Umeni zit - Art of Living
Na prelomu kvetna a cervna se uskutecni dalsi kolo zajimaveho
divadelniho projektu, ktery spolupripravuje Michael Schonberg.
Zucastni se ho nejen Kanadane, ale i Cesi a Indiani z Manitoulin
Islandu. Tesne pred odjezdem do Prahy jsme polozili Michaelovi
nekolik otazek.
ABE: Jak vlastne cela zalezitost zacala, ci to byl napad,
po kolikate se uskutecni a kdy do celeho projektu vstoupilo indianske
divadlo?
MS: Cela zalezitost zacala vlastne uz nekdy v roce 1990, kdyz
jsem se na konferenci v New Yorku setkal s nekolika zajimavymi
ceskymi divadelniky a divadelnimi vedci. Ti mne pozvali, abych
prijel do Prahy prednaset na DAMU, coz vedlo k seznameni s Janem
Kolarem, sefredaktorem Divadelnich novin. Ten mne zavedl do Ypsilonky
a predstavil Janu Schmidovi, zakladateli a umeleckemu rediteli
tohoto divadla. Od neho pak doslo ke zpetne vazbe na DAMU, kde
Jan ucil na katedre alternativniho divadla. Jeho studenti z DAMU
byli zaroven angazovani jako herci ve Studiu Studia v Ypsilonce.
Jan mne pozadal, abych usporadal pro jeho studenty dilnu v Ypsilonce.
K te doslo v roce 1996 ve forme predstaveni hry Bena Jonsona Alchymista.
Behem zkousek nas s Janem napadlo pokusit se usporadat
vetsi dilnu, ktere by se mohli zucastnit take moji studenti z
divadelniho programu na Torontske univerzite ve Scarborough. Napad
to byl fantaskni, v tom smyslu, ze jsme zamysleli delat jevistni
praci ve dvou jazycich, a to s relativne velkymi skupinami. V
kanadskem ansamblu jsem cesky mluvil pouze ja a v ceske skupine
to s anglictinou taky tehdy nebylo prilis slavne. Precedens pro
takovou spolupraci neexistoval a penize na zacatku taky ne. Ale
Jana ani mne to neodradilo a prvni projekt, Muz a zena,
se uskutecnil v sezone 1998/99. Pote jsme se rozhodli, ze projekt
musi pokracovat, a to kazdy druhy rok. Zatim se nam podarilo uskutecnit
dva dalsi projekty, Ja a ostatni a Myty, ktere nas spojuji.
Letosni projekt je tedy v poradi uz ctvrty a tema i nazev je tentokrat
Umeni zit. Behem priprav projektu o mytech mne napadlo
oslovit herce z indianske divadelni skupiny De-ba-jeh-mu-jig
z ostrova Manitoulin v severnim Ontariu. Videl jsem je hrat behem
jednoho jejich zajezdu do Toronta a vedel jsem, ze jsou velice
schopni a vekove kompatibilni s nasimi studenty. Nevedel jsem
ovsem, zdali budou mit o takovy projekt zajem. K memu prekvapeni
nejenom, ze zajem meli, ale okamzite pochopili o co jde, jake
zkusenosti jim ucast poskytne a jaky prinos mohou poskytnout projektu
oni. Ukazalo se, ze jejich krok do neznama byl pro ne velice pozitivni
a proto opet prijali nase pozvani na letosni rok.
ABE: Jak je zarucena kontinuita projektu, protoze novi studenti
prichazeji, starsi zase budou chybet. Ve skole je to bezny proces,
ale u divadla se jedna o neco jineho, protoze divadelni atmosfera
se meni podstatne rychleji?
MS: Pokud jde o kontinuitu projektu, poucili jsme se hned
po prvnim projektu a ve vsech skupinach mame krome novacku take
"veterany" z minuleho projektu. Ceska skupina bude letos
slozena vesmes z ucastniku posledniho projektu, coz bude skvele
pro nase, tedy kanadske studenty, protoze budou mit prilezitost
spolupracovat s velice zkusenymi mladymi profesionaly, kteri dokoncuji
na prazske DAMU postgradualni studium. V indianske skupine je
slozeni obdobne a mezi mymi studenty je take nekolik velice talentovanych
repetentu. Kontinuitu ovsem zarucuje take umelecko-pedagogicke
vedeni projektu, tedy reziseri Jan Schmid, skladatel Jan Jiran,
basnik Daniel David Moses, Joseph Osawabine, umelecky reditel
skupiny De-ba-jeh-mu-jig, a ja. V ansamblu jsou take tentokrat
dva absolventi projektu: Jiri Havelka, ktery se bude s Janem Schmidem
podilet na rezii, a Barry Freeman, ktery pise doktorskou disertaci
na torontske univerzite, vychazejici z naseho projektu.
Jak projekt probiha, jak dlouho trva nez studenti dostanou prvni
otazky a vyviji se od prvniho predstaveni v Praze po posledni,
ktere se uskutecni na indianske rezervaci?
Zde bych poznamenal, ze ackoliv predstaveni, tedy rezultat
projektu, se konaji kazde dva roky, priprava noveho projektu zacina
vlastne uz pred koncem toho posledniho. Prace na projektu tedy
vlastne nikdy nekonci a metoda, ackoliv variabilni v tom smyslu,
ze ji vzdycky prizpusobujeme novemu tematu, take v principu zustava
konstantni. Pro nove studenty je ovsem vzdycky nova. Priprava
pro ne zacina hned pote, kdy jsou vybrani do skupiny. Krome fyzicke
pripravy, davame studentum na samem zacatku projektu serii otazek
tykajicich se tematu projektu. Otazky jsou stejne pro vsechny
ucastniky. Ti o nich premysleji, pak se o nich behem schuzek diskutuje,
coz vzdycky vede k zajimave vymene nazoru a k navrhum, jak odpovedi
na otazky dramatizovat. Tento proces probiha zaroven v Praze,
na Manitoulinu, a v Torontu a pokracuje pri spolecnych zkouskach
cele skupiny, ktere se tentokrat konaji v prazske Ypsilonce v
prvni puli kvetna. Ani po premiere neni predstaveni zcela zafixovane
a vyviji se v reakci na udalosti vlastne az do posledniho predstaveni.
