Lezaky - zname i nezname
64 let od tragedie
Pod timto titulem vydala obec Miretice v Cechach brozurku Jarmily
Dolezalove (ctyricet stranek formatu A 4) o tragedii, ktera nasledovala
vrazdeni a zniceni Lidic. Zatimco v Lidicich byli 10. cervna 1942
popraveni jen muzi nad patnact let, pro udajnou pomoc parasutistum,
kteri vykonali atentat na R. Heydricha, z Lezaku bylo zavrazdeno
24. cervna 1942 na Zamecku v Pardubicich 16 muzu a i 17
zen. Pomahali parasutistovi Jirimu Potuckovi z paraskupiny Silver
A ukryvat, prevazet, provozovat a opravovat vysilacku Libusi,
s niz byl v radiovem spojeni s Vojenskou radiovou ustrednou
v Anglii. Potucek byl jednim z nejuspesnejsich radistu vysazenych
z Anglie anebo Sovetskeho svazu. V posledni depesi oznamil zniceni
Lezaku a ztratu spojeni se svym velitelem kpt. Alfredem Bartosem,
ktery se zastrelil pri pronasledovani 21. cervna 1942. Potucek
byl pravdepodobne po vypovedi jednoho ze zatcenych z velkeho okruhu
pomocniku vypatran gestapem 30. cervna. Z nocniho obkliceni se
prostrilel bosy. Lehce odeny prchal na Pardubicko, v nadeji, ze
nalezne pomoc. Fyzicky uplne vycerpany usnul v lese pobliz obce
Trnova. Tam ho pry v sebeobrane zastrelil cesky nadstrazmistr
Karel Pulpan. (Vypoved Pulpana zverejnil Martin Reichl v knize
Cesty osudu, zivotni pribehy cs. parasutistu vycvicenych v
letech 1941-45 ve Velke Britanii, 1994.)
Akci proti Lezakum zorganizoval po porade s prazskym velitelem
gestapa - podle existujiciho rozkazu Adolfa Hitlera - sef pardubickeho
gestapa Gerhard Clages. Byl zabit behem valecne akce v Budapesti
v roce 1944. Neuveritelny byl konec jeho pilneho suroveho nastupce
Waltera Lahneho, narozeneho v Magdeburku. Pod cizi identitou ho
po valce dopravili na nositkach s tuberkulozou do nemocnice v
Nechanicich, kde zemrel. Lahne navrhl, aby Lezacti byli upaleni
ve svych domovech.
Gestapo odvezlo z Lezaku jedenact deti, z nichz dve holcicky byly
predany do Nemecka na prevychovu, ostatni deti byly poslany
do vyhlazovacich taboru v Polsku, kde zmizely jako lidicke deti
beze stopy. Divky byly po valce vraceny do CSR. Jarmila Dolezalova,
puvodnim jmenem Stulikova, je jednou z nich. Ma proto k lezackemu
masakru zvlastni osobni vztah. Studovala dokumentaci o nacistickem
zlocinu nejen v archivech a odbornych knihach, ale take vyhledala
celou radu pribuznych zavrazdenych lezackych obcanu (jmena jsou
uvedena na konci brozurky), od nichz ziskala sirsi verejnost dosud
nezname rodinne udaje a unikatni upoutavajici fotografie, doplnujici
beze slov puvodni text autorky.
Zivot v Lezakach, v osade o pouhych deviti domech, nebyl lehky.
Krome mlyna a vodni pily se mistni zivili tezkou praci v okolnich
zulovych dolech. V jednom z nich, Hluboka, se skryval
Potucek. Dokumentarni zabery lezackych skolaku, zamestnancu pily,
valcovny a lomu naznacuji, ze zivot v predvalecne republice a
tzv. protektoratu nebyl zavidenihodny. Na lepsi osaceni nezbyvalo.
Fotografie zen v trestaneckych pruhovanych odevech po prijezdu
pres Malou pevnost v Terezine, Drazdany, Zhorelec a Vratislav
do Osvetimi, pusobi jeste dnes otresne.
