Odesel Mirek Gabriel
Poznal jsem ho kratce po tom, co jsem v roce 1981, tusim, ze to
bylo pri prilezitosti oslav vyroci 28. rijna na Masaryktownu,
slysel oznameni, ze hymnu zazpiva pan Gabriel z Ceskoslovenskeho
baptistickeho sboru. Pro mne to bylo poprve, ale nikoliv naposledy.
Mirka Gabriela jsem pak slysel zpivat mnohokrat pri ruznych prilezitostech
a nejen hymnu. Nejcasteji vsak v Ceskoslovenskem baptistickem
kostele. Nekdy solove, jindy ve sboru. V kufriku s sebou nosil
trubku, na kterou pri bohosluzbach castokrat hral. Tehdy byl v
kostele cely orchestr, kde hral spolu s Milanem Surym a dalsimi.
Jeho trubka davala bohosluzbam zvlastni atmosferu. V kostele bylo
v osmdesatych letech tolik mladych lidi, ze Ceskoslovensky baptisticky
sbor byl schopen postavit nejen hokejove (kde Mirek take hral),
ale i fotbalove muzstvo, ktere konkurovalo tehdy slavnemu Uraganu
a v zaloze vynikal neobycejnou pohyblivosti a pracovitosti prave
Mirek. Na hristi byl tichy, ale neobycejne pracovity. Nesoustredoval
na sebe pozornost. Bylo na nem videt, ze miluje pohyb. Zrejme
mu vsak vyhovoval vice individualni sport. Daval prednost jizde
na kole a tenisu. Neni tomu tak davno, co ho pri jizde na kole,
kdyz sel hrat tenis srazilo auto. Vzal to s pro nej typickym humorem
a jakmile se trochu oklepal vratil se zpet na kurty.
Jeho emigrace do Kanady byla kuriozni. Mel po tatinkovi rakouske
obcanstvi a v Ceskoslovensku nemohl sehnat praci, ackoliv se tam
narodil. Nakonec se mohl vystehovat a pres Rakousko se dostal
do Kanady. Prestoze nezanevrel na svou rodnou zem, cetl s oblibou
i nemecke noviny, ktere vychazeji v Torontu, nosil s sebou do
kostela francouzskou bibli a s chuti prohodil par vet italsky.
Jeho zivot nebyl jednoduchy. Tezce nesl obzvlaste smrt dcery Marticky,
ktera zemrela kratce po narozeni jeho prvniho vnuka. Dalsi ctyri
vnoucata jsou deti Helenky Bridge, jeho druhe dcery.
Deti vubec byly zvlastni kapitolou v jeho zivote. Jestlize Mikulas
nosi detem bonbony jednou za rok, archandel Gabriel, jak jsem
ho obcas prezdival, je nosil kazdou nedeli a deti se nemohly dockat
konce bohosluzeb a i kdyz jeste nebyla dozpivana posledni pisen,
uz ho obklopily a Mirek na ne vzdy pamatoval.
Nestava se casto, ze clovek odchazi z tohoto sveta vyrovnane a
v pokoji. Vloni na podzim se u nej objevila zradna choroba. Jeste
zpival jako jeden ze tri kralu pri vanocnim programu koled. Naposledy
byl v kostele symbolicky na Stedry den. Pak jiz bylo videt, ze
ho sily opousteji. Jako kdyby pomalu prechazel nekam jinam. Vyrovnane,
smiren. Minulou nedeli, kdyz jsme ho naposledy videli, nevedeli
jsme zcela jiste, jestli nas poznava; pouze pri francouzskem pozdravu
se jaksi rozpomnel, usmal se a dodal: "It is OK!"
Nasledujici nedeli jiz bylo jeho misto v leve strane baptistickeho
kostela definitivne prazdne.
Ales Brezina