Kanada vola Ceskoslovensko!
Temito slovy se hlasilo po leta Mezinarodni vysilani
Kanadskeho rozhlasu z Montrealu v cestine a slovenstine. Zatimco
muj starsi bratr ke konci padesatych let s oblibou poslouchal
na male trojlampovce Talisman Belehrad a k nam domu chodila BORBA,
tistena v azbuce, ja jsem poznaval o par let pozdeji kratkovlnny
svet pres vetsi radio Barkarolu a odpoledne jsem travil tim, ze
po vysilani BBC nasledovalo jeste vysilani kanadskeho rozhlasu,
ktere bylo prenaseno na stejnych frekvencich v pasmu 25 a 31 metru.
Nemuselo se tedy tocit knoflikem, ale stacilo se po vyucovani
natahnout na kanapi a poslouchat o kanadskem hokeji, ci dzezovou
hlidku, ktera byla spojena se soutezi. Vitez dostal tehdy neco
neslychaneho - gramofonovou desku. Netrvalo to dlouho a mel jsem
deset elpicek s Gerry Mulliganem, Clarou Ward, ci Benny Goodmanem.
Proti tomu byly rozhlasove stanice Hlas Ameriky, ktera nabizela
pametni znamku s Kennedym, nebo Deutsche Welle se svym kvizem
uplni zabari a hlavne, odtamtud nikdy nic neprislo. Vyjimkou bylo
vysilani francouzskeho rozhlasu, jehoz redakce zasilala k Vanocum
na jakesi gramofonove folii pozdrav. Kdyz se v roce 1965 zmenila
kanadska vlajka, tak jsem ji od kanadskeho rozhlasu dostal postou
a vystavil jsem si ji na lavici. Ucitel elektrotechniky jisty
Emanuel Konfrst se mne zeptal, co to je a tak jsem s hrdosti odpovedel,
ze to je kanadska vlajka. Na to on pravil. ?Tak ty jsi se nam
pokanadil!? Mozna prave diky tomuto vysilani jsem se skutecne
v roce 1980 pokanadil a zvolil jsem si Kanadu jako zemi, v ktere
chci zit. Proto mne pripadly zajimave vzpominky Anety Machove,
ktera pro ceskoslovenske vysilani Radio Canada International dlouha
leta pracovala. Jeji vzpominky prinasime ve forme rozhovoru.
Ales Brezina
Muzete zahajit nas rozhovor kratkym vysvetlenim, co vlastne
RCI je?
RCI, neboli Radio Canada International, je mezinarodni kratkovlnna
sluzba Kanadske rozhlasove spolecnosti. Vase noviny uvedly vloni
clanek k 60. vyroci jejiho vzniku. Vedle anglictiny a francouzstiny
vysila v nekolika cizich jazycich, mezi nez patrily po dlouha
leta studene valky i cestina a slovenstina. Jak si ale asi vzpominate,
ani v dobe intenzivni kratkovlnne propagandy se v Ceskoslovensku
RCI moc neposlouchalo, lide se vetsinou spolehali na Hlas Ameriky
nebo Svobodnou Evropu. Domnivam se, ze to bylo zpusobeno nejen
poctem vysilacich hodin, ale rovnez tim, ze prijem v tech dobach
zalezel na technickem vybaveni na vysilackach na strane
jedne, na rusickach na strane druhe -- a pochopitelne take na
prijimacich. Financne lepe zajistene stanice proste ovladaly kratke
vlny.
Na hristi kratkovlnnych stanic bylo kanadske mezinarodni vysilani
prumerne velikosti i poctem posluchacu. Byla to ale stanice, kterou
ti posluchaci, kteri ji v precpanem vysilacim prostoru nasli,
vysoce hodnotili pro jeji integritu, vecnost, objektivitu a absenci
otevrene propagandy. Dobra prace tam proste byla samozrejmosti
a chvalila se sama. Ne nahodou by se daly vest paralely mezi nejlepsimi
obdobimi kanadske zahranicni politiky a sluzbami RCI .
Jak jste se k praci pro RCI dostala?
