Na okraj
Josef Skvorecky: Obycejne zivoty
Nakladatelstvi Ivo Zelezny - 2004
Novelu Obycejne zivoty Josef Skvorecky dokoncil
v osmdesatem roce sveho zivota. V uvodni poznamce rika: Do
jiste miry je to sumar, nebot tim rokem opravdu zacina stari.
Vetsina postav a udalosti ma pravzor v zivote, ale nejsou to ani
portrety lidi, ani fotograficka reportaz. Na zacatku to byla parta
spoluzaku, potom ji pochybne spolecenske inzenyrstvi rozdelilo,
a nakonec ji - nebo ty, kteri zbyli - ubyvajici zivot opet slil
do spolecne nadoby vseho ziveho..."
Prvni cast novely nese nazev Pred triceti lety. Zacina
nadhernym dvouvetim utkanym ze trech slov: Podvecer. Medovy
a krvavy. Josefu Skvoreckemu bylo devetatricet let. Skvorecky
(Danny Smiricky) stoji - jako pred dvaceti lety - ve stejnem pokoji
a diva se na namesti sveho Kostelce. Prijel na oslavu dvacateho
vyroci maturity sve tridy.
Male pohranicni mesto. Cesi, Nemci a hrstka Zidu, zijici celkem
pokojne vedle sebe. Nez se na scene objevil Churchilluv vandrak
ze stoky, zrudny prizrak, kapral Hitler. Misto a doba, v nichz
se odehraval pribeh Skvoreckeho Prima sezony, meho nejmilovanejsiho
z Skvoreckeho daru ceske literature.. Misto a doba (ale
i udalosti pozdejsi), do nichz se Skvorecky vraci v Obycejnych
zivotech.
Setkavame se znovu s jeho (vlastne Smirickeho) mladymi laskami,
Irenou, Marii, Ninou (s niz poprve ucitil na rtech teple vlhko
divci pusy, jejiz pozdejsi manzel byl komunisty uveznen a
kdyz ho pustili, za dva mesice umrel), svatou Nadou (tragickou
hrdinkou romanu Pribeh inzenyra lidskych dusi, s niz Smiricky
prozije svuj prvni zkonzumovany milostny pribeh, Stazkou....
do nichz do vsech byl Smiricky zamilovan, i kdyz mu nenahradily
Judy Garland.
Setkavame se s nekriklave hrdinnym velebnym panem Melounem, ktery
stravil leta v Buchenwaldu, a kaplanem Brejchou, ktery cinil pokani,
protoze citil, ze jako knez za valky zklamal. Dojme nas pribeh
profesorky nemecke ideologie Brunhildy Brunnenschattenove, ktera
se dopustila rasoveho zlocinu tim, ze se provdala za Cecha Cvancaru
a jejichz "ceske dite" nakonec pokrtil (ti ostatni se
bali) reverend Novak, duchovni cirkve "se jmenem menicim
se podle politicke situace statu", za protektoratu Cesko-moravske
cirkve. Pokrtil je z plechove krtitelnice s vyrudlym kalichem
na predni strane. Pak ho zavreli komuniste, ze nechtel z kazatelny
odsoudit vatikanske spiklence a projevil nesouhlas s popravou
Milady Horakove. Dojme nas nakonec i pribeh nemecke rodiny Sepp:
kdyz se blizila Ruda armada, stary pan Sepp sebral manzelku, dceru
i maleho synka a vsichni skocili pod vlak (starsi syn, Rudi, spoluzak
Smirickeho - ktereho Smiricky v jednom okamziku zaprel - prezil
jako nenadseny prislusnik Hitlerovy armady Stalingrad)... Ale
predevsim citime stud a snad jakousi vselidskou vinu nad horkou
tragedii Smirickeho zidovske spoluzacky, Gerty Woticke, a jeji
lasky s katolikem Bertou Moutelikem, ktere se kaplan Brejcha neodvazil
oddat. Jeste po letech Berta brecky vzpominal, jak Gerticka koukala
z okna vagonu vlaku na ceste do Terezina... Ale je tu i jasnejsi
pribeh z doby po "viteznem unoru": kulakovi Vostrelovi
vzali statek a jeho genialniho syna odmitli prijmout na skolu
pro mimoradne nadane. Kulak Vostrel sebral zenu a sveho genialniho
syna a zmizel za kopecky. Syn skoncil jako profesor atomove fyziky
na Yale.
