Petr Chudozilov: Komenskemu
pro radost
Prvni leta emigrace jsem pracoval jako devce pro vsechno
v basilejske Hudebni skole. Udrzovat v cistote tridy, saly a toalety,
opravit to, co opravu potrebovalo a splnit i ta nejroztodivnejsi
prani navstevniku nebylo jednoduche, zvlaste vezme-li se v uvahu,
ze pracovni den zacinal jeste jednou po jeho skonceni, uderem
desate hodiny vecerni, kdy jsem smel zamknout budovu a venovat
se nerusene praci. Rano v osm hodin se vsechno muselo jenom blejskat,
Nefrustrovane svycarske deti, jimz bylo vsechno dovoleno a nic
zakazano, mi hrozne lezly na nervy. Bojoval jsem s nimi zarputile
a neuspesne, kdyz mi v zime tahaly dovnitr snih a zabyvaly se
nicenim skolnich pomucek. Mely ze me srandu. Co z nich bude? uvazoval
jsem ponure. Z mladickych zlocincu se kupodivu vyvinuli uplne
normalni lide, nekteri se dokonce stali uspesnymi hudebniky. Dodnes,
kdyz jako platici navstevnik vstoupim do nejakeho koncertniho
salu, zaznamenavam na tvarich ucinkujicich pratelsky sice, ale
pobaveny usmev: A, to je ten blaznivej ceskej skolnik!
Pomery, v nichz jsem kdysi odrustal detskym botickam, byly diametralne
odlisne. Ve skole v brnenske Susilove ulici se muselo sedet s
rukama za zady anebo polozenyma pred sebou na lavici. Prestoze
jsem zazil i andelske typy jako byla napriklad laskava pani ucitelka
Kopkova, na vetsinu prislusniku pedagogickeho sboru vzpominam
jeste po pulstoleti znechucene jako na sbirku neurotickych, nekdy
primo sadistickych nestvur, majicich poteseni v psychickem i fyzickem
tyrani sverencu. Z poctu jsem mival nejhorsi mozne znamky uz na
zakladni skole. Na otazku: "Dve hrusticky a tri jablicka,
kolik je to dohromady?" chteli slyset jednoznacnou odpoved:
"Pet." "Ceho pet?" vyptaval jsem se tvrdohlave,
"pet jablicek nebo hrusticek?" Lepsi to nebylo ani v
hudebni skole, kde se me pokouseli naucit hrat na housle nejprve
podle Sevcika, pozdeji podle Berana. Housle vzaly smutny konec
v brnenskych Luzankach, abych se zbavil trapeni, schvalne jsem
na ne skocil z vysky na zamrzle ceste. Lidstvo tak zase jednou
ostrouhalo kolecka a bylo ochuzeno o housloveho genia, Mimochodem,
vnuk hudebniho pedagoga Berana ma v Basileji antikvariat, ani
on se nestal ozdobou hudebni sceny, ackoliv cvicivaval pod nejodbornejsim
moznym dohledem,
Dokonaly pedagogicky pristup jsem zaregistroval pred par lety
v Budapesti. Vysla mi madarsky knizka, honorar sice nepokryl ani
naklady na cestu a pobyt, ale zato jsem se mohl tesit z tenouckeho
svazecku v madarskem jazyce a take ze spolecnosti pratelskych
lidi v krasnem, doposud neznamem meste na Dunaji. V dobre nalade
jsme si dokonce s mou pani vyjeli na vylet parnikem. Mezi cestujicimi
se nalezala tez pocetna vyprava deti z Lotysska. Ve srovnani se
svycarskymi detmi mi tihle skolaci pripadali spis zakriknuti,
ale nakonec se prece jenom projevili jako deti, behali, skakali,
pisteli a blazene se oddavali nejruznejsim formam psich kusu.
Madarsky personal to hemzeni pozoroval nepratelsky podmracene,
bylo videt, ze cihaji na prilezitost pomsty. Dockali se. Jedno
dite, tak asi desetileta holcicka, rozbilo nechtene sklenku. Vrhli
se na ni uplne vsichni v mezinarodni shode, Madari i Lotysi. Nejvic
radil vrchni cisnik. Fyzickeho trestu se sice neodvazil snad.
jen proto, ze si nebyl jist, kdo vsechno tohle autodafe sleduje
- ale zato sve obeti vyrvaval zblizka do obliceje ty nejhroznejsi
vyhruzky. Madarsky! Dospeli Lotysi servilne prizvukovali. Z kvetouci
holcicky uzivajici si vyletu behem nekolika malo minut udelali
tresouci se hromadku nestesti.
Svet dospelych zachranila postarsi madarska dama. Podle obleceni
a zpusobu, jimz se u baru druzila s italskymi vojenskymi piloty,
to myslim byla prostitutka. Nejdrive te holcicce utrela nos. Potom
oci. Promluvila s ni konejsive madarsky a rekl bych, ze ji to
lotysske devce rozumelo slovo od slova. Pak noblesne triskla svou
sklenkou s konakem o zed a cisnikovi pohrdave hodila bankovku.
Pozvali jsme ji na novy konak. Byt tam Komensky, dal by si zajiste
s nami.
6.5.2006
Pro CRO 6 - Otisteno se svolenim autora.