Kupodivu docela jednoduse, kratce pote, co jsem se prestehovala
to Toronta pred vice nez ctvrtstoletim, po deseti letech na kanadskem
venkove. Byla to dobra cinnost pro cloveka, jenz vystudoval cestinu
a historii a jemuz male deti nedovolovaly praci na plny uvazek
mimo domov. Prace vyzadovala dobrou znalost cestiny a anglictiny,
iniciativu v hledani nametu, schopnost psat rychle a spolehlive,
najit a overit si udaje -- a pochopitelne take schopnost program
natocit. Poslanim vysilani bylo interpretovat Kanadu svetu. Byl
to hodne siroky zaklad, na kterem se dalo budovat. Reportaze o
zivote ceske komunity v Kanade byly vlastne jen nepatrnym zlomkem
me cinnosti, i kdyz je to vlastne tato cast, na kterou se asi
nekteri lide budou nejvic pamatovat. Moje "prijimaci zkouska"
sestavala nejen z nekolikahodinove prekladove a interpretacni
prace, ale take z petiminutoveho prispevku o astrologii v Kanade.
Nebyl to namet tak zcestny, jak by se mozna zdalo z dnesniho hlediska.
Bylo to v dobach, kdy jeste bylo v Torontu otevrene planetarium
a prave uvadelo program Astrologie -- kolo Stesteny, o
ktery jsem se mohla oprit. Musim podotknout, ze se mi podarilo
ziskat respekt tehdejsi torontske producentky Sandry Newmanove,
protoze prispevek na vterinu splnoval jeji pozadavek peti minut.
Co jste mela na sve praci pro RCI nejradeji?
Co jsem mela nejradeji? Lidi, s kterymi jsem se behem sve
prace setkala. Prisla jsem z Ceskoslovenska, ktere bylo dusevne
i ekonomicky znivelizovano lety budovani socialismu a kde byl
verejny hodnotovy system relativne jednoduchy. Lide zde byli takovou
nevycerpatelnou studnici postoju, presvedceni, zpusobu vyrovnavani
se se zivotnimi nastrahami a mohli o svych nazorech a zkusenostech
svobodne mluvit.
Mela jsem ale take rada odliv adrenalinu po nataceni. Lide si
casto mysli, ze pet minut v rozhlase znamena tam dojit, zapnout
mikrofon a pet minut mluvit. Nataceni, jak vite z vlastni zkusenosti,
je vyvrcholenim nekdy hodne dlouheho procesu, a musite se pripravit
na vsechno, hlavne kdyz delate primy prenos a navic treba vedete
s nekym rozhovor. Neni vsak nic lepsiho, nez odchazet ze studia
s pocitem, ze se vam neco podarilo. I urazy z povolani v takovem
kontextu rychle vyblednou. V predpotopnich dobach rucniho strihani
jsem trpela casto zanetem slach v prave ruce ze strihani a lepeni
pasek tykalo se to hlavne programu s detmi nebo s lidmi,
kteri si nemohli odpustit svoje hmmm. Pri zaverecne montazi obvykle
zmizela i takova bolest.
Jak jste pristupovala k vyberu nametu? Mohla jste si vybrat,
na co jste mela prave chut?
Prace pro mezinarodni vysilani nebyla otazka osobni chuti nebo
nechuti. Vetsinou clovek prisel s nekolika namety, ktere prodiskutoval
s vedenim v Montrealu, a pak se pustil do realizace. Nekdy mel
clovek dost casu, jindy malo. Pruznost a skautska pripravenost
byly na poradu dne. Kdyz cestuji ulickou vzpominek, zjistuji,
ze nektera ta se pravidelne vracela kazde Vanoce a Velikonoce
porad s detmi z ceske skoly, zacatkem leta Ceskoslovensky den
a sokolsky slet, v srpnu tenisovy turnaj, v zari filmovy festival,
v zime rozhovory s hokejisty. Zvlastni oblibe se tesily z kanadske
divociny, porady o domorodcich a o kulturnim pluralismu. Koncem
80. let minuleho stoleti se mi napriklad podarilo odvysilat serial
o historii pristehovalectvi a pojednat v souvislosti s tim o prinosu
jednotlivych etnokulturnich skupin.
Neni moc rozhlasovych stanic, ktere by nemely financni starosti.
Jak to vypadalo s RCI?
