Martin Fric by mozna ziral?
S pritelem jsem mel sraz v Community Centre, abychom si
zahrali ping-pong. Na misto dostavil jsem se drive, nebot par
veci, ktere jsem si predtim chtel vyridit, vyridil jsem rychle.
Od rana prselo a obloha byla beznadejne zatazena.
Zaparkoval jsem a spatril v ulici opodal policejni auto, ktere
znemoznovalo prujezd ulici. Napadlo me: snad nejaky mord nebo
loupez. Protoze jsem prave cetl rozkosne sepsane kriminalni pribehy,
vydal jsem se k te oblasti prujezdu automobilu zakazane a shledal,
ze neslo o vrazdu, ani o prepadeni, ale filmovalo se. To uz jsem
videl vsude v postrannich ulicich zaparkovane ohromne bile vozy
s materialem a technikou. Nebyly dva ani tri, bylo jich mnohem
vic. Na miste samem pak nekolik stanku a mnoho osob zcela zjevne
patricich ke stabu. A specialni automobil s obcerstvenim.
Na kolejnicich instalovanych na vozovce staly dve kamery, dalsi
na stojanu mimo kolejnice.
Na ctyrech mistech, na ctyrech k sobe kolmych ulicich staly vozy
policie a u dvou z nich navic prislusnici sboru v patricnych uniformach
se zlutym krizem na veste, v ruce ostre cerveny svetelny pendrek
na dirigovani posetilcu, kteri mistem chteli projet.
Zmozen zvedavosti, postal jsem pod destnikem v miste, kam mne
dalsi osoba vybavena ostre zlutym krizem na veste, odkazala. Byl
to sympaticky mladik. Zeptal jsem se, zda se tu nataci nejaka
reklama nebo film. Rekl, ze celovecerni film. Zeptal jsem se na
jmeno.
-Invisible,- pravil.
-A kdo je reziser?- chtel jsem vedet.
-Nevim, jsem tady prvni den,- odpovedel.
Zdrzel jsem se asi pul hodiny, pak jsem musel jit hrat ten ping-pong.
Za dobu sve pritomnosti na miste nataceni jsem byl svedkem jedne
akce, ktera se opakovala nekolikrat: na pokyn rezisera klapla
klapka a do prostoru vyjely dva automobily na pokyn cekajici,
s nimi soucasne od chodniku vyjel cyklista a po prujezdu vozidel
mladik prebehl vozovku a placnul sebou na jakousi zlutou matraci
asi ctyricet centimetru nad zemi.
Tesil jsem se na dalsi, jiny zaber. Doslo ale jen k opakovani
tohoto. A tu projevila se reziserova nespokojenost se zpusobem,
jakym se ten mlady herec svihal na zlutou matraci. Sam jal se
mu zaber predvadet. Mladik ale predstavu pana rezisera stale neuspokojoval.
Znovu klapla klapka a znovu vyjely dva automobily a cyklista
a urazili svych asi sto metru. Znovu prebehl mlady herec vozovku
a svalil se na matraci. Znovu pricouvala obe auta do vychozi pozice.
Dalsi instrukce rezisera v dokonale vystroji proti desti mlademu
herci. V okoli postavalo nespocet osob, nepochybne patricich k
filmovemu stabu na ruznych urovnich a s ruznymi povinnostmi. Ale
po dobu moji pritomnosti v podstate se ze svych mist nehnuly.
Byl cas, abych se dostavil na misto setkani s pritelem za ucelem
ping-pongoveho zapoleni. Cestou vzpomnel jsem si na doby, kdy
filmy rezirovali Renoir, Chaplin, Krejcik, ci Martin Fric. Plejada
byla by bohata. Pri jejich nataceni jsem nebyl. Ale jsem si i
tak zcela jist, ze jejich dila vystacila si se zlomkem personalu
a techniky, ktere se dnes vyskytuji u kazdeho filmu, u tech horsich
mozna jeste v poctu vetsim. Dukazem toho je kupr. dlouhe promitani
jmen po skonceni filmu, drive to zcela vec nebyvala. Mozna, ze
nepravem byla v titulcich opominuta dama, ktera hercum v prestavkach
mezi natacenim varila kavu.
Dam si dobry pozor, abych nezmeskal zmineny film Invisible,
jehoz tvorbe byl jsem po dobu pulhodiny svedkem.
Ale uz z tohoto kratickeho svedectvi nemohu se zbavit pocitu,
ze film bude dalsi v posloupnosti kravin, kterymi jsou dnes kina
z velke casti zaplnena, o televizi ani nemluve. Ze stvorene dilo
nebude mit ani cenu casu, ktery nekteri museli vynalozit na objeti
uzavreneho prostoru...
Vladimir Cicha - Vancouver