Navrat na hlavni stranu

Minulost ruzova a ruda
Skoncila tiskova konference. Pouze jeden dotaz na trenery od pritomnych novinaru. Treneri strucne zhodnotili utkani. K vykonu rozhodcich se nesmeji vyjadrovat. Na tuto tiskovou konferenci ctyricet novinaru cekalo asi pul hodiny. Podivil jsem se nad tim, protoze v Toronte po hokejovem utkani dotazy jen prsi. Muj znamy mi vysvetluje, ze je to obraz soucasne ceske sportovni zurnalistiky, ktera profesne zaostava za predlistpadovou a dokonce i moralne, coz doklada i skandalizaci reprezentantu po utkani s Nemeckem. Cesky bulvar zaznamenal prvni body, kdyz prinesl zpravu o bujarych oslavach narozenin po prohranem zapase, zatimco lid ocekaval, ze hraci prohru odcini tridennim pustem a pred sochou svateho Vaclava si nasypou verejne popel na sve oholene hlavy.
Pred tim cestou na stadion jsme se zastavili na pivo v jedne restauraci na Smichove. Potkali jsme dva starsi muze. Jarda je znal. Jednoho z nich mne predstavil a ja jsem neveril svym ocim. Prede mnou stala legenda z detstvi, slavny brankar, ktery dokazal v roce 1956 pokorit Maracana v Rio de Janeiru. Brankar, o kterem psaly vsechny noviny sveta, kdyz na MS ve Svedsku chytil mic na brankove care proti uradujicim mistrum sveta, ale rozhodci Ellis ukazal na stredovy kruh a branku uznal. Potkali jsme se jeste jednou na stadionu. Byl tam spolu se svymi kamarady z te doby. Zustalo v nich pratelstvi a vzpominky. Schazeji se tak vzdycky po fotbale. Jednou za cas mezi ne zavita, kdyz prijede z Ameriky. Snazil jsem se v rychlosti vybavit velke okamziky.
Bretislav Dolejsi, o kterem se dobrych dvacet let nesmelo mluvit, protoze byl emigrantem a pokud pocitam, dobre je mu osmasedmdesat - po celou tu dobu jako kdyby neexistoval - si povzdechl: "Napsal jsem to vsechno, mam to na disku, ale pry o to nema dnes nikdo zajem, protoze je to prilis davno!" Mozna je to davno, ale bylo za tim neco, co melo po dusne dobe padesatych let neco, co hovorilo o zivote. Vzdyt se zacaly objevovat nove filmy, divadla malych forem. Slavnym muzstvum se vracely jejich dresy, hraci, pozdeji i jmena. Jednim z tech navratilcu, byl prave on.
O par dnu pozdeji vysilal Cesky rozhlas - Radiozurnal rozhovor s televiznim komentatorem Karolem Polakem. Karol Polak nejprve vysvetlil, jak doslo k tomu, ze v bratislavskych novinach mel prohlasit, ze socialismus byl lepsi nez kapitalismus. Po tomto prohlaseni ho pry chtela angazovat KSCM jako sveho agitatora. Nadpis k clanku pry neudelal on, ale neseriozni redaktor v novinach. On sam to hodnoti jako objektivni komentator a stav utkani Kapitalismus-Socialismus je podle nej pry nerozhodny. Mozna, ze kapitalismus vyhrava o branku. Nasleduje odhaleni, jak je stale popularni a kdyby doslo k volbe prezidenta, ze by zrejme mohl kandidovat. Vsude, kam prijde, tak ho lide poznavaji po hlase. On sam, ze se spokoji pouze se ctvrthodinkou na bratislavske kabelovce. Vloni, ze ho pozvala televize Markiza, aby komentoval utkani Slovensko-Rusko a ze sledovanost utkani byla neuveritelne vysoka. Pro neho to nebyl zadny problem vzit do ruky mikrofon. "To je jako kdyz slavny dirigent by mel ridit dobry orchestr pri Beethovenove devate. Zna prece kazdy takt zpameti" Skromne pripomnel, ze byl pri dvanacti olympiadach a ze jsou olympiady krasne a krasnejsi a ta v Pekingu, ze bude uplne nejkrasnejsi. Na dotaz, z ktere ma ty nejlepsi vzpominky, jsme se dovedeli, ze to byla prave moskevska olympiada. "Tam bylo o novinare perfektne postarano," chvalil Karol Polak. Moskevska olympiada podle nej nemela kazu.
