M. Frankova
Ze zakulisi - Tri tydny
pred premierou
Dasa Belacikova: "Pripadam si jako v jedne velke rodine..."
Nekdo muze tvrdit, ze divadlo je radost. Ja dodavam,
ze je to predevsim dobre zorganizovana a zvladnuta drina. Jakmile
ta se zvladne, pak muze nastat onen okamzik predavani vzajemnych
iluzi mezi hercem a divakem tak, jak o tom hovoril u nas hostujici
pan Postranecky: "Pro me divadlo je domnela skutecnost. Neni
to pravda, neni realita, ale je to vedoma dohoda o tom, ze my
(herci) to jako skutecne berem a vam (divakum) to jako skutecne
predkladame a vy vite, ze to skutecne neni, ze my vam to jen tak
delame." A o to, aby ta domnela skutecnost byla co nejdelikatnejsi,
nejvernejsi, nejhlubsi a nejpusobivejsi se Nove divadlo v Toronte
stara jiz vice nez petatricet let.
V dobe, kdy se tvoril dramaturgicky plan pro tuto pomalu koncici
sezonu, prisla Dasa Belacikova s navrhem, ze bychom ji mohli uzavrit
necim, co miluji snad vsichni nasi divaci, protoze podivana, ktera
pohladi dusi, je vzdycky vitana. Mela by to byt Lucerna
Aloise Jiraska. Dramaticka bachorka, ktera na domaci scene obstastnovala
generace divaku ruzneho veku jiz od roku 1905.
M. Frankova a P.Novak v Lucerne
Konecne, prave touto pohadkou se Nove divadlo v Toronte nadechlo
k zivotu. Premieru mela 14. brezna roku 1970. Rezie se tehdy ujal
jeden ze zakladatelu Noveho divadla, reziser a herec Ada Toman.
Klaska hral dalsi zapaleny aktivista a vudci osobnost divadla
Ferda Culik, Klaskovou jeho zena Irma, komornou Zdena Salivarova-Skvorecka
...k temto jmenum zakladatelu muzeme pridat dalsi - Milan Crhak,
Josef Cermak, Hugo Hosek, Joza Ligna, Jindra Polivkova, Zlata
a Jan Novotnych... Je to opravdu uz dlouho. Nicmene, Lucerna v
pameti skalnich divaku zustala dodneska.
Od prvniho uvedeni teto bachorky po dnesek jiz uplynulo hodne
vody, zmenila se i generace divaku, takze je zcela smysluplne
i tem mladsim milovnikum divadla priblizit klasiku ceskeho dramatu.
Dasa mela tuto hru puvodne nastudovat s Majkou Breinerovou. Jenze
to vite, cas vzdycky prinese nejakou tu zmenu, a tak kdyz Majka
dostala svoje ucitelovani v soukrome skole herectvi jako "full
time job", Lucerne mohla jen zamavat. Dase nastal krusny
okamzik, co ted? Ovsem nikdy neni tak zle, aby nemohlo byt jeste
hur pomocnou ruku ochotne nabidl Pavel Kral.
"Na plakatech je napsano jen moje jmeno," brani se skromne
Dasa Belacikova," ale melo by tam byt jmeno i Pavla Krale.
Ja sice vsechnu tu aktivitu organizuji vyrobu sceny, kostymy,
svolavam herce na zkousky podle potreby a planu atd., ale umelecka
rezie vysostne nalezi Pavlu Kralovi. A ma muj obdiv, jak si vede...
Naramne ocenuji ochotu dalsich clenu souboru, kdyz prijdou s dobrym
nametem, navrhem a pomocnou rukou, protoze vsechny ty prace kolem
jsou casove velice narocne: napr. s vyberem kostymu a jednani
s Malabarem (pujcovnou kostymu) ochotne vypomaha Jana Fabianova,"
uvadi na pravou miru reziserka Dasa Belacikova.
Proc sis vlastne vybrala Lucernu? "Uvedomuji si, ze
jestlize soubor ma rust, tak je zapotrebi delat veci, kde si zahraje
vetsina lidi. Ono je hezke hrat hry o dvou, ctyrech ci sesti lidech.
Je to v prvni rade mnohem jednodussi, mozna i levnejsi, herci
si vzajemne mohou lepe vyjit vstric v pripade zkousek atd., je
to zabavne a moderni. Ale muj nazor je, ze pokud soubor nema zaniknout,
tak je zapotrebi dat lidem prilezitost. V malych hrach se ale
nenajde, tam si nemuze zahrat kazdy. A proto, kdyz prisla Lucerna,
souhlasila jsem. Tam jsem tu prilezitost kolektivni prace videla.