Mezinarodni vysilani melo uz od koncem 70. let potize s financnim
zajistenim. Bylo to asi proto, ze o nem mnoho politiku nevedelo,
a kdyz doslo k projednavani rozpoctu pro CBC, uvazovalo se vzdycky
o tom, kolik by se usetrilo, kdyby bylo zruseno. Jeste v roce
1977 byla v Torontu produkcni jednotka, ale kratce pote vyeliminovali
i producenta a po nejakou dobu si prispevatele museli obstaravat
vsechno sami. Umite si jiste predstavit, ze takova situace byla
neudrzitelna, protoze Toronto je kulturne pluralitni srdce Kanady.
Po nejake dobe byla situace takzvane prehodnocena a nasly se
prostredky na staronove oddeleni RCI v Torontu. Protoze budova
rozhlasu na Jarvisove ulici doslova praskala ve svech, dostali
jsme kancelar v cinzaku na druhe strane ulice. Musim rici, ze
z te doby vlastne pochazeji moje nejzivejsi vzpominky na RCI,
protoze to byla take doba, kdy jsem zacala pomahat v produkci.
Protoze to byl byt upraveny na kancelar, bylo tam nejen dost mista,
ale i moznost varit caj, to tradicni anglicke mazadlo spolecenskeho
styku. Vedoucim kancelare byl Kanadan argentinskeho puvodu, ktery
prozil svoje rana leta v Anglii, a ten vlastne urcoval ton spolecenskeho
styku a kulturni vymeny. Kazdy den se v kancelari schazely mensi
spojene narody. Clovek se take naucil velmi rychle, jak se vyrovnavat
s kulturnimi rozdily. Kdybychom se vzdycky ptali po duvodech,
proc lide jednaji tak, jak jednaji, nez vyneseme svuj usudek (nebo
odsudek), mohli bychom snadno vyeliminovat konflikty ktere vyrustaji
z nedorozumeni.
Mela jste stesti pracovat pro RCI v dobe, kdy pomalu zacala
rezavet zelezna opona. Jak se to projevilo ve Vasi praci?
Osmdesata leta byla zajimava a napinava politicky, doba, kdy sem
prichazeli zajimavi uprchlici z Ceskoslovenska a Polska, kdy
se objevovaly prvni vlastovky glasnosti, zacaly se navazovat
styky na oficialni urovni, obcas se tady objevil nejaky herec
nebo reziser, konaly se konference o hospodarske spolupraci.
Vzpominam si, kolik lidi sem obycejne prijelo na dva herce
deset hlidacu, a pro jistotu nikdo nemluvil anglicky nebo
aspon predstiral, ze nemluvi. Nekteri hoste si sice nechali zaplatit
od kanadske vlady cestu sem, ale uz se jim moc nechtelo do rozhovoru
s mezinarodnim vysilanim. Jinym to zase bylo jedno. Vzpominam
si napriklad na dirigenta Belohlavka, ktery byl vzdycky ochotny
se delit o svoje dojmy.
Jaky ohlas vlastne melo kanadske mezinarodni vysilani v cestine?
Ohlas? Ten se meril komplikovanou metodou, jejimuz principu jsem
kdysi jakztakz rozumela. Fungovalo to nejak tak, ze pocet obdrzenych
dopisu byl nasoben jakymsi koeficientem odrazejicim tvrdost
cenzury, a tak se zjistoval pocet posluchacu. Ze nas lide ale
opravdu poslouchaji, jsem zjistila pote, co se mi v roce 1986
podaril natocit serial rozhovoru s Tomasem Batou. Odezva byla
velika. Nekteri lide psali o svych vzpominkach, jini se divili,
ze jeste zije, jini zase, ze zije v Kanade. Kupodivu se take
divili moji kolegove, hlavne ze Zapadoindickych ostrovu -- vsichni
totiz vyrustali v Batovych botach, ale nikdy nikoho nenapadlo,
ze se za nimi skryva cesky svec.
Velkou odezvu mely take rozhovory s Josefem Skvoreckym. Pro tisice
lidi byl pojitkem mezi mladim v Ceskoslovensku a dospelosti zde,
pripominkou toho, proc tady jsme. Pro tisice posluchacu doma byl
ztelesnenim nadeje. Pro Skvoreckeho nebylo lehke zvladat vedle
profesorske kariery a spisovatelske cinnosti take praci pro rozhlas,
ale byla to dan, kterou platil za svoje demokraticke presvedceni
a svou reputaci. Rozhovoru s nim jsem natocila nekolik desitek.
Lhala bych, kdybych rekla, ze si pamatuji, ktery byl ten prvni.
