....a nepoklonili se tomu
braku!
Je jakousi ironii, ze clovek nema ani cas se podivat na dokumenty,
ktere v techto dnech vysilala Ceska televize k tricatemu vyroci
vzniku Charty 77. Vsechno to je uz davno, jako kdyby to ani nebyla
pravda. Na cernobilych zaberech se objevi Plastici, bytove divadlo,
tehdejsi mluvci Charty 77. Signatari vzpominaji, jejich pratele
prikyvuji a par mladsich zajemcu posloucha.
Ale zajima to vubec dnes jeste nekoho, ten stale se opakujici
pribeh poklony mocnym? Tri mladenci Sidrach, Mizach a Abdenago
se maji poklonit sose krale Nabuchodonozora, neucini tak, radeji
podstoupi dobrovolne smrt, ale paradoxne, Buh je zachrani i z
pece ohnive, jak se dovidame v Danielove proroctvi. Satan slibuje
Jezisovi vsechna kralovstvi na zemi. Nepochodil To je pro zmenu
jiz Novy zakon.
Jan Hus ma odvolat, projevit respekt pred koncilem a poklonit
se, ale je na to dost vzpurny; ani on se nepokoril pred svetskou
moci, ale pouze pred Bohem. Jeho kolega Jeronym Prazsky klickuje,
potka ho stejny osud; i on skoncil na hranici.
Zda se, ze dejiny jsou spravedlive, zachycuji pouze pribehy nepokloneni
se. Pribehy vzdoru.
Neni to pravda, i v tom jsou nespravedlive. Mnozi, kteri vzdorovali
upadli v zapomenuti, zrovna tak jako ti, kteri se patolizalsky
pratelili s temi u vesla. Gustav Husak se v pamatnem roce 1977
pokusil o proroctvi, ze Charta 77 skonci na smetisti dejin.
Neskoncila. Za to by vsak mnozi chteli vymazat ci pozmenit historicke
zaznamy a podpisy pod Antichartou. Take je jiz na to pozde.
Tato kapitola je uzavrena.
Pred casem se pokousel jeden prilezitostny dopisovatel dolozit,
ze slavny zpevak nepodepsal Antichartu. Argumentoval tim,
ze jeho jmeno uvedlo Rude pravo a to ze vzdycky lhalo.
Ma to svou logiku. Ale pokud tomu tak bylo, tak zpevak mel dost
prilezitosti TEHDY prohlasit, ze nic takoveho nepodepsal, ze nepatri
do particky antichartistu. Jenze jemu vyhovovaly prebendy, ktere
za to pobiral. Inu prisel o neco jineho, mozna o neco dulezitejsiho.
Pak znam i pripad opacny. Jeden basnik v euforii nad vznikem Charty
77 pripojil podpisy dvou svych pratel, kteri sympatizovali
s timto hnutim. Ti se o svem podpisu dovedeli az z Hlasu Ameriky.
Nez se vse vysvetlilo, nastalo mezi chartisty zdeseni. V prvni
chvili se predpokladalo, ze se jedna o velmi rafinovanou provokaci
StB. Pak se ti dva, i kdyz to nebylo pro ne lehke, k Charte prihlasili
a nikdo to z tech dokumentu nevymaze. Nevymaze to ani z jejich
zivotu, ktere se radikalne zmenily.
Neslo tedy o zapas play-off, kdy porazeny konci na smetisti dejin
mezi Husakem a chartisty, ale co v tu dobu vystihl akademik Sacharov
- o souboj mravni, a co jeho krajan spisovatel Alexandr Solzenicyn
nazval "zivotem v pravde".
V te orwellovske dobe jsme se nechteli jednoduse poklonit tomu
braku a odmenou nam byly pribehy, o kterych dnes chartiste vypraveji
v televizi, ale ktere dnes bohuzel jiz nikdo nechape.
Nedavno jsem cetl jakousi uvahu, kde pisatel srovnaval Orwella
s Huxleym. Priznavam se, ze mi to napadlo jiz predtim. Oba zili
zhruba ve stejne dobe (v prvni polovine dvacateho stoleti). Zatimco
Orwell ma strach z totality, ktera nas znici, Huxleyho obavy jsou
v tom, ze se znicime sami. Misto nedostatku pozitku nas znici
jejich nadbytek. Misto nedostatku informaci nas znici mnozstvi
informaci. Informaci, kterym chybi vnitrni prozitek. Za kterymi
by byl pribeh.
Pro mnoho lidi bylo takovou nadbytecnou informaci i zprava o tom,
ze pred triceti lety vznikla Charta 77. Jak se nepoklonit
tomu dnesnimu braku, kdy zivot jiz je bez pribehu, to by byl namet
pro Chartu 2007.
Citat nepoklonit se tomu braku, jsem si vypujcil od basnika
Dylana Thomase. Jeho basen vsak konci slovy: Slava bud nasim
odvaznym srdcim!
Mejme tedy odvazna srdce podobne jako pred triceti lety a
vydejme takovy manifest, ale do Huxleyovske doby.
Mejme tuto odvahu v roce 2007, nikoliv kvuli dejinam, ty si
tohoto smesneho pokusu tezko vsimnou, ale kvuli nam samym, kvuli
nasemu pribehu, kvuli nasemu zivotu. Stoji to za to!
Ales Brezina