Moc jsem se tesila na to, az se soubor bude schazet a tvorit tak
nadherne dilo spolecne. Tesila jsem se na tu delnou atmosferu,
ktera kdysi, kdyz jsme delaly velke show, panovavala. Delat velkou
vec, to znamena hru obsadit. A to neni jednoduche, protoze vetsina
z nas ma povinnosti v praci, v rodine a dokonce mnozi maji i dalsi
zajmy divadlo neni jedinym konickem. Nekteri bydli pomerne
daleko a musi jezdit na zkousky trikrat tydne a kdyz je zapotrebi,
tak prijet i mimoradne, napr. Majka Frankova, ktera bydli az v
Dundase. Treba Jana, ta se stara o svou maminku, ma rodinu a jeste
i pracuje. Vsichni nejakym zpusobem te rodine museji uniknout,
a ta je po urcity cas odkazana preckat divadelni aktivitu bez
matky ci otce."
Reknete pohadka a v cloveku se vybavi predevsim ona pohadkova
jednoduchost a pohoda. Ovsem ani pohadka se nemuze o nic osidit.
"Vypada to jednoduse, ale jednoduche to je jen zdanlive,"
charakterizuje Jiraskovu Lucernu dale reziserka. "Je to dobova
hra a chteli jsme jeji charakter zachovat pokud mozna verne. Jejim
prvnim vizualnim charakterem jsou prirozene kostymy, ale jakmile
zacnou herci mluvit, divak postrehne starobyly jazyk. Neni jednoduche
se mu naucit, protoze slova nemohou byt zamenovana za slova novodobe
cestiny. Mnoha uz ani dnes neexistuji. Jazyk ma jiny rytmus a
vety jinou stavbu. Jakmile herci vypadne jedno slovo, tim okamzikem
se dostava do nesnazi. To neni neco, co muze herec rici vlastnimi
slovy a z problemu tak vybruslit. To znamena se text bezpecne
nabiflovat. Dali jsme si zalezet na scene. Chteli jsme divaka
privest doslova do pohadky, takze se ukolu podle nasich predstav
ujal Pavel Snajdr. Vybirali jsme velice obezretne hudbu. Spolecne
s Bohdanem Zatovkanukem, ktery se pozdeji ujme v technicke kabine
zvuku. Hru jsme vybavili celou radou zvukovych efektu, cehoz se
ujal Ivo Mejzr. Jemu pripadne povinnost osvetlovace pri predstavenich.
Vypracovat kostymy bylo pomerne slozite. S nekterymi dostupnymi
vecmi si bezvadne poradily Jaroslavy Spejchalova a Trentchevova,
s temi narocnymi jsme sli do Malabaru. A vsechno to dovadeni celkem
dvaatriceti lidi ve hre se sesti scenickymi prestavbami a oponami
pripadne inspicientce."
Na zkouskach prvni ctena byla koncem unora, vladne skutecne
nadherna atmosfera. Clovek si pripada jako v herecke skole. Ti,
co momentalne nehraji, maji hlavy ponoreny do vlastnich textu,
ti, co jsou na improvizovane scene v hale kostela sv. Pavla v
Toronte, jsou plne v zajeti reziserovych pokynu. Priznam se, ze
po dlouhe dobe pocituji nadhernou sounalezitost. Prihlizejici
sem tam prohodi slovo na adresu prave zkouseneho jen z pocitu
nadseni a zainteresovanosti - jednoduse pomoci mu vyhledat ten
spravny vyraz, intonaci, gesto, pohyb. A ze vseho nejvice obdivuji
Pavla. Vim, ze by mnohdy nejradeji vyskocil ze zidle (nebo z vlastni
kuze?) ve snaze nanovo ukazat, jak by "to melo vypadat",
ale drzi se vi, ze kazdy z obsazenych si musi tu svou parketu
oslapat sam. Sam si musi najit vyraz a gesto, sam si musi naposlouchat
hlas svoji postavy a v nem najit ten nejmene falesny, nejmene
nudny, proste situaci ten nejverohodnejsi.
K hlavnim postavam patri knezna, mlynar a Hanicka. Muzskou roli
ztelesnuje Pavel Novak, dalsi dve zenske Jana Fabianova a Majka
Frankova. Je to pro ne tezke? Kazdy z nich ma jinou hereckou zkusenost.
Benjaminkem v teto trojici je jednoznacne Pavel. Nicmene, nahledneme
do jejich myslenek zhruba tri tydny pred premierou.
Jana Fabianova: "Kneznu jsem nikdy nehrala, i kdyz
se mi tato role vzdycky libila. Mam z ni strasnou tremu, protoze
ji prede mnou hraly vynikajici a slavne herecky. Bude tezke vstoupit
do tak velkych bot. Jaka ze je podle me knezna? V podstate sympaticka,
i kdyz diky prostredi, v nemz vyrusta, je znudena a rozmazlena,
ale v jadru je pristupna zrusi napr. poddanstvi, je to pozitivni
charakter. Jestli bych chtela byt kneznou (smich a pohled do hvezdna)?
Ale jo, to by se mi libilo.Bohuzel jsem se jako knezna nenarodila
ani nevyrostla, takze si ji alespon zahraji. A trema? Vzdycky
ji mam a straslivou. Jako herecka pred divaky. Mam tremu z pojeti
teto role. V pripade knezny vim, jak ma postava vypadat a jak
ji mam hrat, ale porad jeste mam problem s textem. Jazyk je pro
nas neprirozeny, role Knezny obrovska a ja mam tak malo casu.