Kdyz projekt skonci, neznamena to definitivni konec, studenti
si odnaseji neco do zivota, je to pro ne urcite nezapomenutelna
zkusenost, ale zustane jeste neco jineho, napr. film, video, televizni
program. Projevila o tento projekt zajem televize? Kabelova televize
(torontska 10, CT 2, CT24, CT 13, Bravo, nove ceske digitalni
televize)?
Jako castecnou odpoved na tuto otazku bych si dovolil citovat
neco z dopisu, ktery mi po prvnim projektu poslal jeden z jeho
ucastniku, Aaron Piercey. Mimochodem se stal stredoskolskym ucitelem
a posila nam ted svoje absolventy, aby u nas studovali.
Privezl jsem si z Prahy urcite veci, ktere jsem na letisti
celnikum neoznamil. Jde o veci, ktere jsou prilis vzacne a nedaji
se napsat na celni prohlaseni ve vysi deseti kilometru.
Nejprve sbirka vzpominek, kterou jsem zacal shromazdovat hned
na zacatku zkousek velike album, plne mentalnich momentek,
plne ozvucenych, naplnenych vunemi, chutemi a pocity. Nikdy je
neodkladam, vzdycky je mam u sebe a nemuzu dostatecne popsat,
co vsechno pro mne znamenaji. Druha vec, kterou jsem si privezl,
je sbirka jineho druhu: kazdy clovek, s kterym jsem se seznamil,
kazdy novy kamarad, vsichni jste mi velice blizci a dekuji Vam,
ze jsem se s Vami mohl podelit o tuto zkusenost.... Treti a posledni
vzpominka je jineho razu; de facto bude od tech predchozich vzdycky
oddelena, protoze je pomaha formulovat. Tato vzpominka pro mne
definuje cely projekt. Jsme v klastere ve Zlate korune,
v sale plnem ozven. Skupina lidi, kteri se prilis dobre neznaji,
zpiva. Nikdy jsem predtim neslysel takovy ton, tak plny a harmonicky.
Kdyz jsme se najednou spolecne rozezpivali, najednou mi bylo uplne
jasne, o co pri nasem projektu skutecne jde. Ne o hru, ale o skupinu
lidi, ktere k sobe na zacatku nic nevazalo, ale kteri se sesli,
aby spolu vytvorili neco krasneho, jak pro sebe, tak pro ty ostatni.
Nejsme vsichni stejni a nefunguje vzdycky jednotne. Predstavujeme
ruzne hlasy, ale ja nikdy nezapomenu ten souzvuk, ktereho jsme
tehdy dosahli."
Krome techto formativnich prozitku, mame samozrejme i konkretni
dokumentaci vsech projektu ve forme televiznich zaznamu, clanku,
programu, plakatu a rady dopisu. I tentokrat projevila zajem o
projekt televizni stanice Bravo a ceska televize Novy
zaber v Torontu. Z nasi strany se projektu zucastni univerzitni
kameraman Michael Murphy-Boyer, ktery s nami vsude jezdi a pilne
nataci. Producentka projektu Leah Takata je zaroven prvotridni
fotografka, takze i v tomto ohledu je o nas postarano. Pokud jde
o medialni kryti v Praze, to je v rukou nasich prazskych kolegu
a pokazde jsme se o sobe hodne docetli.
Kdy odjizdis do CR? Kdy herci? Kdy se premistite z Prahy do Toronta?
Kde bude mozne jednotliva predstaveni videt v CR a v Kanade a
kde je mozne sehnat listky?
MS: Odjizdim do Prahy 23. dubna a herci prileti o tyden pozdeji.
Zkouset zacneme na prvniho maje. Skupina se premisti do Kanady
29. kvetna. V Praze bude mozno videt predstaveni 14. kvetna
vecer v Ypsilonce, 16. kvetna vecer v divadle na DAMU v Karlove
ulici. Tato predstaveni zacinaji v 19:30. V Torontu jsou predstaveni
2. a 3. cervna v Leah Lee Browne Theatre, ktere se naleza na University
of Toronto Scarborough, 1265 Military Trail. To je na rohu Ellsmere
a Military Trail. Dalsi predstaveni je 5. cervna v divadle Robert
Gill Theatre, 214 College Street, treti poschodi. Tedy na rohu
College a St. George, na hlavnim univerzitnim campusu. Tato predstaveni
zacinaji ve 20:00. Pak hrajeme dve predstaveni na Manitoulin Island.
7. cervna ve 14:00 a 8. cervna v 19:00 v Pontiac School, 2343
Wikwemikong Way, Wikwemikong. Posledni predstaveni je v Kingstonu
na Queen's University, Rotunda Theatre, Theological Hall. Zacina
v 19:30. Vsechna predstaveni jsou zdarma, ale budete si muset
objednat listky. Volejte Urooj Khan na cislo 416/208-4769 anebo
e-mail na ukhan@utsc.utoronto.ca Urooj zatim neumi cesky, takze
spis komunikujte anglicky.
Ales Brezina