Ale vyvstavaji mi vzdycky v pameti tri z nich: analyza Orwellova
1984, kterou jsem s nim natocila u prilezitosti dotycneho
roku; pak rozhovor, ktery jsem pojmenovala Jak mu padne frak
Skvorecky byl na Sukove koncerte a jako velky znalec Dvoraka
nemohl neporovnat dedecka a vnuka; a pak nas rozhovor posledni,
v jeho kancelari na Torontske univerzite, za destiveho a vetrneho
jarniho dne. Skvorecky, uspesny spisovatel svetoveho formatu,
se chystal k sve prvni navsteve Ceskoslovenska po sametove revoluci.
Nakladatelstvi 68 Publishers pomalu uzaviralo svoji praci,
Jedno historicke obdobi skoncilo a na jeho rozkladu se podilelo
i toto nakladatelstvi. I kdyz to vlastne mel byt rozhovor optimisticky,
byl to spise rozhovor naplneny nostalgii. Mozna, ze se mi ve vzpominkach
jevi tento rozhovor jeste jimavejsi, nez vlastne byl, protoze
kratce nato zazvonila ceskemu vysilani hrana. Ceskoslovensko bylo
svobodne.
Jak vite, prace v cestine a s cestinou je tady relativne malo.
Jelikoz se mi podarilo nahromadit hodne zkusenosti a informaci,
ktere pro vysilani v cestine nemely primy vyznam, zacala jsem
psat v anglictine. Reportaz se odvysilala v anglicke sekci a
jazykove sekce text prelozily a upravily podle svych potreb. Na
velkych mezinarodnich konferencich se to resilo navic tak, ze
se natocily prispevky v ruznych jazycich a k tomu se napsal jeden
scenar v anglictine. Technicky zazrak? Casto jsem psala na zakazku
pro oddeleni Zapadoindickych ostrovu a pro oddeleni africke a
take cinske. Vzpominam si, ze moje prvni reportaz se zapadoindickou
tematikou pojednavala o divadelnim predstaveni, jehoz nametem
bylo povstani otroku v Britske Guayane. Takova vec je skutecne
mozna jen v Kanade.
Podivejme se jeste trochu do ceskeho vysilani...
Moje prace mi pomohla najit take nektera zajimava spojeni mezi
Kanadou a Cechami. Nekdy to byla spojeni velice nahodna
delame si napriklad naroky na historicke spojeni s Ruprechtovou
zemi, pojmenovane po synovi Zimniho krale (Ruprecht je, prosim,
ceska verze jmena Rupert), ale Ruprecht ma s nasi vlasti skutecne
jen to, ze se tam narodil. Mame ale jine, hlubsi, kontakty.
V Robartsove knihovne na Torontske univerzite se napriklad nachazi
nejvetsi sbirka samizdatove literatury v Severni Americe. Dostala
se tam zasluhou profesora Skillinga. Nachazi se tam ale take
treti nejvetsi hollarovska sbirka na svete, po sbirce Narodniho
muzea a sbirce kralovny Alzbety.
Nejvetsi vliv, a to si asi ani casto neuvedomujeme, jsme jako
narod meli na tuto zem, a vubec na tenhle kontinent, diky te povestne
duchovni revoluci, ktera dala vyrust Jednote bratrske. Dejiny
Jednoty vlastne i na univerzite koncily Komenskym. Nevim, zdali
v tom hrala roli protinabozenska propagace, nebo celkovy postoj
k emigraci, to vecne, opustis-li mne, zahynes. K dedictvi
Jednoty jsem se zde dostala ze dvou smeru. Jednak jsem sveho casu
stvorila serial o roli misionaru v kolonizaci Kanady a opetovane
jsem pritom narazela na moravskou cirkev, primou pokracovatelku
Jednoty bratrske. Bylo to jednak v souvislosti s prichodem nekterych
domorodych kmenu do dnesniho Ontaria po americke valce za nezavislost,
jednak v souvislosti s misijni cinnosti na Labradoru. Druhy smer
byl velmi soucasny: hodne pristehovalcu ze Zapadoindickych ostrovu
se hlasi k moravske cirkvi a velice radi se setkaji s kazdym,
kdo pochazi ze stejne zeme jako Jan Hus. Kdo by cekal takovy rozkvet,
takovy vliv? Jedinec ziska praci v jinem prostredi trochu jinou
predstavu o tom, co vlastne vsechno patri k narodnimu dedictvi
a ceho si ceni lide ve svete. Bratrska vira je v celosvetovem
kontextu urcite daleko dulezitejsi export nez pivo, jablonecka
bizuterie nebo zbrane.
