Keiskammsky oltar v Torontu
Behem letosniho leta jsem si opet prehraval nektere
filmy od svedskeho rezisera Ingmara Bergmana. Mezi nimi i Sedmou
pecet, kterou povazuji za nejlepsi film minuleho stoleti.
Rytir se vraci se svym zbrojnosem po letech valek ve svate zemi
zpet domu. Krajina je zasazena morem. Smrt radi vsude. Zeme se
stava prazdnou a pustou. Lide jsou bud smrti primo zasazeni nebo
pred ni utikaji. A pri tom se neustale objevuje otazka po smyslu
zivota. Ma zivot jeste smysl?
Tato otazka se prolina i do symbolickeho sachoveho souboje rytire
se smrti. Prestoze smrt nelze porazit, lze si vynutit alespon
odklad. Nelze zachranit sebe, ale je mozne zachranit druhe. Rytir
Antonius Block, nejprve zmirni utrpeni divky, ktera je narcena
se spolceni s dablem, pak zachrani rodinu komediantu. Dela to
tise, bez toho, ze by se to nekdo dovedel, bez toho, ze by mel
narok na jinou odmenu nez lesni jahody, ktere dostane od komediantu.
Dela to s nenapadnym gestem jaksi v anonymite.
Symboly z posledni biblicke knihy Zjeveni svateho Jana, jsou
vsak zachovany. Ne nadarmo cely film zacina ctenim z teto knihy
a ne nadarmo cely film konci opet ctenim o Berankovi, ktery rozlomi
sedmou pecet a o tom ze v nebi nastalo mlceni asi na pul hodiny.
Buh se odmlcel. Jestli je to dlouha doba nebo kratka neda se odhadnout.
V dobe morove rany jakoby Buh mlcel. Vitezi archandel Michal dite
komediantu, o kterem ma jeho otec predstavu, ze bude takovym zonglerem,
ze zastavi mic ve vzduchu. Nekde jsem cetl, ze Bergman napsal
tento scenar, kdyz videl stary obraz v jednom kostele na severu
Svedska.
Tuto nedeli meli navstevnici dopolednich anglikanskych bohosluzeb
v St. James Cathedral moznost videt Keiskammsky oltar
(Keiskamma Alterpiece). Narozdil od Bergmanovy Sedme peceti
se jedna o soucasnost. Oltar vznikl ve vesnicce Hamburg na
vychodnim pobrezi Jihoafricke republiky. Podobne jako u Bergmana
i zde chodi smrt po pobrezi a zavitala do nejchudsi oblasti mezi
rybare. Zhruba do roku 2002 se predpokladalo, ze AIDS je choroba,
ktera postihuje pouze velka mesta. Lide z Hamburgu vsak museli
za praci. Nejprve odchazeli muzi, ale touha po rychlem vydelku
znamenala exodus i pro zeny. Vraceli se do Hamburgu umrit a prinaseli
s sebou smrt pro lidi, kterym nebylo pomoci. Nejblizsi nemocnice
je padesat kilometru vzdalena. Ve stejnem roce zacala zde pracovat
dr. Carol Hofmeyrova se svym manzelem. Spolu s reditelkou Durbanske
galerie Carol Brownovou odstartovaly projekt Keiskammskeho oltare.
Na zacatku mistni zeny delaly tapiserie. Pro vetsinou nemocne
zeny nebo pro zeny, ktere ztratily nekoho blizkeho to byla nejen
cesta, jak zlepsit ekonomickou situaci, ale i lecba. Dalsi velkou
udalosti bylo, kdyz dr. Hofmeyrova navstivila slavny Isenheimsky
oltar od nemeckeho malire Matthiase Grünewalda v Alsasku,
ktery je rovnez inspirovan obdobim, kdy radil v okoli mor. Jeji
manzel pak zhotovil podle stredoveke predlohy ram (4,1x6,8 metru).
Na obrazech oltare se podilelo pres 130 mistnich zen a byl poprve
vystaven v cervenci 2005 v anglikanske katedrale v Grahamtownu.
Pokud je oltar zavreny (snimek nahore), muzeme pred krizem videt
vdovu, ktera truchli nad smrti manzela. Vedle ni jsou deti, vetsinou
sirotci z Hamburgu. Po stranach jsou v talarech anglikanske cirkve
dalsi dve zeny. Dole je pak pohreb syna jedne z nich.
Jestlize je oltar otevreny (snimek uprostred), pak muzeme videt
mistni pevecky sbor. Na levem panelu je prorok Gaba, na pravem
pak fikovy strom se spiralou mistnich rostlin a zivocichu v kolobehu
zivota.
Pri uplnem otevreni (vpravo dole) pak vidime fotografie babicek,
ktere se staraji o osirele deti. Cervene a modre barvy na panelech
po strane symbolizuji hrbitovy za Hamburgem, kde jsou obeti AIDS
pochovany.
Morova rana zasahla nejen Afriku, ale ma sve obeti v Rusku, na
Ukrajine, v jizni Americe. Hovori o ni nejen umelci, ale po svem
i zeny z male rybarske osady v jihoafrickem Hamburgu.
Cirkve po obdobi, kdy obchazely kolem problemu jako pes kolem
horke kase, si konecne uvedomily, ze je to i jejich zalezitost
a diky tomu muzeme videt nejen toto unikatni dilo v St. James
Cathedral (65 Church St., Toronto), ale i vystavu dalsich obrazu
v archivu katedraly. Vystava Fragility and Hope je otevrena
denne od 13 do 16 hodin a potrva do 27. srpna 2006.
Ales Brezina