Musel jsem dat byvalemu komentatoru Ceskoslovenske televize za pravdu. Nevzpominam si, ze bych o teto olympiade mohl rici neco spatneho. V roce 1980 mne totiz tato podivna kratochvile vubec nezajimala. Meli jsme jine starosti. V te dobe nam zabavovali psaci stroje, kazety, soukromou korespondenci i fotografie. Sovetsky svaz udelal invazi do Afganistanu. V Polsku zacinala vystrkovat ruzky Solidarita. Clenove americkeho diplomatickeho sboru byli jako rukojmi v Iranu. Balil jsem se na cestu do neznama a Charlieho Soukupa vypraskali estebaci behem par hodin z Bohuslavic. Jedna z mala veci, ktera ze sportu z toho podivneho roku 1980 zustala byla jina olympiada. Olympiada, pri ktere Ceskoslovenska televize chybela - OH v Lake Placid, kde americti studenti porazili sovetske profesionaly 3:2.
Karol Polak by jiste pravem namitl, ze v Afganistanu a Iraku jsou dnes jine armady a ze by se politika nemela michat do sportu. Oponoval bych, ze mozna prave to dokonale spojeni mezi stadiony v Moskve bylo proto, aby se zahranicni novinari nesetkali s nekym nepovolanym nebo aby hrstka ruskych disidentu nemela pristup k zahranicnim novinarum.
Tesne pred odjezdem jsem zasel do divadelka Ungelt. Mel jsem stesti a dostal jsem listky na Recital Marty Kubisove Ja jsem ja. Zpevacka vypravi o svych zacatcich s humorem. Pousti stare pisnicky, nekterou z nich i zazpiva. Jindy si k nim jen tak potichu notuje. Je videt, ze je ma rada, usmiva se k nim, jako kdyby se s nimi mazlila. Na klavir doprovazi K. Stolba. Otazky klade M. Hein. Je videt, ze spolu dobre komunikuji. Kdyz se neco nepovede, nepredstiraji, ze se nic nestalo, ale naopak na to upozorni. Marta zpiva i mene zname pisnicky, pro mne zapomenutou baladu z filmu Jana Nemce Mucednici lasky. Prvni polovina recitalu konci Modlitbou pro Martu, ktera se stala symbolem Prazskeho jara. Druha polovina je ze stejne doby Hej Jude od Beatles. Pak nastava devatenact let pauzy a zbytek recitalu je z novych pisnicek. Narozdil od Heleny Vondrackove, s kterou kdysi zpivala, Marta Kubisova nedrti hitparady. Zustala svoje, stalo ji to devatenact let mlceni. Devatenact let hlasoveho klidu, jak obcas dodava. Ani jednou si nestezovala. Neni zapotrebi, aby hodnotila a porovnavala dobu. Zamerne se tomu vyhyba. Narozdil od Karola Polaka nema co vysvetlovat. Jeji zivot mluvi sam za sebe.
Leonard Cohen, kdyz zil v Recku, si jezdil do Montrealu obnovovat svoji nervozu. Pri navratech do Cech chce clovek behem nekolika dnu prozit zivot, ktery zde kdysi prozil. Po kazde to jde cim dal hur. Posledni den si uvedomi, ze to zase nezvladl. Chodi po vystavach a galeriich. Muj pritel Ales Machacek mne pozval na vystavu fotografii v Galerii Hollar k sedesatym narozeninam Jindricha Ruzicky V labyrintu mesta B. Muzeme zde videt grafiky, kresby, fotografie i obrazy. Osmdesata leta symbolizuje otriskana omitka mest. Svet, ktery mizi. Zrovna tak mizi i tato doba. Emigrant Ferenc Puskas se stal madarskym narodnim hrdinou. Jiny emigrant Bretislav Dolejsi, ktery dokazal na Nepstadionu v Budapesti Puskase zkrotit a postaral se o senzacni vitezstvi 4:2, ceka na svoji sportovni rehabilitaci. Pro slavnou zpevacku je to devatenact let cerne diry a televizni komentator vzpomina na krasnou olympiadu, zatimco jeho kolegu vyhodili ve stejnou dobu za to, ze rekl: "Nasi hraci v bilych dresech, Soveti v rudych s pismeny CCCP na prsou."
Ales Brezina, Praha-Toronto
***

Navrat na hlavni stranu