Navrat na hlavni stranu

Je to trapne? Nebo spatne?
Ke snidani tuto Bilou Sobotu velikonocni jsem cetl v novinach rozsahly clanek o globalnim oteplovani; ironickou kulisou me ranni siesty byla dubnova vanice, drnceni oken smykanych severakem a -14°C na venkovnim teplomeru.
Po poledni jsme se sesli s Mervynem na kafe a bez prodleni se optal, jestli se priroda nezblaznila, kdyz jsme v Ontariu meli zelene Vanoce a bile Velikonoce?
Nechtel jsem ze sebe delat chytreho na tema, ze ZMENA JE ZIVOTABUDIC; jenom jsem Mervynovi oznamil, ze uz minuly vikend jsem vyhrabaval pozustatky zimy ze zahrady.
"Priroda ma svuj neprozkoumany harmonogram, mudroval jsem, lide taky svuj. Jestli se priroda prizpusobi nasim pozadavkum anebo lide prirode, to se uvidi."
Mervyn cekal, jestli reknu neco zajimaveho a tak jsem pokracoval: "Poplach zvany globalni oteplovani se menil od jakesi skoro-vedecke debaty v politickou propagandu. A protoze jsme oba v medialni propagande vyrustali, v politickych zvastech jako PORUCIME VETRU, DESTI! ci SE SOVETSKYM SVAZEM NA VECNE CASY!, tak jsem dnes na propagandu haklivy, dokonce alergicky."
"Hledal jsi definici debaty a propagandy?" prerusil mne Mervyn.
Nalezl jsem jediny diferencujici prvek v techto dvou formach mezilidske komunikace, ze totiz debata nekonci, zatimco propaganda dava mocnym jakesi opravneni oponenty okrikovat, umlcovat a zostuzovat opacny nazor.
V debate o globalnim oteplovani tez doslo k vyraznemu posunu k propagande, ze informace nepodlozene jsou pravdou a jeji oponenti jsou bidni nepratele.
"Je vubec nejaka obrana proti propagandistum?" zase mne prerusil Mervyn.
"Ovsem, ze je, nazyva se posmech propagande a propagandistum oficialni pravdy; onehdy mne jeden mladik chtel presvedcit o dolehajici klimaticke katastrofe, a namisto, abych mu odporoval proti-argumenty, zacal jsem se mu smat. Nejdriv jen oblicejem, pak nahlas. On pak ztracel svou papirovou jistotu a zvysil hlas.
Nazval mne slepym. Sklopil jsem oci do jidelniho listku, coz ho podrazdilo jeste vic, a nazval mne omezenym a nepristupnym vecne debate.
Zeptal jsem se, kolik procent proklateho kyslicniku uhliciteho vyprodukuji lide svou industrialni cinnosti a kolik toho vyprodukuje priroda hnitim a sopkami?
Nevedel; rekl jsem, ze hnitim a vulkanickou cinnosti se tvori 98% kyslicniku uhliciteho a veskerou lidskou energetickou cinnosti jenom 2%.
Neveril; vyjmenoval jsem mu nekolik autoru, ktere smetl smahem se stolu."
"Uz davno jsem prestal byt znepokojeny neznalosti, ci utrzkovou znalosti, ktera se da hlasat, ale neda obhajit v racionalni debate," potvrdil mi Mervyn.
"V opulentnim blahobytu neni zoufale treba byt znaly ci vzdelany, protoze znalost a vzdelani vyzaduje usili. Dnes staci byt obcanem vyspele spolecnosti, aby hlupak nechcipl hladem a zimou."
"Pche!" vyplivnul Mervyn neliby zvuk, kterym mi dava najevo co on vi a ja nevim, zvuk, ktery mne rizne do tlachaveho sebevedomi jako nuz do prstu.
"Mluvil jsi o propagande globalniho oteplovani a sklouzavas do socialnich tlachu," brzdil mne Mervyn. "Otazka je, proc se ta propaganda dela a my ji zereme?"
"K odlakani masove pozornosti od rostouci a hrozive kalamity globalniho terorismu, radikalismu a islamo-fasismu?" odpovedel jsem na otazku protiotazkou.
"Ovsem!" zajasal Mervyn, "liberalni socialiste nas lakaji k neresitelne zmene klimatu, protoze si nevedi poradit s globalnim terorem; copak to nevidis?"
"Vidim," rekl jsem. "A stydim se za malost Velke Britanie jako nikdy drive..."
"Malost Velke Britanie? Tos rekl hezky!" pochvalil mne Mervyn, ale malost britske reakce na pohanu patnacti britskych namorniku je jen jeden prvek cele te hanby. Kam se schovalo OSN, co rekla Evropska Unie, jak se zachovalo NATO? Britove vedeni ochablou Labour party se podelali jako pred sedmdesati lety v Mnichove, kdy Chamberlain s Daladierem pripsali Ceskoslovensko Hitlerovi. Winston Churchill tehdy rekl liberalum po Mnichove tuto vetu v parlamentu: "Volili jste mezi hanbou a valkou; zvolili jste hanbu a dostaneme valku!"
Mervyn je krasny, kdyz se zhavi, ale tentokrat mne docela vydesil: "To si myslis?"
"To vim," rekl Mervyn, protoze dnes ten iransky fanatik rozeznal, ze Britanie je slaba, OSN je bezzube, Evropska Unie obchoduje s valkou a NATO je bojacne."
"Tak dost," okriknul jsem Mervyna, "mluvis jako nejaky valecny stvac."
"Hahaha!" smal se mi Mervyn a tim mi pripomnel, o cem jsem ho poucoval drive.
Mervyn je puvodem Brit; narodil se v Coventry v roce 1942, do Kanady prisel v 1979 hledat praci a teprve v predminulem roce si zazadal o kanadske statni obcanstvi. Zadost si podal po navsteve rodne Britanie, a kdyz jsem se ho ptal, proc najednou po petadvaceti letech, rekl mi, ze upadek v Anglii je tak do oci bijici, ze se v svem srdci se svou rodnou hroudou rozesel a chce byt zbytek zivota Kanadanem.
Ross Firla - Sudbury

Navrat na hlavni stranu