Zly jsem zas, proc se meni
cas?
Dvakrat v kazdem roce jsem protivny sam sobe, a to
v dny zmeny casu ze zimniho na letni a z letniho na zimni. Neznam
nikoho, kdo by se na systemovou zmenu casu tesil a teto blahorecil.
Mudruji nad tim, proc mne to osobne tolik stve a nasel jsem dvoji
vysvetleni: jednak nevim, proc se tato zmena dela. Vlastne vim,
ale neverim tomuto zduvodneni (uspora elektricke energie), a za
druhe, zmena casu drasticky pozmeni natolik muj kazdodenni rytmus,
ze jsem par dni podrazdeny a spatny spolecnik. (O deprimujicim
serizovani aspon triceti casomeru v nasi domacnosti ani nemluvim.)
Zmena casu kvuli uspore energie mi pripada stejne hloupa jako
humbuk kolem globalniho oteplovani ci ochlazovani a cim vice slysim
argumentu pro jedno, tim vice ctu argumentu proti a zatim si pocasi
dela co chce.
Priznavam, ze mam jakousi rutinu, kterou si velmi nerad necham
narusovat z duvodu, ktere mi nepripadaji zavazne a me existenci
prospesne. Jsem totiz ranni ptace a cim je rano vice denniho svetla,
tim casneji a radeji vstavam z postele; od detstvi jsem vstaval
casne: duvod tohoto navyku je prosty - spaval jsem na divanu v
kuchyni a nikdy jsem nemel prilezitost polehavat v posteli; a
zivotni navyky se formuji v utlem detstvi. Po pravde, pripisuji
svou vcelku uspesnou putku s nedostatkem casu prave tomu, ze vstavam
brzy a tim si jaksi nastavuji cas k zvladnuti cinnosti, ktere
mnozi moji znami nezvladaji (protoze venuji moc casu televizi
a lezeni v posteli).
V case koncici zimy pribyva denniho svetla o puldruhe minuty denne,
a to je takove gradualni blaho, o ktere mne hodinovy posun casu
oloupil. Miminka a batolata maji rady rutinu a pravidelnost ve
veci krmeni, koupani a ukladani ke spanku, a nezbedne deti jsou
vysledkem neporadku svych rodicu a svou nezbednosti vzdoruji nepravidelnosti
denni rutiny. Bordelarum je tezko tyto elementarni veci vysvetlovat,
a strasit je vyhledem, ze neporadek (jako opak rutiny), plodi
narustajici zmatek a trapeni.
Ale nepisi vychovny text, i kdyz by to nebylo na zavadu, ale chci
setrvat u te narusene rutiny takovym pochybnym pocinkem jako je
systemova zmena casu. Dospeli maji svou rutinu petidenniho pracovniho
tydne a volneho vikendu. Z tohoto hlediska je prace v sobotu ci
v nedeli zalezitost neblaha, i kdyz nutna v moderni spolecnosti,
a prace v casu vikendu je honorovana dvojnasobkem penez. A prece
za vice penez nepracujeme lepe, protoze poruseni rutiny nese trampoty.
Zrovna dnes, v tomto tristnim dni zmeny zimniho casu na letni,
ctu v deniku Toronto Star, ze hospitalizace o vikendu
nese o pet procent vetsi umrtnost nez hospitalizace mezi pondelkem
a patkem. Takze o vikendu dostavaji pacienti s katastrofalnimi
zdravotnimi udalostmi (mrtvice, infarkt) horsi peci nez ve dnech
tradicne pracovnich. Zadny clovek si den infarktu ci mrtvice nevybira,
i kdyz odbornici tvrdi, ze o vikendu se vice pije, ji a delaji
riskantnejsi veci nez ve dnech pracovnich.
Jsem obhajcem rutiny, pravidelnosti a zavedeneho poradku a v tomto
pojeti tvrdim, ze zmeny casu napachaji daleko vice skody nez uzitku.
Tento rok jsem se rozhodl, ze systemovou zmenu casu neprijimam,
cas na hodinach menit nebudu a kam mam jit, pujdu o hodinu drive,
a basta.
Jsem zvedavy, zdali to moje okoli vydrzi, ze budu fungovat cele
leto na zimni cas. Nebo zda-li to ja vydrzim.
Ross Firla - Sudbury