Petr Chudozilov: Polske
zuby
Tri kralove, podobne jako tri musketyri, vlastne byli ctyri. Zatimco
Kaspar, Melichar a Baltazar, vedomi si sveho historickeho poslani,
dusledne sledovali drahu betlemske hvezdy, ctvrty kral se hlavne
rozhlizel kolem sebe. Dal si sklenku datloveho vina, poklabosil
s honci velbloudu, zebraka potesil obilnou plackou. Do Betlema
prisel pozde a s prazdnyma rukama. Kdyz videl tolik shromazdeneho
lidu, rekl si, ze nebude zvysovat mumraj, nasbiral naruc klesti
k zatopeni, polozil darek skromne za dvere staje, v niz na jeslickach
podrimovalo bozske dite a zase zmizel, aniz by vesel dovnitr a
do dejin. "Mej se dobre detatko!" zaseptal na rozloucenou.
Nikdo uz dnes poradne nevi, jak se ctvrty kral jmenoval, odkud
pochazel a jestli se vubec pri sve povaze zase dostal v poradku
zpatky domu, ale vsichni radne zapsani svedkove biblickeho zazraku
shodne vypovedeli, ze Jezulatko se jednu chvili blazene usmalo,
jako kdyby bylo spatrilo neco jemu neobycejne mileho, co zrakum
ostatnich zustalo upreno. Zatoulaneho panovnika dnes pripomina
jen hospoda U ctvrteho krale v Basileji.
Na legendu o ctvrtem krali jsem si nedavno vzpomnel pri cetbe
svycarskeho deniku Neue Zürcher Zeitung. Ludwik Pradzynski,
jeden ze ctyr delniku, kteri jako vubec prvni v srpnu 1980 zacali
historickou stavku v Leninovych lodenicich v polskem Gdansku,
se prekvapive nechal premluvit a poskytl tomuto listu rozhovor.
Zatimco ostatni tri zakladatele Solidarnosci se stali legendarnimi
hrdiny a dostalo se jim mezinarodniho uznani, Lechu Walesovi napriklad
v podobe Nobelovy ceny, Pradzynski upadl v dobrovolne zapomenuti.
Pracuje jako delnik v Gdansku, se ctyrmi detmi bydli v panelaku,
vede obycejny zivot normalniho cloveka a dusledne se vyhyba novinarum.
Prestoze neudelal karieru, Pradzynski si na nic nestezoval, snad
jen, ze po internaci v roce 1981 trpi trvalymi bolestmi zubu.
Prestoze bolave zuby jsou vedle narodni cti spise vedlejsi veci,
korespondent Neue Zürcher Zeitung na ne pri prepisovani
textu nezapomnel. Kratce po zverejneni textu se ozval ctenar ze
Svycarska. Kdysi pomahal ceskym uprchlikum, zajima se o vychodni
Evropu, rad by zapomenuteho hrdinu osvobodil od bolesti zubu at
to stoji, co stoji, penize v tomto pripade nehraji roli. Samozrejme,
ze Pradzynski zpocatku velkorysou nabidku odmitl, ale kdyz mu
vysvetlili, ze stedry ctenar Neue Zürcher Zeitung
miluje svobodu a ze ty zuby vlastne venuje Polsku kapituloval.
Vyhodil svoji lacinou protezu a nechal si udelat poradny umely
chrup. Solidarita a skromnost, dva nejkrasnejsi zazraky!
Leden 2006 - Pretisteno s vedomim
autora a Hospodarskych novin.