I v Smirickeho tride nasla strana Klementa Gottwalda sve stoupence:
Knoblocha, ktery se na schuzku dostavil "vlastnim vozem zapadni
vyroby", Pilouse, Baru Innemanovou (ti tri donesli na
schuzku sedm lahvi vodky a k tomu lihoviny zapocitane do menu),
Kulicha (rekl Nine, ze jeji muz byl odsouzen podle tehdy platnych
zakonu a ona mu dala do nosu), Vlasaka, ktery prijel pozde (sofer
mel poruchu)...
Nejnepeknejsim zastupcem Hitlerova Nemecka v Skvoreckeho knize
je skolni inspektor Heinz Dietrich Werner. Mezi jeho zlociny patri,
ze dal zatknout profesora Schwarze, ponevadz se mu nelibila Schwarzova
vyslovnost. Schwarz brzy po zatceni zemrel v Dachau. Nebylo mnoho
tech, kteri byli ochotni se Wernerovi postavit. Jednim z nich
byl profesor Propilek, ktery na Wernerovu kritiku s nesmirnou
odvahou odpovedel, ze uci Goethovu, ne prasackou nemcinu.
Werner byl po valce povesen.
Druha cast novely, nazvana Po triceti letech, zacina stejnym
dvojvetim jako prvni cast: Podvecer. Medovy a krvavy. Josefu
Skvoreckemu bylo devetasedesat let. Stoji - jako pred triceti
(a pred tim pred dalsimi dvaceti) lety ve stejnem pokoji a diva
se na namesti sveho Kostelce. Prijel na dalsi (zbytkovou) schuzku
sve tridy. Dva spoluzaci umreli v exilu, dva doma. Cvancara padl
- se zbrani v ruce - v povstani. Kveta Pilousova prijela v koleckove
zidli, Anka se opirala o dve hole a vypadala jako starenka.
Soudruzi - jako Ladislav Pilous - prohledli, Knobloch uz ve strane
nebyl (uz ji kvuli zamestnani nepotreboval). Jen
Kulich vydrzel - dokonce byl hlavnim recnikem na komunistickem
srazu nekde v Pelci. Rudi Sepp si prerizl krk. Zdenek (prvni milenec
Ireny) si na prani sve matky vzal dceru majitele velkovyroby alkoholickych
napoju. Prisel unor a Zdenek se stal pridavacem u zedniku. Choti
se to nelibilo a chudaka Zdenka dohnala k pokusu o sebevrazdu.
Neuspel. Komentar nezne manzelky: Ani obesit se neumis, nemehlo!
Zkusil to znovu. Podarilo se. Smutne skoncil Berta Moutelik (jehoz
laska Gerticka zemrela v koncentraku). Vzal si Emilku a mel s
ni dve deti. Syn umrel. Po nem zena. Zustala mu jenom slepa a
nehybna dcera Kamilka. Bertovi zacalo byt vsecko jedno. Za mesic
po jubilejni party zemrel. Zustala po nem slepa Kamilka.
Hovorili o leccem: o masarkach (vlastne spis o Irene, ktera je
objevila), ktere na konci valky okupovaly Kostelec. Usadily se
v melkych hrobech esesaku, ktere (jsme prece narod holubici)
utloukli cesti ozbrojenci a hajdalacky pohrbili za hrbitovni
zdi. Stazka rekla, jak byla stastna, ze se zase sesli a ze dokonce
prisel i Skvorecky, emigrant . Skvorecky ji opravil: "Exulant...
Nesel jsem za lepsim, sel jsem za svobodou." Cetl
jsem daleko mene podarene definice emigrantstvi a exulantstvi..
Kostelecky kostelik byl nove opraven. Skvorecky tam sel na vecerni
msi a po msi dlouho hovoril s knezem. Knez byl Polak (patera Brejchu
nenapadne umucili komuniste). Msi slouzil dobrou cestinou - latinsky
neumel. Novela konci: Zatahl jsem zaclonu, odstrojil se, lehl
jsem si do postele a pokusil jsem se spat. Zacal jsem se modlit:
Praeceptis salutaribus (slova, ktera pri slavne latinske msi
predzpevuje knez. Od druheho vatikanskeho koncilu je pri tiche
msi pronasi cesky: Spasitelnymi prikazy napomenuti a bozskym navodem
pouceni odvazujeme se volati: Otce nas...)
Obycejne zivoty je sladkobolnou (vic bolnou) knihou. Zivot,
jak basnicky zaznamenal Josef Hora, se uzi do bolesti vraskami
vzpominek a let. Obycejne zivoty je take moudrou a
pokornou knihou. Josef Skvorecky se dival hluboce do sveho srdce
i do srdci druhych. Jako nikdo jiny zachytil slavu (a casteji
tragedii) sve generace. Je to i ma generace. I proto jsem mu za
jeho novelu vdecny.
Josef Cermak