Petr Chudozilov - O kralikovi
Pozorny ctenar mozna zaznamenal, ze ve svem sloupku rad zobrazuji
zvirata. Uz jsem zde predstavil orangutana, nosorozce, motyly
a kozly. Dnes mi v myslenkach prebehl pres cestu kralik. Kdysi
me ohromoval jednoduchosti, s niz porusoval fyzikalni zakony.
Napriklad kdyz ho vypustili z kotce, potrhle poskocil a ve vzduchu
zmenil smer, aniz k tomu pouzil viditelneho operneho bodu. Bez
uhony chroupal kabely pod elektrickym proudem jako vrbove prouti.
Zvirata nekdy dokazi tajemnym zpusobem to, co lidi nesvedou.
Kralik byl privilegovanym clenem srbske rodiny, pobyvajici polovinu
domecku pobliz Lucernu. Druhou cast dvojdomku osklivou ironii
osudu nabyli Albanci z Kosova. Balkansti krajane se sice zdravili,
ale jinak spolu nemluvili. Zahradu, ukaz ve Svycarsku mene obvykly,
preplotili. Kralik v kotci pratelsky potmesile poskubaval cumakem.
Cervenyma ocima sledoval psa, obludu neurcite rasy, potloukajiciho
se na albanske polovine zahrady. Kdyz se jejich pohledy zkrizily,
pes zavrtel ocasem a kralik nekolikrat za sebou umelecky zmenil
polohu usi.
Tu a tam pes prestal ovladat city a preskocil ke kralikovi. Ocmuchal
ho skrze dratene pletivo, drze pocural ker rybizu a vratil se
ke svejm. Srbove, aniz by rec zatezovali falesnou spolecenskou
vrelosti, vzdy pozadali sousedy, aby se to uz nikdy neopakovalo.
Albanci uznavali legitimnost takoveho prani, ale jejich vztah
k panum kralika to ovlivnovalo spis nepriznive.
"To musel bejt ten nas pes!" Zdesili se jednou po nocnim
lijaku Albanci. Na sousedove zahrade zalostne tycil k nebi ztuhle
packy mrtvy kralik. Co delat? Jak odvratit hrozici se krevni mstu?
Nejsmelejsi z Albancu za ranniho sera proklouzl na srbske vysostne
uzemi. Zmacenou mrtvolku doma peclive vysprchovali, vysusili fenem
a odnesli do srbskeho kotce, vystlaneho vonicim senem. Vypadalo
to, ze kralik zemrel prirozenou smrti.
Dopoledne se ozval srdcervouci rev. Tresoucimi se hlasy vypraveli
Srbove sebehnuvsi se vesnici, ze kralik vcera chcipl. Pietne ho
pochovali na zahrade. "Von se ted vratil do sveho domecku!"
Albanci nejdrive zlehka vyprskli. Pak i oni prestali ovladat city
a rozesmali se jako blazni. Seslost se zprvu mracila, ale kdyz
se vysvetlilo, proc Albanci vystafirovali kraliciho neboztika
- vyplaveneho z hrobecku proudy deste - smali se nakonec vsichni.
Slo se to spolecne zapit. Duchovni sila toho kralika i po smrti
zpusobila jeden z nejkrasnejsich zazraku!
Prosinec 2004
Otisteno s vedomim autora a Hospodarskych novin.