanadskem parlamentu, kde jsme
se setkali jak s vyborem dolni komory, tak i s vyborem horni komory.
Hovorili jsme i s predstaviteli ministerstva zahranici o nasich
spolecnych zajmech, o Afganistanu, budoucnosti NATO, nasi spolupraci
v ramci NATO, spolupraci v otazce protiraketove obrany a pomoci
rozvojovym zemim. Chteli jsme si v techto otazkach vymenit nazory.
Kanade se dari spojit v Afganistanu vojenskou misi s civilni.
My sice mame vojaky v Afganistanu, ale nedari se nam podilet se
na rekonstrukci teto zeme.
Dale jsem se zeptal na otazku dvojiho obcanstvi:
JH: Jsem si vedom toho, ze vas tato otazka zajima.
Ceska republika se rozhodla jit prave cestou jednoho obcanstvi.
Nechci hodnotit, proc tomu tak bylo, ani jsem v te dobe nebyl
v parlamentu. Podle mych informaci doslo k zasadnimu posunu v
mysleni ministerstva vnitra, ktere bylo tim hlavnim organem, jenz
trval na jednom obcanstvi. Vznikl vecny zamer novely zakona, kde
se jiz pripousti moznost dvojiho obcanstvi. Nechci spekulovat,
jak to dopadne pri diskusi ve snemovne, ale beru to jako pozitivni
signal, protoze ministerstvo vnitra bylo hlavnim organem, ktery
dvoji obcanstvi blokoval.
Otazkou rovnez zustava bezvizovy styk mezi CR a Kanadou
JH: Samozrejme jsme toto tema zminili ne jednou. Hovorili
jsme o tom, jak v Ottawe, tak i zde v Torontu. Vetsina politiku
zde chape, ze duvody, ktere vedly k zavedeni viz uz nejsou aktualni
a dokonce nekteri naznacili, ze je to problematika statni spravy,
ktera ze setrvacnosti brzdi zmenu. Je vsak nutne rici, ze kanadska
vizova politika je hodne zavisla na vizove politice Spojenych
statu a to muze byt hlavnim faktorem, podle ktereho se ridi kanadska
statni sprava.
Kdo vsak v poslanecke snemovne sedel pri hlasovani o dvojim
obcanstvi byl poslanec Zdenek Jicinsky. Zeptali jsme se ho tedy,
proc k tomu doslo.
ZJ: Po roce 1989 jsme ve federalnim shromazdeni umoznili
moznost navratu obcanstvi lidem, kteri odesli do zahranici. Bylo
to v dobe, kdy se v cele Evrope prosazovalo, ze obcan ma mit pouze
jedno obcanstvi. Tento postoj zaujal i parlament CR v roce 1993.
Namitl jsem, ze jiz tehdy mela vetsina evropskych zemi moznost
dvojiho obcanstvi, coz jsme mnohokrat marne dokladali odsud z
Kanady a ze tehdy vznikl prave ten mytus o tom, ze nekdo v EU
nuti Ceskou republiku, aby byla xenofobni. Otazku dvojiho obcanstvi
jsem polozil i clenu poslanecke snemovny inzenyru Bauerovi:
JB: Je to komplikovana vec, ktera se neda vyresit mavnutim
kouzelneho proutku. S timto problemem se setkavaji vsechny nase
ambasady ve svete. Vedeli jsme, ze se nas na to budete ptat. Odpoved
tedy je, ze se pripravuje novela, ktera by tento problem jednou
pro vzdy vyresila. Doufam, ze se dockame zmeny, ktera by tento
problem mohla vyresit.
Co znepokojuje rovnez krajany, obzvlaste v Torontu a o cem
se hovori bezne i v ceskem tisku je skutecnost, ze se uvazuje
o tom, ze CSA prestanou letat do zamori a tim i do Toronta a Montrealu.
Muzete jako poslanec, ktereho prave krajane zvolili do parlamentu,
neco udelat, aby k tomuto fatalnimu kroku nedoslo.
JB: Letel jsem do Kanady s jednim krajanem a ten mne
upozornil na dobre sluzby CSA, ktere jsou schopne v tomto oboru
konkurovat ostatnim leteckym spolecnostem a vim, ze by to byla
strasna skoda, kdyby k tomu doslo. Vim, ze ani zamestnanci CSA
nechteji, aby tyto linky byly zruseny. Moznosti parlamentu jsou
vsak omezene, protoze je to komercni zalezitost; pokud se jedna
o nerentabilni linky, ma spolecnost moznost udelat zasadni rozhodnuti.
