Vanocni leporelo
Snad mam k tomu duvod jeden, snad nekolik a mozna, ze vsechny
jsou chabe, spatne, nespravedlive. Vanoce uz pro mne nejsou tim,
co driv. Rozhodne ne tim, co velmi davno. Snad je to vlivem komercionalizace
techto krestanskych svatku. Snad vekem. Snad pohodlnosti a nechuti
navstevovat ohromna strediska bohate nabidky leccehos. Snad je
ta zmena natury a letory jen moje vina.
Nicmene, nezbylo nam nez se vydat do jednoho z tech bohate zasobenych
mist, nabizejicich krome absolutnich zbytecnosti i neco uzitecneho.
Ovsem, ze jsme tam nebyli sami. Vsude davy, frmol. Kreditni karty
dopravajici jejich drzitelum pocit bohacu. Misto jsme opustili
dost rychle. Setmelo se uz a rozhodli jsme se pro obvyklou prochazku
podel Pacifiku. Tu mam prave za tmy nejradeji. Na temnem nebi
hvezdy, v okolnich obydlich rozzarena svetla, na hladine jejich
odraz. Prochazka konci u plaze Dundarave a v tom miste kazdy rok
firmy mensi i vetsi nechaji si nainstalovat radu stejne velikych
vanocnich stromku. Ty jsou plny ozdob a elektrickych svicek. Letos
objevila se na nich novinka, svicicky v podobe malinkatych sisek.
V barve modre, zelene, cervene. Pekna to podivana. Jenze ... valna
vetsina techto stromecku instalovanych par kroku od vod oceanu
ozdobena byla prave touto letosni novinkou. Nadhera. A prece ...
dva nebo tri stromecky ozareny byly klasickymi zarovickami, ktere
vrhaly mekke zlute svetlo na vetve a ozdoby a ktere dodavaly podivane
puvab jakesi prirozenosti. To svetlo bylo mekke a prijemne.
Ale o tomto jen tak mimodek.
Zajimavejsi je, ze letos slovo Vanoce, tedy Christmas, objevuje
se bezmala stejne casto jak v drivejsich dobach. Ubylo barevnych
Season Greetings a Happy Holidays. Znamena to snad, ze tento nas
liberalne demokraticky svet, vystaveny v poslednich letech vselijakym
ne prave moudrym trendum, navraci se k normalu? K tradici? Ta
muze byt pro nekoho smesna, nedulezita. Ale kdo muze spravedlive
prave toto posoudit? Zkusme si predstavit, jak tradicni Vanoce
dostaly by docista jinou podobu, prostoupeny tradicemi jinymi.
Jakoby se jakostni konak smichal s mozna stejne jakostnim vinem.
Nebo vodkou. Ale ke skode jeho ojedinele chuti.
Vanocni svatky dostaly pro mne zvlastni vyznam. Neni to prvne,
kdy se o tom zminuji. Ctenar snad promine. Pod stromeckem presne
pred dvema roky, na Stedry vecer, nebylo u nas darku. U stromecku
jsem nebyl ani ja, ani zena a ani syn.
Vecer byl pekny a bez mracen. Do stedrovecerni noci divali jsme
se z pokoje intenzivni pece. Ocitl jsem se na pocatku mozna druhe
etapy sveho zivota. Tehdy (a vlastne i nyni) pomyslel jsem na
vsechny neblahosti moderniho sveta, spechu, technologie. Ale jinak.
S diky. S pripominkou rceni, ze kazda mince ma dve strany.
Svet plny protikladu mozna, ze prave ty udrzuji jej v rovnovaze.
Prochazka kolem Pacifiku je pekna. Hlavne kdyz je obloha cista
a sviti mesic. Ale jeho vodni spousta mi pripomnela to, co tady
v Kanade je neuskutecnitelne. Vzpomnel jsem na ohromne kade s
zivymi kapry, ktere jsem po leta kupoval a v sitovce nosil domu.
A vypoustel je do vody ve vane a sledoval poslednich par dnu jejich
zivota. Nekolik let nebyl jsem schopen vystridat otce v te smutne
akci, kdy dopoledne na Stedry den ranou kladiva ci dvema ukoncil
zivot nic netusiciho supinace.
Sli jsme (ja a moje zena) zvolna po brehu, vraceli se k zaparkovanemu
automobilu. A nevedel jsem docela jasne, proc prave na ty kapry,
dozivajici svuj zivot v nasi koupelne, jsem si vzpomnel.
V jednom miste, kdesi v polovine cesty, zavanula z okolnich pribytku
ona velice prijemna vune horiciho krbu a misila se s prosincovym
vzduchem, s vlhkosti dodavanou oceanem. Zpomalil jsem, abych co
nejdele mohl se pokochat tou vuni, stejne jako vzpominkou. Na
davnou minulost, mladi, ale i na ten vyznamny Stedry den pred
dvema roky.
Ano, zivot cloveka neni vlastne nic nezajimaveho.
A snad prave Vanoce jsou tim nejvhodnejsim casem, kdy si to muzeme
uvedomit ...
Vladimir Cicha - Vancouver
***