Navrat na hlavni stranu

Na okraj

MILADA BACKOVSKA 99


Ti z nas (jak jsem se priznal v zdravici k jejim devadesati deviti narozeninam), kterym se podarilo dobelhat do sedmdesatky - o osmdesatnicich uz vubec nemluve) a dosud se (jakkoliv neelegantne) pohybuji na vlastnich koncetinach, k Milade Backovske ziraji s neskryvanym obdivem (a skryvanou zavisti). Nejen, ze se dozila 99 let - jeste cestuje po svete (loni byla v Praze), sama se sbali a vybali a sama si udela nehty. A obcas zajde na cviceni (alespon se podivat, jest-li to dobre delaji.)
Narodila se 31.rijna 1907 v Stravcicich u Prahy. Jeji tatinek Ondrej Pukl byl v diplomaticke sluzbe - zastaval mimo jine urad konzula v Lublani a pozdeji v Zahrebu, kde Milada chodila do skoly dalsi tri roky. Tato rodina byla vubec talentovana - Miladina teta (tatinkova sestra) byla operni zpevacka Bozena Elslegrova. Po navratu do Prahy Milada navstevovala vyssi divci skolu ve Vodickove ulici a stala se clenkou Sokola Praha. Gymnazium studovala v Hradci Kralove a behem techto studii stravila 5 mesicu ve Francii. Na Karlove univerzite studovala telocvik a francouzstinu - pred posledni zkouskou v roce 1933 se vdala za prazskeho optika Karla Krale. V patricne dobe se jim narodila dceruska, kitchenerska Sokolka Andrea Sevcikova. Pak se zivot zamotal, manzel Milady odjel do Rumunka, kde pracoval na dalkovem zamereni pro pusky a skoncil v Kalkate v Indii, odkud se vratil na kratkou dobu a pak odjel do Anglie. Miladu zatklo Gestapo - od koncentraku ji podivnou hrou okolnosti zachranil muz, ktery se stal jejim druhym manzelem, Ing. plukovnik Lubomir Backovsky. Zemrel v roce 1968 a Milada zila v Praze az do roku 1983, kdy si ji jeji dcera privezla do Kanady.
***
Ing. Vladimir Rydlo 75

11. listopadu se doziva 75 let oakvillsky Ing. Vladimir Rydlo, ktereho do Kanady spolu s choti Dagmar zanesla invaze "pratelskych" vojsk Varsavskeho paktu. Rydlovi stravili znacnou cast sveho kanadskeho pobytu v Montrealu a i po prichodu do Oakville Vladimir stal - na rozdil od sve zeny - v podstate mimo krajansky zivot.
Az iniciativa vybudovat Muzeum komunisticke hanby ho vybicovala do mladistve vasniveho usili zachovat pro pristi generace svedectvi o zlocinech komunistickeho rezimu. Bere sve usili skoro evangelizacne: cteme ho v tisku, slysime ho na schuzich, na konferencich, jde od cloveka k cloveku.
Prejeme mu, aby se mu jeho pozdni sen splnil.
Josef Cermak

M. Krajny, D. Rydlova, Vl. Rydlo, B. Krajny

Navrat na hlavni stranu