Pak by politici nemeli do toho vstupovat. Pokud je to vsak krok
nekde na hranici, pak by zde mela byt z vladni strany minimalne
primluva, ale mel by zde byt i zajem krajanu, aby k tomuto kroku
nedoslo. Dulezite je, aby krajane s CSA skutecne letali a pokud
jim to lezi na srdci, aby mne kontaktovali (e-mail: bauer@psp.cz,
tel./fax: 011-420-388-310-800), adresa: Horni 133, 383 01 Prachatice,
Ceska republika).
Nasledoval rozhovor, kdy z obou stran byla jakasi opatrnost
az vyckavani. Hned v uvodu naseho setkani jsem se slecny poslankyne
Kateriny Konecne zeptal, jestli byla na Masaryktownu podivat se
u pomniku politickym veznum. Odpovedela, ze nebyla, protoze pomnik
je urcen obetem komunismu a ze by pro ni byl spise prijatelny
pomnik obetem studene valky, protoze obeti byly na obou stranach.
Navic to ani nebylo naplanovano. K pomniku jel predseda delegace
s generalnim konzulem. Zde si dovolim poznamku, ze je mozne prijmout
i tento vyklad, protoze obeti studene valky byly temer vyhradne
ze strany komunistickych rezimu (at jiz v sovetskych gulazich,
behem cinske kulturni revoluce, pri prechodu hranic, u berlinske
zdi). Slecna poslankyne namitla, ze obdobi, kdy ve Spojenych statech
dominoval inkvizitor J. R. MacCarthy (1909-57) v padesatych letech
melo take sve obeti.
Pak se nase diskuse stocila na historii. Rekla mi, ze ma rada
starou historii, antiku, dobu, kdy vzniklo krestanstvi a pak zivoty
ceskych panovniku. Shodli jsme se take v tom, ze mame oba radi
rozhlasovy porad "Toulky ceskou minulosti." Bylo zajimave,
ze ji zaujal Karel IV., ale nikoliv obdobi represe v dobe po Bile
Hore. Kdyz jsem se zeptal, jestli vidi podobnost mezi represemi
z te doby a padesatymi lety, odpovedela, ze neni historikem, aby
to srovnavala. Proc se ji rovnou natvrdo nezeptam na padesata
leta a sama na tuto otazku odpovedela:
KK: To, co udelal Stalin v padesatych letech bylo obrovskou
chybou. Znicila se tim myslenka, ktera byla na zacatku v principu
zcela jina. Mne to nesmirne mrzi, ja jsem v te dobe nezila ani
moji rodice tehdy nezili a ja k tomu nemam, co rici. Ja chci hovorit
o lidech, ktere znam, s kterymi jsem zila a o kterych neco vim.
Presto jsem jeste chvili chtel zustat v historii, proto jsem
se zeptal na rok 1968.
KK: Moje soucasne postoje byly a jsou proti valce,
at jiz to bylo bombardovani Jugoslavie, Afganistan, Irak a snazim
se udelat vse pro to, aby k takovym udalostem nedochazelo a zrejme
bych se snazila byt proti nasili i tehdy, ale nechci odpovedet
z dnesniho pohledu, jak bych se tehdy chovala.
ABE: Rok 1968 jste skutecne nezazila, ale zazila jste, i kdyz
jako male dite, obdobi normalizace. Psychologove rikaji, ze nas
toto obdobi urcuje vice nez si myslime. Ja osobne si velice dobre
pamatuji atmosferu padesatych let. Vy sama si musite neco z tohoto
obdobi pamatovat
KK: Takova nejsilnejsi vzpominka na rok 1989 je na ucitele,
ktery nas ucil vlastivedu, kdy jsme se seznamovali s historii
a pohled na ni se behem nekolika dnu radikalne zmenil! Tehdy jsem
tomu neprikladala zadnou dulezitost. Me formovala daleko vice
moje rodina. Byla komunisticka a je komunisticka dodnes. Moji
rodice jsou demokraticti. V sedmnacti letech jsem se zacala zajimat
o politiku a videla jsem vsechno cernobile. Tim, ze jsem cetla
Capka, Vancuru a dalsi pameti a diskutovala jsem o tom se svym
otcem, tak jsem prestala svet videt tak cernobile.
ABE: Zminila jste Capka, ale on napsal esej Proc nejsem
komunistou. Co byste k tomu rekla?
KK: Capek ji napsal v roce 1924 a to byla zcela jina doba. Na
Capkovi je skvele, ze nikdy nikoho nediskriminoval. Snazil se
kritizovat ze sveho pohledu levici i pravici. Absolutne vsak odsuzoval
pouze fasismus a xenofobii. Byl idealistou a mel pocit, ze Prvni
republika bude pokracovat ve svem vyvoji dal. Po Mnichovu byl
velice zklaman z toho, jak se zapadni mocnosti zachovaly.
