Petr Chudozilov
Andel
Kratce pred Vanocemi pohnuteho roku 1977 priletel do
prazskych Riegrovych sadu andel. Ulicemi proudily prokrehle davy,
vypravelo se, ze kdesi nahore na Vinohradech maji mandarinky,
buraky a dokonce mletou papriku, tehdy vzacnost. Panovala uspechana
hystericka nalada, s adventem, casem ocekavani, radosti a pokoje
to nemelo nic spolecneho. Vzadu za stadionem jsem potkal stareho
muze v usmolenem hubertusu. Misto poradnych kalhot, mel jen tak
teplaky, hluboko pres usi si narazil kulicha. Osklive mu teklo
z nosu, ale za silnymi skly bryli zarily podivuhodne dychtive
oci. Kracel pomalu, jeho chuze se podobala velebnemu letu. V naruci
nesl neco malickeho a povzbudive k tomu promlouval.
"Jezek," usmal se muz, kdyz zachytil muj pohled. Jezkovi
se v lidske naruci libilo, nesvinul se do klubka, naopak se podnikave
rozhlizel. "Sbirate jezky?" zeptal jsem se v rozpacich.
"Pomaham jezkum," prikyvl muz zvesela. "Tenhle
moula se buhviproc probudil ze zimniho spanku. Musi rychle do
sucha, klidu a mirnyho chladu tak akorat, jinak by posel."
"Jste osetrovatel zvirat?" vyptaval jsem se. "To
zrovna ne. Mam toho na krku mnohem vic!" pochechtaval se
starik a konecne si utrel tu hroznou nudli u nosu.
Zvolna jsme zamirili do Krkonosske ulice, muz ochotne vypravel
o svem povolani. Tak pocatkem prosince musel jedne babicce, co
porad jeste veri na Mikulase, strcit "neco malyho pro radost
do puncochy za voknem." "Na podzim se hlavne staram
o slimaky, ktery narozdil od hlemejzdu nemaj' domecky, jinac by
zmrzli, to mate stejny jako s temadlenctema jezkama!" vysvetloval
odbornickym tonem. Jeho vypraveni bylo stale mene podobne pravde.
Na Stedry den pry "zaridi snih vsude na strechach."
"Opravdu?" podivil jsem se. "To mate jednoduchy,"
rekl skromne, "proste natrepu trochu peri ze svejch kridel."
"Vy mate kridla?" "Aby ne," rekl ten clovek,
"dyt to patri k my praci. Kdybyste chtel, klidanko vam je
nekdy pucim, vono litat je totiz hrozne pekny."
Pomalicku a nenapadne jsem zacal couvat. Muz se pobavene usmal.
"Vazenej pane, me se bat nemusite. Ja sem totizto andel.
Normalni andel pane. To je prekvapko, co?" a z nosu mu vyplula
nova nudle, tlusta jako hroznys. Chvili jsme si jeste povidali,
starik se rozloucil a vlezl do tramvaje. Skoda, trochu jsem porad
doufal, ze to prece jenom neni blazen, ale andel, ktery se stylove
vznese k nebi. Teprve po mnoha letech jsem pochopil, ze tenkrat
slo o tvora jeste mnohem vzacnejsiho nez obycejny andel. Byl to
hodny a laskavy clovek. Touzil pomoci potrebnym bytostem.
Prosinec 2005
Otisteno se souhlasem autora a Hospodarskych novin
***