Lidice byly srovnany se zemi v nekolika mesicich, na podobnou
akci v Lezakach se gestapo dlouho nezmohlo. Fotografie zricenin
lezackeho mlyna a domku se zachovaly diky Frantisku Jandovi, ktery
se vratil do Lezaku kratce po vypaleni, aby vyhledal konev, zanechanou
na dvore pribytku Cechovych. Na konvi bylo totiz napsano jeho
jmeno. Riskoval bezpochyby zivot.
J. Dolezalova zahrnula do osobnich medailonku take udaje o kriminalnim
inspektorovi Josefu Ondrackovi. Vypatral po valce nekolik odvlecenych
lidickych a lezackych deti, ktere nemecke adoptivni rodiny nahlasily
ceskoslovenske repatriacni komisi. Na strane 36 je fotka Ondracka
s mladou autorkou, ktera za pet let nemecke prevychovy
skoro zapomnela matersky jazyk.
Ondracek uprchl z Ceskoslovenska po unorovem prevratu v roce 1948.
Obaval se zatceni sovetskymi organy (NKVD pusobilo na ceskoslovenskem
uzemi hned po osvobozeni Podkarpatske Rusi na podzim 1944), nebot
pri patrani po odvlecenych detech narazil na stopu vedouci do
Ruska! Zije od roku 1954 v USA. V roce 1990 byl slavnostnim recnikem
u prilezitosti 48. vyroci vypaleni osady. Lidicke i lezacke tragedie
zneuzival po celych 40 let komunisticky velemirumilovny rezim
pro sve propagacni ucely. U prilezitosti behu na pamet lezackych
deti - Zavod o lezacky pohar - byl v letech osmdesatych slavnostnim
recnikem partyzansky komisar Miroslav Tuma-Picha, prokazany vrah
protikomunistickych veznu. Vrcholna ukazka komunisticke nemravnosti
a bezohlednosti pri pusobeni na domaci a svetove verejne mineni.
Navstivil jsem Lidice a Lezaky pocatkem roku 1994. Do Lezaku me
odvezl ucitel Karel Gottwald ze Sezemic, amatersky badatel jako
ja. Puvodne me meli dovezt do Lezaku dvojcata Petr a Pavel Vaskovi,
jejichz otec Jindrich, najemce dolu Hluboka, byl cinny
v odboji. Shromazdoval zbrane, rozsiroval letaky a daval stranou
vybusninu z lomu. Ukryval Jiriho Potucka a prevazel depese z Pardubic
od kpt. A. Bartose. Byl popraven na Zamecku 2. cervence
1942. Pavel Vasko zahynul 28. cervna 1994 - v den vyroci svych
narozenin - pri autonehode. Petr ho prezil na nasledky teze nehody
o mesic. V havarii byl zraneny take Josef Ondracek. Kdybych jel
do Lezaku o par mesicu drive, jak jsem puvodne planoval, mohlo
potkat osudove nestesti me.
Parasutiste ze skupiny Silver A (treti clen Josef Valcik
byl zapojeny do priprav atentatu na Heydricha, 27. kvetna 1942.)
nemohli prezit v tzv. protektoratu a plnit dane ukoly bez domacich
pomocniku. Za sest mesicu od vysazeni z letadla vybudovali sit
200 muzu a zen. Az do krutych vyslechu zatcenych nikdo parasutisty
neprozradil. 194 osob bylo popraveno na Zamecku, v udobi
od 3. cervna do 9. cervence 1942, mezi nimi 42 zen. Gestapo bylo
v pripade Lezaku a dalsich obci, v nichz se skryvali parasutiste
surovejsi nez v Lidicich. Vrazdilo i zeny (Karel Jicinsky Zamecek.
K 3O. vyroci heydrichiady v Pardubicich, 1972). Na mistech
znicenych domku v Lezakach jsou zulove nahrobky. Vsichni pomocnici
parasutistu se z vlastni vule stali hrdiny domaciho odboje. Narodnimi
mucedniky se stali ze zlovule ochotnych vykonavatelu Hitlerovych
zlocinnych rozkazu.
Jarmila Dolezalova, matka sedmi deti, pripravila dojemnou poutavou
nevsedni knizku. Poctila slovy a obrazy, ktere pretrvavaji dele
nez kyticka pestrobarevnych kvetin, pamatku rodicu, pribuznych,
vsech protinacistickych bojovniku.
Stanislav Berton - Australie