Tato role ma hned nekolik barev, nalady knezny se meni. Pokud
porovnavam velikosti roli, ktere jsem doposud v ND hrala, tak
tato se priblizuje ke hre Rozladene dueto, anebo k charakteru
Kralovny ve hre Zdaleka ne tak oskliva, jak se zdalo..."
A jeste si Jana posteskla, ze Knezna mela prijit drive, kdy
by ji mladistva koketerie nedelala zadne problemy - ale pokud
si nebyla reziserka Dasa jista s obsazenim jinych roli, pak mezi
ty nezastupitelne patrila prave tato. Janina noblesnost a stale
(jeste!) koketnost, s jakou si svou Kneznu v sobe nese, i kdyz
se ji nenarodila, je v nasem souboru jednoduse nenahraditelna.
Majka Frankova: "Vsechno to, co jsem dosud hrala,
byly role od Hanicky odlisne. Pripominam jen nektere ze sve minulosti
v Novem divadle treba v Nasich furiantech, Divadelni
komedii, v Zdaleka neni tak oskliva, jak se zdalo....
vsechny zenske postavy byly z jineho testa a take v jinem veku.
Rozdilnost roli je pro herce primo fantasticka prilezitost k jeho
rustu. Clovek si vyzkousi ruzne "casti" vlastni personality
a porad v sobe nachazi neco noveho. Nevedela jsi, ze to mas, a
ejhle uz je to tady. Moc me to vnitrne obohacuje. Na zkouskach
mi to ani neprijde, ale kdyz tam pak sedi divak, najednou se to
v te virtualite objevi. Vzdycky jsem mela rada dejiny, takze se
mi libi byt porad nekde jinde a nekdo jiny. Jestli mam tremu?
Kdyz jsem byla mladsi, tak straslivou tehdy mi kladla otazku
- uhrajes to? Ted jsem si zvykla. Ne ze bych ji nemela vubec,
ale ma jinou kvalitu - budes si vsechno pamatovat? Ano, je pravda,
ze vedle Noveho divadla mam jeste i jine povinnosti, a
take v divadlech: reziruji ve skole Colin MacDonald Community
School v Hamiltonu, kde mame tak tri predstaveni ve skolnim
roce, dale jsem angazovana ve Village Theatre Waterdown,
kde jednak vybiram hry pro cely program a jednak take reziruji
nebo hraji, a nakonec jeste hraji ve svem bydlisti v Dundas
Little Theatre. Ja proste "furt hraju", zivot je
pro me plny pribehu lidi, ktere na jevisti vypravim. "
Hanicka v Lucerne byla take jednou ze tri, od jejihoz obsazeni
reziserka nechtela ustoupit ani o milimetr. Hanicka je svou opravdovosti,
temperamentem, vrelosti a vubec pozitivni energii, kterou kolem
sebe jeji predstavitelka vzdycky - i v civilu - vyzaruje, nezastupitelna.
A navic umi i krasne zpivat a tancovat.
Pavel Novak: "V roli Mlynare se citim fajn. Ale mam
na ni jeste dost prace. Mnoho veci se musi dotahnout. Je to pro
me velice zajimave a ne snadne uz proto, ze roli prede mnou hrali
na prknech Noveho divadla dva dobri herci. Vim, zaznamy o jejich
vykonech neexistuji, ale existuji pametnici. Kdyz jsem hral v
Balkonovych pribezich, tak jsem vystacil se svym civilnim projevem,
tady jsem ale v jinem stoleti. Clovek musi hrat tak, jak to citi,
hrat sebe a verit tomu, ze se do toho dostane. Pak to prijde samo.
Jestli mam tremu? Mam taky trochu, ale jen pred predstavenim,
jakmile se dostanu na prkna, tak uz na tremu nemam cas. Jo, Jiraska
mam rad. Lucernu jsem videl doma, cetl knizku, ale je to
davno, jsem rad, ze jsem dostal prilezitost si v Lucerne
zahrat."
A ani se reziserce nedivim, ze ani v tomto pripade od sve predstavy
o obsazeni role neustoupila. Pavel je totiz v roli Mlynare skutecny,
opravdovy, zemity, neohani se velkymi gesty ani patetickymi projevy.
On skutecne tu lipu brani a skutecne tu svou Hanicku miluje. Neverite
mi?
"Uzasni jsou i vodnici Pavel Kral s Bohousem Macou,
a Pepicek Cermak, ktery me posiluje nejen tim, ze nabidnutou postavu
odehraje, ale predevsim svym lidstvim, svou podporou. Moc mi pomaha
svym porozumenim," dodava Dasa Belacikova. " Mam krasny
pocit z nasich spolecnych schuzek. Pripadam si jako v jedne velke
rodine."
Foto a text: Vera Kohoutova
Ze zkousky, kteru vede D. Belacikova