Zjistila jste nejake rozdily mezi ruznymi imigracnimi vlnami?
Na tuto otazku budete muset hledat odpoved na nejake konferenci,
ktera se bude zabyvat touto problematikou v sirsim zaberu.
Osobne pro mne byla velkym objevem predvalecna imigrace. Kdyz
jsem sem prisla, uz jejich zastupcu moc nebylo, ale mela jsem
cest se s nekterymi setkat a natocit rozhovory aspon s nekolika
z nich.
Uz jsem se zminila o Tomasi Batovi, nesmim ale zapomenout na Ing.
Buzka, ktery prisel do Kanady koncem 20. let jako cestny konzul.
Jeho vzpominky na to, jak organizoval spolu s nekterymi nadsenci
prvni ceskou skolu nebo na to, jak jezdil na zacatku valky po
Kanade organizovat Cechy a Slovaky do Ceskoslovenskeho sdruzeni,
jsou neocenitelne. Skoda, ze skoro vsechny dokumenty, ktere byly
v jeho vlastnictvi, skoncily v plamenech, kdyz mu shorela garaz
na jeho farme v Unionville. Seznamila jsem se s nim teprve
na sklonku jeho zivota, v roce 1984, kdyz jsem delala program
o ceske a slovenske pomoci kanadskemu valecnemu usili u prilezitosti
50. vyroci spojenecke invaze, ale vidivali jsme se casto, aspon
pokud mu to jeho zdravi dovolovalo. Jednou me vytahl na dlouhou
prochazku do lesa, chtel mi ukazat mimoradne krasnou plantaz borovic.
Protoze se mu nezamlouvaly moje boty, vytahl odnekud ze skrine
krasne mokasiny. Rekl mi, ze si je privezl od Jamesovy zatoky,
kam se dopadloval jednou se svymi prateli. Nakonec mi je dal na
pamatku. Po te jedne prochazce uz jsem je nikdy nevzala na nohy.
Mam je povesene na cestnem miste mezi ostatnimi domorodymi artefakty,
ktere jsem casem nahromadila. Jak by asi vypadal zivot ceske komunity
bez jeho vlivu, bez jeho osobnosti?
Povalecna imigrace byla vetsinou jeste v plne sile, kdyz jsem
prisla do Toronta, ale necekana smrt dr. Cvachovce me dovedla
k presvedceni, ze je nutno zachovat pamatku na co nejvetsi pocet
lidi tim, ze s nimi neco nahraji. Zatim moje nahravky odpocivaji
v suterenu. Bohuzel jsme jako skupina v soucasne dobe bez instituce,
kde by se podobna dokumentace soustredila.
Generace osmasedesatniku byla tak pocetna a mlada, ze v nekterych
letech mela ceska skola na stovku zaku. Ve srovnani s generacemi
predchozimi me prekvapovalo, jak brzy se u teto generace vytracelo
ceske jazykove povedomi. Na to bych skutecne nekdy rada nasla
odpoved. Melo to na svedomi ceske povalecne skolstvi, nebo v tom
hraly roli jine faktory?
Jak vypada kratkovlnne vysilani Kanadskeho rozhlasu dnes?
Vzdycky jsme si delavali takovou posmutnelou legraci z toho, jak
bojujeme za svobodu za zeleznou oponou. Jedva doslo abych
tak rekla -- k jejimu roztaveni v kadlubu dejin, bylo vedenim
RCI a prislusnym kanadskym ministerstvem zruseno vysilani v nekolika
jazycich byvalych komunistickych zemi, vcetne cestiny a slovenstiny.
Mimochodem, nova geopoliticka situace ovlivnila take vysilani
Britske rozhlasove spolecnosti v cestine a slovenstine. Nedavno
padla i na nej sekera. BBC otevira televizni stanici v arabstine,
a protoze ten povestny kolac penez je porad stejne veliky, musely
se odnekud ziskat financni prostredky to se stalo prave
zrusenim vysilani v jazycich byvalych komunistickych zemi. Svet,
jak jsme ho dlouha leta znali a trochu i pomahali vytvaret se
zmenil -- nemohu sice rici, ze k nepoznani, ale skutecne hodne.