ABE: Ano Capek byl demokrat, ale doba normalizace nebyla demokraticka.
Vzdyt nam zabavovali psaci stroje, zavirali hudebniky
KK: Co ja s tim mam spolecneho?
ABE: Vy jste se prihlasila ke strane, ktera tohle vse dirigovala
KK: Ja jsem se neprihlasila k tomu, co se delo tehdy, ale
k tomu jaky ma KSCM program a stanovy dnes. Kdyz to srovnam s lidovci,
nikdo jim nevycita, co se delo v dobe inkvizice. KSCM vznikla
v roce 1993 a navazala na nektere myslenky, ktere mela byvala
KSC. Negativni myslenky se snazila vyeliminovat. Tomu verim a
proto v teto strane jsem.
ABE: Nikdy jsem nezaslechl ten distanc od minulosti. Je nejake
napeti mezi mladou generaci a temi starsimi?
KK: Ne, ale je zde nekolik nazorovych proudu. V tom je prave
ta demokracie, protoze vsechny proudy musi byt nejakym zpusobem
korigovany. Neni tam zadne pnuti. Co se tyka omluvy, tak k te
doslo uz v roce 1989. To lze nalezt na webovych strankach. Nerikam,
ze to staci, ale jak jinak to mame udelat. V jinych stranach jsou
lide, kteri by meli zpytovat svedomi, ale nikdo na ne netlaci.
ABE: Nelze prece ale udelat za historii tlustou caru, jak rika
Vaclav Klaus
KK: To je pravda, ale nemeli bychom se v te minulosti utapet.
ABE: Mate rada Havlovy hry?
KK: Nenasla jsem se v nich. Mam radeji G. B. Shawa. I kdyz
v Audienci mne rozhovor v pivovaru docela pobavil. Bohuzel
nam je vnucovali ve skole v dobe bombardovani Jugoslavie a tak
jsem k tomu zaujala i urcity postoj.
ABE: Plastici?
KK: Byla doba, kdy jsem tuhle hudbu poslouchala, ale ted mam
radsi neco jemnejsiho. Muj budouci svagr je porad hraje, takze
je slysim ze zahrady. Nerozumim tomu, proc byl zakazan Havel,
proc byli zakazani Plastici a proc byla zakazana Kubisova. Skutecne
tomu nerozumim a myslim si, ze to bylo zcela zbytecne. Dnes jsou
pro zmenu komercni tlaky, ktere cenzuruji jine umelce.
ABE: Jste pacifistka, chcete rici, ze se Komunisticka strana
vzdala nasili?
KK: Lenin psal svoje veci v dobe, kdy bylo uplne jine spolecenske
zrizeni a ja nehodlam to, co on rekl aplikovat slovo po slovu.
Chceme nalezt svou cestu, abychom se poucili z minulosti. Po roce
1989 se mnoho veci zprivatizovalo. CR prisla o hodne veci. Chtela
bych, abychom se poucili z obou veci. Pro mne je prioritou zachovani
socialniho statu.
ABE: Proc si nevzit za priklad zeme, kde socialni stat funguje,
napriklad Svedsko, Norsko. Kdyz se podivame na Kubu, Vietnam,
Severni Koreu, tak tam nikde socialni stat neni
KK: To je vse mimo Evropu, ale na Kypru je komunisticka strana
u moci a tam to funguje a z toho si beru priklad.
ABE: Jake muzete dat zaruky, ze kdybyste ziskali moc, ze se
to vse nebude opakovat?
KK: Dnes je svet jiny. Jsme v EU. Ta hra ma urcita pravidla.
My jsme z toho nevytezili, co jsme vytezit mohli. Ze zeme, ktera
si umela vyprodukovat v zemedelstvi temer vse, jsme se stali dovozcem
vetsiny zemedelskych produktu. V obchodech neuvidite ceskou zeleninu,
ceske ovoce, protoze jsme nedokazali zemedelcum vyjednat v EU
lepsi podminky. CR nemuze konkurovat mocnostem. Proti gigantum
jako je Cina a Indie je zapotrebi postavit silnou EU.
V sedesatych letech prisel marxista Vitezslav Gardavsky s knihou
Buh neni zcela mrtev Po tomto rozhovoru jsem si musel polozit
otazku, jestli Komunismus je zcela mrtev. Doufejme, ze
ten, ktery ma na svedomi miliony obeti diktaturu, devastaci zivotniho
prostredi, kulturni biafru ducha je historii.
Ales Brezina