Petr Chudozilov: Pribeh
Tahle historie se mi vysype z rukavu letni kosile vzdycky
v srpnu, mesici, ktery zmenil muj zivot. Definitivne. Na mysli
mam srpen v osmasedesatem roce, kdy Rusove, doprovazeni prisirajicimi
spratelenymi armadami, poskytli Ceskoslovensku bratrskou
internacionalni pomoc. Nechci znovu vypocitavat nekdejsi skutecnosti,
kdo chce, tak si je pamatuje. Nebo se zepta. Udalost je uplne
pravdiva jenom z poloviny. Zbytek jsou pouhe dohady, fantazie,
konstrukce.
Pravdivou polovinu pribehu jsem se dovedel z dopisu pani Sokolove,
bytem na Sporilove. Napsala do redakce tehdejsich koncicich Literarek
zpravu o sovetskem vojakovi, ktery v srpnu 1968 v Praze
okamzite pochopil stav veci. Nedovolene opustil svoji jednotku
a v noci zazvonil u dveri uhledneho sporilovskeho domecku. Vydesenym
majitelum rekl, ze nechce byt okupantem a vrahem. Pozadal je,
aby ho ukryli. Ti lide dostali hrozny strach a zatelefonovali
policajtum, ze maji ve sklepe sovetskeho zbeha. Mozna se obavali
provokace. Kdo by jim to zazlival, at jim to jde rici.
Policajti to dali vejs. Pro nevitaneho obyvatele sklepa
si ve finale truchlohry prijeli Rusove. Kdyz vojak uslysel rustinu,
v zoufalstvi se pokusil zahrabat do hromady koksu vedle kotle
ustrednih topeni. Pani Sokolova psala - uz nikdy jsem se toho
strasliveho detailu nedokazal zbavit - ze si uhrabal konecky prstu
az na kost. Zastrelili ho rovnou na miste.
Ted dohady. Rusove pry meli podobnych pripadu vic. Vlastni mrtve
vojaky vydavali za obeti kontrarevoluce. Budovali jim pomniky,
posmrtne je vyznamenavali a nasi pionyri jim zalejvali kyticky
na hrobech. To porad jeste neni fantazie, takhle to bylo.
Moje konstrukce vychazi teprve z logickeho predpokladu, ze vojak
mel matku. Maminku smrt syna tryznila. Vypravila se do
bratrskeho Ceskoslovenska, aby navstivila hrob hrdiny. Podivnym
rizenim osudu se nejak dopatrala, jak to vsechno doopravdy bylo.
Mozna, ze se ji dokonce podarilo najit i tu hromadu koksu. Prozradili
ji, ze jeji syn nebyl hrdina, nybrz prachsprosty dezerter? Smirila
se s tim a hrala nedustojnou saskarnu s ostatnimi nebo se dobrala
pravdy? Pochopila, ze clovek, kteremu dala zivot, byl nakonec
prece jen hrdina, ktery utek', protoze poznal, ze jinak
by musel prijmout roli zbabelce?
Pani Sokolova, zijete? Nechcete mi jeste jednou napsat?
Srpen 2004
Otisteno s vedomim autora a Hospodarskych
novin.