Zaroven s padem ceskeho vysilani se mi otevrely jine dvere: Kratce
po padu socialistickych rezimu jsem zacala pracovat na programu
Changes in Question. Byl to program kanadskych perspektiv
na vyvoj v postkomunistickych zemi. Kazdy porad mel dve casti,
konkretni a teoretickou. Vzpominam si, ze muj prvni program sestaval
z rozhovoru s A. Sarlosem, kanadskym financnikem madarskeho puvodu,
o jeho podnikani v Madarsku, a z pohledu na situaci v Madarsku
z kanadske perspektivy, kterou mi poskytl profesor Torontske univerzity
B. Kovrig. Changes in Question byl sice program casove
narocny, kazdy tyden patnact minut, ktere jsem obstaravala od
nametu az po realizaci ve studiu, ale velice zajimavy. Clovek
nemohl nezasnout nad lidskym a vedeckym bohatstvim, ktere Kanada
ma. V dobe, kdy internet byl doslova v plenkach, jsem travila
dlouhe hodiny na telefonu, ale podarilo se mi vzdycky najit experty,
kteri byli ochotni podilet se o vysledky sve prace. Nasla jsem
odbornika na Tibet na Newfoundlandu (prominte, ale Novy Foundland
zni prilis podivne), odbornika na jugoslavske hospodarstvi v Britske
Kolumbii, specialistku na polsky feminismus v Hamiltonu. Zpusobuje
mi intelektualni bolest, kdyz vidim, jak se kanadske hromadne
sdelovaci prostredky obraceji pri hodnoceni mezinarodni problematiky
na zdroje americke a neuvazene tak importuji do Kanady americkou
perspektivu. Kanada ma dost vlastnich sil a mela by jich vice
vyuzivat. Je to samostatna zeme s vlastnim historickym vyvojem
a s vlastnim postavenim ve svete. Nicmene i tomuto programu nakonec
zazvonil rozpoctovy zvonec.
Jak vidite budoucnost kratkovlnneho vysilani?
Myslim, ze pocitacova revoluce a hlavne internet znamenal ve vyvoji
rozhlasu revoluci, ktera se da snad porovnat jen s vlivem prumyslove
revoluce na zivotni prostredi. Vzpominate si, ze jeste pred dvaceti
lety bylo riskantni spolehat se na telefon, kdyz jste delal zivou
reportaz? Nejenze ted snadno najdete volny okruh, ale i kvalita
nahravky je takova, ze je rozumet kazdemu slovu a hodne casto
se neda poznat, kde se vlastne natacelo, jestli v terenu nebo
ve studiu. Vedle toho se radikalne zmenilo nahravaci zarizeni,
strihaci proces a tak dale. Prvni mobilni telefon vazil dva
kilogramy. To byla mobilita jen pro nekoho, kdo si tim chtel nahradit
cviceni s cinkami. Spolu se zmenami v technickem vybaveni doslo
take ke zmenam v popisu prace pro lidi v rozhlase a spolu s tim
se take zmenila kvalita vysilani. Produkce se sice zjednodusila
v tom, ze umoznuje slozite vrstveni zvukovych prvku proces,
ktery drive vyzadoval hodiny ve studiu, obratne ruce, dobre usi
a velkou trpelivost -- ale neznamena to, ze vysledny produkt je
kvalitativne lepsi.
Pokazde, kdyz posloucham nejake rozhlasove vysilani pres pocitac,
myslim na to, jak se za poslednich par let kratkovlnny svet zmenil.
Nemohu si pritom take neklast otazku, zdali bude kratkovlnne vysilani
za par let zapotrebi. Po dlouha leta to byla vlastne jedina alternativa
predavani informaci na velke vzdalenosti. Jeste pred nejakymi
dvaceti lety se vynakladaly velke sumy na staveni vykonnejsich
prenosovych stanic. Pametnici Svobodne Evropy a Hlasu Ameriky
nemohou nevzpominat na rusicky, ktere byly v Ceskoslovensku technicky
na vysi. Dnes? Vidime, jakou informacni revoluci s sebou prinesl
internet.
Kam se bude vyvoj ubirat?
Nemyslim, ze kratkovlnne vysilani uplne vyhyne, ale urcite bude
omezeno a bude spise fungovat jako distribucni stredisko pro poslech
pres pocitac a jako zdroj psanych reportazi.
***